Peritoneální dialýza je dlouhodobě zavedenou metodou léčby pro pacienty v terminálním stadiu chronického onemocnění ledvin. Léčba peritoneální dialýzou je spojena s výsledky srovnatelnými s hemodialýzou, přinejmenším ve střednědobém horizontu trvání léčby. Cílem klinické péče o pacienty s peritoneální dialýzou by mělo být poskytnutí adekvátní dialýzy. Současná definice adekvátnosti zahrnuje nejen dosažení cílové clearance solutů, ale rovněž zohledňuje stav hydratace a nutriční status pacienta. Clearance, hydratace a nutrice jsou ovlivněny reziduální renální funkcí, jejímuž udržení by měla být věnována pozornost. Další komplexní péče o pacienty s peritoneální dialýzou zahrnuje redukci kardiovaskulárního rizika, udržení funkčního přístupu a v neposlední řadě ovlivnění metabolických faktorů alterovaných glukózovou zátěží při dlouhodobé expozici glukózovým dialyzačním roztokům.

How to optimise the therapeutic procedure? Peritoneal dialysis (PD) is a long established option for renal replacement therapy in patients with end-stage renal disease. PD is associated with good clinical outcomes, certainly comparable to haemodialysis in the medium term. The aim of clinical care should be to provide „adequate dialysis“. The contemporary definition of „adequacy“ comprises not only the achievement of solute clearances targets, but also involves volume status and nutrition. Clearances, volume, and nutrition are influenced by residual renal function, therefore the attention should be focused on maintenance of residual renal function too. The further comprehensive care includes cardio-vascular risk reduction, maintenance of good access and management of metabolic factors affected by glucose exposure due to long lasting exposition to glucose based dialysis solutions.

Institut klinické a experimentální medicíny Praha Klinika nefrologie

Peritoneal dialysis

Literatura