Cíl práce: Řada experimentálních i klinických studií prokazuje, že stimulace hrotu pravé komory (PK) srdeční vede k výrazné asynchronii aktivace komor. Výsledkem může být porucha systolické i diastolické funkce levé komory (LK) srdeční. Řešením je stimulace z alternativních míst PK. Cílem předložené studie je srovnání vlivu stimulace septa vs. hrotu na echokardiograficky hodnocené parametry komorové dyssynchronie ve střednědobém sledování. Metodika: Do studie bylo zařazeno 41 pacientů (31 mužů, průměrný věk 73 ± 10 let) s pokročilou AV blokádou a zachovanou ejekční frakcí LK (EF > 45 %). Pacienti byli randomizováni v poměru 2 : 1 k septální nebo hrotové stimulaci. Elektroda s aktivní fixací byla umístěna buď na septum nebo do hrotu PK. Echokardiografické vyšetření včetně hodnocení tkáňového dopplerovského vyšetření (TDE) bylo provedeno do týdne po implantaci a v odstupu šesti měsíců. Hodnotili jsme parametry interventrikulární a intraventrikulární dyssynchronie. Interventrikulární mechanické zpoždění (IVMD) bylo hodnoceno jako rozdíl mezi preejekčním časem levé a pravé komory. Intraventrikulární dyssynchronie LK byla analyzována z výsledků TDE – hodnotili jsme rozdíl rychlosti vrcholu kontrakce septa a laterální stěny LK. Výsledky: Bezprostředně po implantaci byl preejekční čas levé komory srdeční ve skupině septální stimulace 141 ± 22 ms, ve skupině hrotové stimulace 148 ± 23 ms, za 6 měsíců pak 142 ± 30 ms, resp. 151 ± 24 ms. IVMD činilo 20 ± 23 ms u stimulace septa, 21 ± 19 ms u stimulace hrotu, za 6 měsíců pak 36 ± 16 ms, resp. 35 ± 21 ms. Rozdíl vrcholu kontrakce septa a laterální stěny činil 28 ± 58 ms a 24 ± 55 ms při vstupním vyšetření a 39 ± 56 ms, resp. 37 ± 56 ms po šesti měsících. Závěr: V předložené studii jsme u nemocných se zachovanou funkcí LK neprokázali statisticky významný rozdíl mezi vlivem stimulace septa vs. hrotu PK na parametry interventrikulární a intraventrikulární dyssynchronie ani akutně, ani ve střednědobém sledování. V obou skupinách jsme však zaznamenali velký individuální rozptyl ve všech sledovaných parametrech.

Aim of study: A number of experimental and clinical studies have shown that right ventricular (RV) apical pacing leads to marked asynchrony of ventricular activation. This can result in systolic and diastolic left ventricular (LV) dysfunction. A solution is pacing from alternative RV sites. The study was designed to compare the effect of septal vs. apical pacing using echocardiographic parameters of ventricular dyssynchrony on mid-term follow-up. Method: Forty-one patients (31 men, mean age 73 ± 10 years) with advanced AV block and preserved LV ejection fraction (EF > 45%) were included into the study. Patients were randomized to septal or apical pacing at a 2 : 1 ratio. The electrode with active fixation was placed either on the septum or the RV apex. Echocardiography including tissue Doppler echocardiography (TDE) was performed within a week post-implant and at a six-month interval. We assessed parameters of interventricular and intraventricular dyssynchrony. Interventricular mechanical delay (IVMD) was assessed as the difference between pre-ejection left and right ventricular times. Intraventricular LV dyssynchrony was analyzed using TDE data, assessed as the difference in peak velocities of septal and LV lateral wall contraction.

Klinika kardiologie Institut klinické a experimentální medicíny Praha

Assessing the effect of right ventricular septal or apical pacing on echocardiographic parameters of dyssynchrony in patients with preserved left ventricular function - mid-term follow-up

References provided by Crossref.org

Lit.: 28