Úvod: Kranioplastika vlastní kostí je zákrok indikovaný u pacientů po provedené dekompresivní kraniektomii. Přestože se jedná o elektivní výkon, literární údaje uvádějí výskyt komplikací až kolem 30 %. Cílem této práce je prezentace zkušeností našeho pracoviště s kranioplastikou vlastní kostí uloženou v podkoží mezogastria. Metoda: Retrospektivně jsme vyhodnotili soubor 92 pacientů, kteří podstoupili kranioplastiku po dekompresivní kraniektomii s využitím autologního štěpu deponovaného v podkoží mezogastria. Pacienti byli klinicky i radiologicky vyšetřeni před operací, šest týdnů a jeden rok po ní. Hodnotili jsme výskyt akutních komplikací – hematomu v ráně a pozdních komplikací – infekce a osteoresorpce. Důležitým aspektem byl také pooperační kosmetický efekt a dyskomfort plynoucí z uložení kostní ploténky. Výsledky: Četnost komplikací v našem souboru činila 25 %. Nejčastěji se vyskytovaly komplikace pozdní s četností 13 %. Jednalo se zejména o osteoresorpci kostní ploténky (4,3 %) a infekční komplikace (4,3 %). Akutní komplikace se v souboru vyskytly s četností 10,9 %. Nejzávažnější byl mozkový edém nejasného původu vedoucí ke smrti pacienta. Neuspokojivý kosmetický efekt, stejně jako dyskomfort v místě uložení ploténky se vyskytly ve dvou případech. Závěr: Kranioplastika je ve srovnání s jinými elektivními výkony zatížena vyšším rizikem komplikací, přesto považujeme využití subkutánně deponované kostní záklopky za levnou a vhodnou alternativu kryoprezervace či allogenních náhrad.

Introduction: Cranioplasty with autologous bone flap is indicated in patients who have undergone decompressive craniectomy. Although it is an elective procedure, literature data indicate complication rates of up to 30%. The aim of this paper is to present our experience with cranioplasty with the patient's own bone flap stored subcutaneously in the mesogastrium. Methods: We retrospectively analyzed a set of 92 patients who had undergone cranioplasty after decompressive craniectomy using autologous graft preserved subcutaneously in the mesogastrium. The patients were clinically and radiologically examined before the surgery, and six weeks and one year after surgery. We evaluated the incidence of acute complications – wound hematoma, and late complications – infection and bone resorption. The postoperative cosmetic effect and patient discomfort from the stored bone flap also constituted an important aspect. Results: The frequency of complications in our study group was 25%. Late complications were the most common, occurring with a frequency of 13%. These were mainly resorption of the bone flap (4.3%) and infectious complications (4.3%). Acute complications occurred with a frequency of 10.9% in our patient group. The most serious complication was cerebral edema of unknown origin leading to death of the patient. Unsatisfactory cosmetic effect as well as discomfort at the site where the flap was stored occurred in two cases. Conclusions: Cranioplasty is associated with a higher risk of complications in comparison with other elective procedures. Nevertheless, we regard cranioplasty with subcutaneously preserved bone flap as an inexpensive and suitable alternative to cryopreservation or alloplastic materials.

Neurochirurgická klinika FN Olomouc

Autologous cranioplasty with a bone flap preserved subcutaneously in the mesogastrium