Úvod: Intraartikulární zlomeniny distální tibie (pilonu) jsou častými a komplikovanými zlomeninami, které pacienty imobilizují na dlouhou dobu a snižují jejich společenské a sociální uplatnění. Optimální metodou léčby je operační stabilizace dlahou nebo zevním fixátorem. Cíl: Cílem této práce je retrospektivní srovnání léčby zlomenin pilonu tibie zevním fixátorem a dlahovou osteosyntézou v Úrazové nemocnici v Brně na Klinice traumatologie Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity v Brně. Práce se zaměřuje na počet a charakter komplikací obou metod léčby, srovnává je a koreluje je s pracemi publikovanými v zahraničí. Metodika: Retrospektivně byly zhodnoceny dvě stejně početné skupiny pacientů se zlomeninou pilonu typu B3, C1 – 3 dle AO klasifikace, které byly léčeny dle indikace operatéra dlahovou osteosyntézou nebo přemosťujícím zevním fixátorem. Práce sleduje dobu hojení, klinické hodnocení dle Weberova protokolu, komplikace v průběhu hojení a vzájemně je srovnává. Výsledky: Soubor tvořilo 32 pacientů léčených dlahovou osteosyntézou a 35 pacientů léčených zevním fixátorem. V průběhu 18měsíčního sledování se všechny zlomeniny zhojily a pacienti byli schopni zatěžovat končetinu vlastní váhou těla. U skupiny léčené zevním fixátorem se vyskytlo častěji opožděné kostní hojení – 4 resp. 1. Při dlahové stabilizaci byly častější hluboké infekce 4 resp. 2. Závěr: Námi sledovaný soubor prokázal zvýšený výskyt infekcí měkkých tkání při léčbě dlahovou osteosyntézou a vyšší výskyt pakloubů při léčbě zevním fixátorem. Nicméně klinické výsledky v horizontu sledování 18 měsíců nenacházejí rozdíl mezi oběma skupinami. Studie se tímto shoduje s dalšími autory, kteří z dlouhodobého hlediska nenacházejí signifikantního rozdílu mezi způsoby léčby.

Background: Pilon fractures (Tibial plafond) are frequent and serious injuries. Pacients are treated long time and it causes them both medical and social complications. Goal of pilon fracture treatment is to restore the joint surface either by external fixator or plate. Study goals: Comparison of treatment methods of pilon fracture and review of their complications is the principal goal of this study. Results of this study were compared with other recent articles. Methods: A retrospective study took place in Emergency Hospital Brno, Department of trauma surgery, Masaryk University. Patients with tibial plafond AO B3, C1 – C3 fractures were involved in the study. They were diveded into two comparable groups. One group was treated by external frame, whereas the other one was treated by LCP plate system. Division was made upon the choice of surgeon in coordinance with type of fracture, soft tissue quality and other external factors. Treatment follow up, Webber clinical evaluation and treatment complications were compared between these two groups. Results: Together 67 patients were included in the study, 32 of them treated by LCP plate and 35 with external fixator. All fractures has healed and all patients were able to bear full weight during the 18 month follow-up period. 4 cases of delayed union were seen in the fixator group. Where as in LCP plate group were 4 patients with skin infection. Conclusion: Higher incidence of delayed union in the fixator group and tissue infection in the LCP plate group were observed. Despite these results there was no l difference in the clinica outcome between both groups at the end of the 18 month follow-up period. Our results are consistent with conclusions of other authors.

Úrazová nemocnice v Brně Klinika traumatologie Masarykova univerzita Brno

Comparsion of treatment methods and complitacions in pilon fractures of the tibia

Literatura