V prospektivní otevřené randomizované studii jsme srovnávali výhodnost anestezie sevofluranem s anestezií propofolem nebo thiopentalem u 67 pacientek, indikovaných k malému gynekologickému výkonu s předpokládaným propuštěním v den operace. Po premedikaci alfentanil 0,25–0,5 mg + atropin 0,5 mg + droperidol 1,25 mg následoval úvod buď sevofluranem (skupina S, n = 21) technikou jednoho dechu a anestezie byla vedena směsí sevofluran, kyslík, oxid dusný, nebo propofolem (skupina P, n = 23) 2–2,5 mg/kg a anestezie byla vedena směsí kyslík, oxid dusný a suplementárními dávkami propofolu po 20–30 mg nebo thiopentalem (skupina T, n = 23) a anestezie vedena opět kyslíkem a oxidem dusným se suplementárními dávkami thiopentalu po 50–100 mg. Sledovanými parametry byly rychlost úvodu i probouzení, snadnost úvodu, vyrovnanost anestezie, vedlejší účinky (oběhové, ventilační, pooperační ovlivnění vědomí, zvracení), doba do spontánní mobilizace, napití a mikce, doba do propuštění, celkové konečné hodnocení pacientkou, anesteziologem a gynekologem a cena anestezie. Výsledky: obě skupiny intravenózní anestezie měly kratší dobu úvodu (p < 0,001: S 69,4 s, P 26,3 s, T 27,9 s), u P došlo k nejrychlejšímu probuzení (p < 0,01: S 108,1 s, P 44,6 s, T 121 s). Nepozorovali jsme negativní ovlivnění hemodynamiky, u všech skupin bylo nutno u některých pacientek provádět podpůrnou manuální ventilaci, nejčastěji u propofolu (p < 0,05). Pouze u S se vyskytl mírný spazmus dýchacích cest (p < 0,05). Skupina S měla největší výskyt pohybů během anestezie (p < 0,05). V pooperačním průběhu byla nejčastější ospalost u T (p < 0,001). Nejrychleji nastala spontánní mobilizace u P (p < 0,05), v ostatních parametrech nebyl rozdíl. V době do propuštění nebyl mezi skupinami rozdíl, což je dáno mj. organizací práce na gynekologické klinice. Výrazné snížení děložního tonu a zvýšení krvácení se vyskytlo u S (p < 0,001), z toho důvodu byl tento způsob anestezie gynekology odmítnut. Rovněž v hodnocení pacientkami byl způsob S hodnocen hůře (p < 0,05). Mezi oběma intravenózními způsoby byl pouze anesteziologem hůře hodnocen thiopental (p < 0,001) pro somnolenci po operaci. Naopak anestezie thiopentalem je nejlevnější oproti ostatním dvěma způsobům (p < 0,001, S: 333 Kč, P: 255 Kč, T: 31 Kč). Závěrem lze shrnout, že sevofluran je pro malé gynekologické výkony z důvodu zvýšeného krvácení zcela nevhodný, výhodou propofolu je pak rychlejší návrat bdělosti, výhodou thiopentalu nižší náklady.

In a prospective randomized study we evaluated the advantages of sevoflurane anesthesia to propofol or thiopental anesthesia in 67 patients scheduled for day-case minor gynecologic procedures. After premedication with alfentanil 0,25–0,5 mg plus atropine 0,5 mg plus droperidol 1,25 mg, anesthesia was induced with sevoflurane (group S, n = 21) using singlebreath technique; anesthesia was maintained with the mixture of sevoflurane in nitrous oxide/oxygen mixture. In the group P (n = 23) anesthesia was induced with propofol 2–2,5 mg/kg and maintained with supplementary doses of 20–30 mgs of propofol; group T (n = 23) was induced with thiopental and maintained with supplemetary doses of 50–100 mg of thiopental. Patients in group P and T were ventilated with a mixture of nitrous oxide and oxygen. We assessed the onset of induction and time to recovery, smoothiness of induction, balance of anesthesia, side effects (circulatory, ventilatory, postoperative depression of consciousness, postoperative nausea and vomiting), time to spontaneous mobilization, time to fluid intake and micturition, time to hospital discharge, global final evaluation by the patient, anesthesiologists, gynecologists and the cost of anesthesia. Results: both groups of intravenous anesthesia had more rapid induction (p < 0,001: S 69,5 sec, P 26,3 sec, T 27,9 sec), the fastest recovery was in group P (p < 0,01: S 108,1 sec, P 44,6 sec, T 121 sec). We did not observe negative effects on hemodynamics. In all groups of patients there was a need to support the ventilation manually, most frequently in propofol group (p < 0,05). Only in group S there was observed a mild airway spasm. Patients in group S were most prone for movements during anesthesia (p < 0,05). In the postoperative course, sleepiness was most pronounced in group T (p < 0,001). Spontaneous mobilization was fastest in P (p < 0,05); there was not a difference in other parameters. There were not differences between groups in time to hospital dicharge which is based upon organizational aspects of day case surgery in the Department of Gynecology. Decrease in uterine tonus and increased blood loss was observed in S (p < 0,001); this method of anesthesia was refused by gynecologists. According to subjective assessment by patients, S protocol was considered worse (p < 0,05). Thiopental was evaluated worse by anesthesiologists (p < 0,001) for somnolence after operation. Thiopental anesthesia is cheapest compared to other protocols (p < 0,001; S 333 Czech crowns (CZK), P 255 CZK, T 31 CZK). In conclusion, sevoflurane appears to be absolutely unsuitable for minor gynecologic procedures due to increased blood losses. The advantage of propofol could be seen in better recovery of psychomotoric functions, while the advantage of thiopental anesthesia lies in its low cost.

Klinika anesteziologie a resuscitace 3 LF UK Praha

Comparison of sevoflurane, propofol and thiopental for minor-gynecologic procedures

Srovnání anestezie sevofluranem, propofolem a thiopentalem pro malé gynekologické výkony = Comparison of sevoflurane, propofol and thiopental for minor-gynecologic procedures /

Lit: 16

Souhrn: eng