Fyzická aktivita je nedílnou součástí léčby diabetu 1. i 2. typu. Zvláště ve vyšším věku, kdy rozhoduje o kardiovaskulární mortalitě fyzická zdatnost více než BMI, je často podceňována. O dlouhodobém efektu pohybové aktivity rozhoduje frekvence, doba trvání a intenzita pohybové aktivity. Zahájení programu pohybové aktivity však s sebou přináší různá rizika, která jsou spojena s dalšími přidruženými onemocněními, jako ischemická choroba srdeční, arteriální hypertenze nebo postižení pohybového aparátu. Samostatnou kapitolou jsou pak specifické komplikace diabetu – retinopatie, nefropatie a neuropatie. Toto vše modifikuje preskripci pohybových aktivit a před jejich započetím je tak v některých případech třeba provádět zátěžová vyšetření s možností diagnostik skrytých rizik.

Physical activity is an integral part of treatment of both type 1 and type 2 diabetes. In older patients, physical fitness is a more important parameter for prediction of cardiovascular mortality than BMI, but it is often underestimated. The longterm effect of physical activity depends on frequency, duration and intensity of the physical activities. Commencing with an exercise regime is however associated with various risks of its own, which are connected with other diseases, such as ischemic heart disease, arterial hypertension or musculoskeletal disability. A separate issue are the specific complications of diabetes – retinopathy, neuropathy and nephropathy. All this modifies the viability of prescribing physical activities and prior to going ahead with them it is in some cases preferable to have the patient undergo performance testing, with the possibility of diagnosing hidden risks.

UK Praha LF a VFN 3 interní klinika endokrinologie a metabolismu

Physical activity in older patients with diabetes

Literatura