Klinický význam osteoporózy spočívá v nárůstu výskytu nízkotraumatických zlomenin. Zlomeniny zvyšují morbiditu a mortalitu a vedou ke snížené kvalitě života a ztrátě autonomie. Léčba osteoporózy zahrnuje posouzení rizikových faktorů zlomenin, snížení ovlivnitelných rizikových faktorů prostřednictvím úpravy výživy a životního stylu a vedení farmakologické léčby u pacientů s vysokým rizikem zlomenin. Osteoporóza je chronické onemocnění, a proto potřebuje dlouhodobý plán léčby s individuálním přístupem k léčbě. Současné léky mají osteoanabolické účinky nebo a/nebo snižují kostní resorpci a dramaticky snižují výskyt zlomenin. U osob s vysokým rizikem zlomeniny je poměr přínosu oproti rizikům léčby příznivý až po dobu 10 let při léčbě aminobisfosfonáty nebo denosumabem. Léčba denosumabem ale nesmí být přerušena bez zahájení alternativní léčby, aby se zabránilo rychlé ztrátě BMD a zvýšení rizika zlomenin obratlů. U osob s velmi vysokým rizikem zlomeniny je třeba zvážit v 1. volbě osteoanabolickou léčbu teriparatidem nebo romosozumabem. Vzhledem k tomu, že délka léčby těmito léky je omezena na 12–24 měsíců, musí vždy navázat antiresorpční léky. Včasná diagnostika a léčba osteoporózy dramaticky snižuje výskyt zlomenin a umožní zachovat mobilitu, autonomii a kvalitu života
The clinical significance of osteoporosis lies in the low-trauma fractures that arise. Fractures lead to increased morbidity, excess mortality, decreased quality of life and loss of autonomy. Management of osteoporosis involves assessing risk factors for fracture, reducing modifiable risk factors through dietary and lifestyle changes, and the use of pharmacologic therapy for patients at significant risk of fractures. Osteoporosis is a chronic condition and therefore needs a long-term management plan with a personalized approach to treatment. Current medications build bone and/or decrease bone breakdown and reduce incident fractures. In individuals at high risk of fracture, the benefit versus risk profile is likely to be favourable for up to 10 years of treatment with bisphosphonates or denosumab. However, denosumab should not be stopped without considering alternative treatment in order to prevent rapid BMD loss and a potential rebound in vertebral fracture risk. In people at a very high risk of fracture, therapy with teriparatide or romosozumab should be considered in the first choice; however, since treatment duration with these drugs is restricted to 12-24 months, treatment should be continued with an antiresorptive drug. Early diagnosis and appropriate management of skeletal fragility can dramatically reduce fractures, and preserve mobility, autonomy, and quality of life.
- Klíčová slova
- romosozumab,
- MeSH
- bisfosfonáty aplikace a dávkování ekonomika klasifikace škodlivé účinky MeSH
- denosumab aplikace a dávkování ekonomika farmakologie škodlivé účinky MeSH
- fraktury kostí * etiologie prevence a kontrola MeSH
- humanizované monoklonální protilátky aplikace a dávkování ekonomika farmakologie škodlivé účinky MeSH
- inhibitory kostní resorpce aplikace a dávkování ekonomika klasifikace škodlivé účinky MeSH
- klinické rozhodování MeSH
- lidé MeSH
- osteoporóza * dietoterapie farmakoterapie komplikace terapie MeSH
- postmenopauzální osteoporóza farmakoterapie terapie MeSH
- remodelace kosti účinky léků MeSH
- riziko MeSH
- teriparatid aplikace a dávkování ekonomika farmakologie škodlivé účinky MeSH
- vápník metabolismus terapeutické užití MeSH
- vitamin D metabolismus terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Background: Bone marrow stromal cells (BMSCs) are the source of multipotent stem cells, which are important for regenerative medicine and diagnostic purposes. The isolation of human BMSCs from the bone marrow (BM) cavity using BM aspiration applies the method with collection into tubes containing anticoagulants. Interactions with anticoagulants may affect the characteristics and composition of isolated BMSCs in the culture. Thus, we investigated how anticoagulants in isolation procedures and cultivation affect BMSC molecular characteristics. Methods: BM donors (age: 48-85 years) were recruited from the hematology clinic. BM aspirates were obtained from the iliac crest and divided into tubes coated with ethylenediaminetetraacetic acid (EDTA) or heparin anticoagulants. Isolated BMSCs were analyzed by flow cytometry and RNA-seq analysis. Further cellular and molecular characterizations of BMSCs including CFU, proliferation and differentiation assays, cytometry, bioenergetic assays, metabolomics, immunostaining, and RT-qPCR were performed. Results: The paired samples of isolated BMSCs obtained from the same patient showed increased cellular yield in heparin vs. EDTA samples, accompanied by the increased number of CFU colonies. However, no significant changes in molecular characteristics were found between heparin- and EDTA-isolated BMSCs. On the other hand, RNA-seq analysis revealed an increased expression of genes involved in nucleotide metabolism and cellular metabolism in cultivated vs. non-cultivated BMSCs regardless of the anticoagulant, while genes involved in inflammation and chromatin remodeling were decreased in cultivated vs. non-cultivated BMSCs. Conclusion: The type of anticoagulant in BMSC isolation did not have a significant impact on molecular characteristics and cellular composition, while in vitro cultivation caused the major change in the transcriptomics of BMSCs, which is important for future protocols using BMSCs in regenerative medicine and clinics.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Osteoporóza je systémové metabolické onemocnění skeletu charakterizované sníženou pevností kostí, která má za následek zvýšené riziko zlomenin. Zlomeniny jsou spojeny s vážnými klinickými následky, včetně bolesti, invalidity, ztráty soběstačnosti a předčasného úmrtí, stejně jako vysokých nákladů na zdravotní péči. Včasná identifikace a intervence u pacientů s vysokým rizikem zlomeniny je nutná ke snížení zátěže v důsledku zlomenin. Po identifikaci pacienta s vysokým rizikem zlomeniny by mělo následovat vyhodnocení faktorů přispívajících k nízké denzitě kostního minerálu (BMD) a špatné kvalitě kosti, pádům a zlomeninám. Osteologické vyšetření zahrnuje hodnocení BMD pomocí dvouenergiové rentgenové denzitometrie, anamnézu a fyzikální vyšetření zaměřené na osteoporózu, laboratorní vyšetření a případně další zobrazovací metody. Mohou se objevit i jiná metabolická nebo nádorová onemocnění skeletu než osteoporóza, která vyžadují jiné typy léčby. V tomto přehledu jsou shrnuty základní postupy diagnostiky a diferenciální diagnostiky osteoporózy, které jsou nezbytné před zahájením léčby.
Osteoporosis is a systemic metabolic disease of the skeleton characterized by low bone strength that results in an increased risk of fracture. Fractures are associated with serious clinical consequences, including pain, disability, loss of independence, and death, as well as high healthcare costs. Early identification and intervention with patients at high risk for fracture is needed to reduce the burden of osteoporotic fractures. The identification of a patient at high risk of fracture should be followed by evaluation for factors contributing to low bone mineral density (BMD) and/or low bone quality, falls, and fractures. Components of the osteological evaluation include an assessment of BMD by dual-energy X-ray absorptiometry, osteoporosis-directed medical history and physical exam, laboratory studies, and possibly skeletal imaging. Disorders other than osteoporosis, requiring other types of treatment, may be found. This overview summarizes the basic procedures for the diagnosis and differential diagnosis of osteoporosis, which are necessary before starting treatment.
- MeSH
- denzitometrie MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- dospělí MeSH
- fraktury kostí etiologie prevence a kontrola MeSH
- fyzikální vyšetření metody MeSH
- lidé MeSH
- osteoporóza * diagnóza etiologie klasifikace komplikace patologie MeSH
- rizikové faktory MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
