Východiska: Meningeomy jsou častými primární nádory mozku s roční incidencí 3–8 případů na 100 000 obyvatel. Přestože se většinou jedná o benigní onemocnění, zhoršuje často svým charakterem a lokalizací svému nositeli kvalitu života. Základními léčebnými metodami jsou neurochirurgická exstirpace nebo stereotaktické ozáření. Obě metody dosahují velmi dobrých léčebných výsledků, přesto část pacientů trpí recidivou onemocnění vyžadující další intervenci s rizikem vzniku nebo zhoršení neurologického deficitu. Nevelké meningeomy bez růstové tendence a s absencí symptomatologie bývají často sledovány. Na druhou stranu se nelze spokojit s dlouhodobými výsledky léčby meningeomů s agresivnějším biologickým chováním. Známým rizikem recidivy meningeomů je vyšší grade, často je však obtížné identifikovat podskupiny, které vykazují prospěch z kombinované neurochirurgické operace a radioterapie, resp. u kterých je vhodné hledat cesty k další eskalaci léčby, a to i za cenu jistých vedlejších účinků. Pro rozvoj personalizované medicíny se perspektivně jeví analýza hormonální, cytogenetické i epigenetické výbavy nádorů. Cíl: Cílem práce je shrnout poznatky o epidemiologii, léčebných algoritmech a prognóze meningeomů mozku a navrhnout perspektivní prognostické a prediktivní faktory pro maximálně individualizovanou terapii.

Background: Common primary brain tumors are meningiomas with year incidence 3–8 cases per 100 000 people. Even though we mainly speak about benign disease, with its character and localization, it worsens the life quality to its bearer. The main therapeutic methods are neurosurgery extirpation and stereotactic radiosurgery. Despite reaching very good therapeutic results with both methods, some of the patients suffer with recurrence of the disease requiring other interventions with the risk of creating or worsening a neurological deficit. Small meningiomas without growing tendency and with the absence of symptomatology are observed. On the other hand, we cannot be satisfied with long-term results of the therapy of meningiomas with more aggressive biological behavior. A higher grade is a known risk of meningioma recurrence; however, it is often difficult to identify subgroups that show advantage of a combination of neurosurgery and radiosurgery, respectfully at which it is appropriate to look for ways to treatment escalation, and that is with the risk of side effects. The analysis of hormonal, cytogenetics and epigenetics tumor equipment seems to be the most promising for the development of personalized treatment. Purpose: The aim of this work is to sum up the facts about epidemiology, treatment algorithms and the prognosis of brain meningiomas and to suggest perspective prognostic and predictive factors for maximally individualized therapy.

• MeSH
• cytogenetika MeSH
• lidé MeSH
• meningeom * chirurgie   genetika   radioterapie   MeSH
• prognóza MeSH
• radiochirurgie metody   MeSH
• stereotaktické techniky MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Deník, ve kterém autor, český student a lékař, popisuje své zkušenosti z lékařské mise v Súdánu.

• MeSH
• cestování MeSH
• dějiny 20. století MeSH
• dějiny 21. století MeSH
• kurzy a stáže v nemocnici MeSH
• lékaři MeSH
• lékařské mise MeSH
• lékařství MeSH
• studenti lékařství MeSH
• Check Tag
• dějiny 20. století MeSH
• dějiny 21. století MeSH
• Publikační typ
• deníky MeSH
• osobní vyprávění MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH
• Súdán MeSH

• Konspekt
• Geografie Afriky, reálie, cestování
• Biografie
• NLK Obory
• dějiny lékařství
• NLK Publikační typ
• cestopisy

• O autorovi
• Palička, Martin, 1995- Autorita

Background: This retrospective analysis evaluated the long-term outcome of spinal stereotactic body radiotherapy (SBRT) treatment for hemangioblastomas. Materials and methods: Between 2010 and 2018, 5 patients with 18 Von-Hippel Lindau-related pial-based spinal hemangioblastomas were treated with fractionated SBRT. After precisely registering images of all relevant datasets, we delineated the gross tumor volume, spinal cord (including intramedullary cysts and/or syrinxes), and past radiotherapy regions. A sequential optimization algorithm was used for dose determinations, and patients received 25-26 Gy in five fractions or 24 Gy in three fractions. On-line image guidance, based on spinal bone structures, and two orthogonal radiographs were provided. The actuarial nidus control, surgery-free survival, cyst/syrinx changes, and progression-free survival were calculated with the Kaplan-Meier method. Toxicities were graded according to the National Cancer Institute Common Terminology Criteria for Adverse Events v5.0. Results: The median follow-up was 5 years after SBRT. Patients displayed one nidus progression, one need of neurosurgery, and two cyst/syrinx progressions directly connected to symptom worsening. No SBRT-related complications or acute adverse radiation-related events occurred. However, one asymptomatic radiological sign of myelopathy occurred two years after SBRT. All tumors regressed; the one-year equivalent tumor volume reduction was 0.2 mL and the median volume significantly decreased by 28% (p = 0.012). Tumor volume reductions were not correlated with the mean (p = 0.19) or maximum (p = 0.16) dose. Conclusions: SBRT for pial-based spinal hemangioblastomas was an effective, safe, viable alternative to neurosurgery in asymptomatic patients. Escalating doses above the conventional dose-volume limits of spinal cord tolerance showed no additional benefit.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH