Karcinom prostaty zůstává nejčastějším nedermatologickým nádorem a u mužů druhou nejfrekventovanější příčinou úmrtí na nádor. Klinický obraz tohoto tumoru se v poslední době kompletně změnil, stejně jako diagnostický i léčebný přístup. Vzhledem k tomu, že jeho přirozený vývoj je ve většině případů velmi zdlouhavý, není u nízkorizikových karcinomů více než deset let nutná lokální léčba, což bylo opakovaně prokázáno na několika dlouhodobě sledovaných souborech, v Evropě i v USA. U podstatné části mužů je diagnóza karcinomu prostaty až přehnaná, neboť tyto nádory neovlivní délku jejich života ani jeho kvalitu. Přehnaná diagnostika karcinomu prostaty představuje skutečný problém, protože jsou i nadále téměř všechny nádory bez rozdílu podrobovány aktivní terapií. Karcinom prostaty je díky PSA skríninku stále častěji diagnostikován v časnějších stadiích, s nízkým rizikem progrese. Přesto je počet pacientů, kteří jsou pouze aktivně sledováni, nižší než před 10 lety. Počet provedených brachyterapií a zvláště indikací k hormonální léčbě se podstatně zvýšil. Významný pokrok byl nedávno také dosažen při určování rizikovosti karcinomů. Tento trend v kombinaci s očekávanými biomarkery pokročilosti nádoru by měl přinést další zlepšení možnosti diagnostikovat karcinomy prostaty v raných stadiích a u přesně vyselektovaným nemocných pak ve větší míře aplikovat léčbu šitou na míru.

Prostate cancer remains the most common noncutaneous human malignancy, and the second most lethal tumour among men. The clinical presentation of this tumour has recently completely changed, which is followed with the new diagnostic and therapeutic approach. However, the natural history of the disease is often prolonged, and the survival benefits of local therapy for men with low-risk tumours may not be realized for a decade or more, as is increasingly well demonstrated in long-term observational cohorts in both Europe and United States. A significant proportion of men with prostate cancer is overdiagnosed, in the sense that diagnosis may not improve their lifespan or quality of life. However, the extent to which over-diagnosis represents a true problem relates to the consistency with which diagnosis leads invariably to active treatment. Mainly due to PSA screening, prostate cancer is diagnosed at progressively earlier stages and with lower risk features; despite these trends, there are less patients now than a decade ago who undergo a trial of active surveillance only. Rates of brachytherapy and hormonal therapy have risen markedly. Important progress has been achieved in recent years in prostate cancer risk assessment. These advances, in combination with biomarkers in later stages of development, should be expected in the next years to yield further improvements in clinicians’ ability to diagnose prostate cancer early, and guide appropriately selected patients toward the tailored treatment.

Urologická klinika 1 LF UK a VFN Praha

New aspects in prostate cancer therapy

Karcinom prostaty s novou tváří = New aspects in prostate cancer therapy /

Lit. 100