Úvod: Katetrizační ablace kavotrikuspidálního isthmu (KTI) se stala metodou první volby léčby osob s typickým flutterem síní. Metodika: Retrospektivní analýza pacientů (n = 61) po radiofrekvenční (RF) ablaci KTI pro permanentní flutter síní a s dysfunkcí levé komory (ejekční frakce levé komory (EF LK) ? 50 %). Pozorovali jsme efekt RF ablace na srdeční rytmus a vývoj EF LK po minimálně 3 měsících od výkonu, v závislosti na tíži systolické dysfunkce LK a přítomnosti strukturálního onemocnění srdce. Výsledky: U 51 (83,6 %) pacientů se udržoval sinusový rytmus (SR) – 30 mělo trvale sinusový rytmus (49,2 %) a 21 SR s paroxyzmální fibrilací síní (FS) (34,4 %). U 5 nemocných (8,2 %) se výkon opakoval pro recidivu flutteru síní. Průměrná EF LK vzrostla z původních 37,8 ± 9,9 % na 43,5 ± 11,4 % (vzestup o 15 % v rámci celkového souboru, p = 0,001), přičemž u skupiny s udržujícím se SR byl vzestup EF LK ještě výraznější (18,8 %, p < 0,001). U nemocných s neischemickou kardiomyopatií byl vzestup EF LK v průměru 19,7 % (p = 0,01), oproti 12,2 % (p = 0,066) u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (pacienti po PCI či CABG). Závěr: Katetrizační ablace je efektivní nefarmakologickou léčbou typického flutteru síní, nicméně u relativně velkého procenta pacientů přetrvává po RF ablaci fibrilace síní (převážně její paroxyzmální forma). V našem souboru došlo k signifikantnímu vzestupu EF LK s odstupem po provedeném výkonu. Vyšší průměrný vzestup EF LK jsme pozorovali u pacientů s těžkou dysfunkcí LK, naproti tomu ve skupině osob s EF LK > 35 % bylo vyšší procento osob s přetrvávajícím sinusovým rytmem. Větší efekt na systolickou funkci levé komory byl pozorován u nemocných s neischemickou kardiomyopatií oproti pacientům s ischemickou chorobou srdeční.

Introduction: Catheter ablation of cavotricuspid isthmus (CTI) has become the first line therapy in patients (pts) with typical atrial flutter. Methods: Retrospective analysis of patients (n = 61) with permanent typical atrial flutter and systolic dysfunction of left ventricle (left ventricular ejection fraction (LVEF) ? 50 %). All patients underwent catheter ablation of CTI and the effect of ablation on cardiac rhythm and LVEF after a minimum of 3 months follow-up was analysed with respect to the degree of LV systolic dysfunction and presence of structural heart disease. Results: Sinus rhythm (SR) was observed in 51 pts (83.6 %), with 30 only having SR (49.2 %) and 21 having SR with paroxysmal atrial fibrillation (34.4 %). In 5 pts (8.2 %) we repeated the ablation for recurrence of typical atrial flutter. The mean LVEF after the procedure increased from 37.8 ± 9.9 % to 43.5 ± 11.4 % (by 15 % in the whole group, p = 0.001), in subgroup with SR, the increase of LVEF was 18.8 % (p < 0.001). In patients with nonischaemic cardiomyopathy the increase was 19.7 % (p = 0.01) compared to 12.2 % (p = 0.066) in those with ischaemic heart disease (patients who underwent PCI or CABG). Conclusions: Catheter ablation of CTI is an effective nonpharmacological therapy of typical atrial flutter, but a relatively large proportion of patients develop atrial fibrillation (especially its paroxysmal form) during follow-up. The LVEF significantly improved after ablation. A higher increase was observed in patients with severe LV systolic dysfunction. By contrast, a larger proportion of patients remained in sinus rhythm in the subgroup with LVEF > 35 %. A more pronounced effect on systolic function of LV was observed in subjects with nonischaemic cardiomyopathy, compared to patients with ischaemic heart disease.

Interní klinika FN Ostrava

Catheter ablation of cavotricuspid isthmus in patients with permanent atrial flutter and dysfunction of left ventricle

Lit.: 18