Virus Epsteina-Barrové (EBV) je všudypřítomný virus, jímž je v průběhu života infikováno 95 % celosvětové populace. Ačkoli infekce virem EBV často probíhají asymptomaticky, u některých pacientů se vyvine klinický syndrom infekční mononukleózy. Tento syndrom postihuje nejčastěji osoby ve věku od 15 do 24 let. Měli bychom na něj pomýšlet u pacientů s bolestmi v krku, horečkou, zvětšením patrových tonzil, únavou, lymfadenopatií, zánětem faryngu a petechiemi na patře. Průkaz heterofilních protilátek je nejvhodnějším vstupním testem pro diagnostiku infekce virem EBV, přičemž z hlediska diagnostiky infekční mononukleózy vykazuje 71–90% přesnost. Platí ovšem, že tento test bývá v prvním týdnu onemocnění v 25 % případů falešně negativní. Infekční mononukleóza je nepravděpodobná při počtu lymfocytů nižším než 4 000/mm3. Přítomnost EBV‑specifického imunoglobulinu M infekci potvrdí, ovšem toto vyšetření je nákladnější a jeho výsledky jsou k dispozici za delší dobu než při stanovení heterofilních protilátek. Základem péče o pacienty je symptomatická léčba. Glukokortikoidy ani antivirotika onemocnění nezkracují ani nezmírňují jeho závažnost. Vzácnou komplikací infekční mononukleózy je ruptura sleziny. Její riziko může stoupat, jestliže pacient v průběhu prvních tří týdnů onemocnění podstupuje fyzickou námahu, a proto se v tomto období nedoporučuje věnovat se sportovním aktivitám. Děti jsou nejvýrazněji ohroženy obstrukcí dýchacích cest – ta představuje nejčastější příčinu hospitalizace pro infekční mononukleózu. U imunosuprimovaných pacientů je pravděpodobnější fulminantní průběh infekce virem EBV.

Epstein‑Barr is a ubiquitous virus that infects 95% of the world population at some point in life. Although Epstein‑Barr virus (EBV) infections are often asymptomatic, some patients present with the clinical syndrome of infectious mononucleosis (IM). The syndrome most commonly occurs between 15 and 24 years of age. It should be suspected in patients presenting with sore throat, fever, tonsillar enlargement, fatigue, lymphadenopathy, pharyngeal inflammation, and palatal petechiae. A heterophile antibody test is the best initial test for diagnosis of EBV infection, with 71% to 90% accuracy for diagnosing IM. However, the test has a 25% false‑negative rate in the first week of illness. IM is unlikely if the lymphocyte count is less than 4,000 mm3. The presence of EBV‑specific immunoglobulin M antibodies confirms infection, but the test is more costly and results take longer than the heterophile antibody test. Symptomatic relief is the mainstay of treatment. Glucocorticoids and antivirals do not reduce the length or severity of illness. Splenic rupture is an uncommon complication of IM. Because physical activity within the first three weeks of illness may increase the risk of splenic rupture, athletic participation is not recommended during this time. Children are at the highest risk of airway obstruction, which is the most common cause of hospitalization from IM. Patients with immunosuppression are more likely to have fulminant EBV infection.

Rutgers University Robert Wood Johnson Medical School New Brunswick New Jersey USA

Common questions about infectious mononucleosis

Pellantová, Věra,. Časté otázky týkající se infekční mononukleózy - komentář. 2016.

Seifertová, Jarmila. Infekční mononukleóza – zkušenosti praktického lékaře pro děti a dorost - komentář. 2016.

Literatura