Úvod: Moderní přístup k léčbě pacientů s infarktem myokardu s elevacemi úseku ST (STEMI) je založen na rychlém provedení přímé perkutánní koronární intervence (dPCI) s rekanalizací infarktové tepny. Konečný účinek léčby z velké části závisí na úrovni organizace přednemocniční péče, díky které lze dosáhnout zkrácení doby celkové ischemie, a tím zlepšit prognózu pacienta. Cíl: Posouzení vývoje časových intervalů přednemocniční péče a vlivu typu transportu na tyto intervaly u pacientů s akutním STEMI ošetřených přímou PCI v letech 2008, 2010, 2012, 2014 a 2016. Metody: Do retrospektivní analýzy byli zařazeni pacienti s akutním STEMI, kteří podstoupili přímou perkutánní koronární intervenci v čase do 12 hodin od začátku potíží. Celkově bylo do analýzy zařazeno 1 250 pacientů. Ke zmapování vývoje v průběhu posledních osmi let byly použity univariantní a multivariantní analýzy. Kategorické proměnné byly analyzovány χ2 testem, spojité proměnné jednofaktorovou analýzou ANOVA a obecnými lineárními modely, kde hlavní zaměření bylo na analýzu časových intervalů, a hlavními sledovanými faktory byly rok události a typ transportu. Výsledky: Časové intervaly se až na malé odchylky mezi jednotlivými lety příliš neměnily, s výjimkou roku 2014, kde důvod odchylky nesouvisel s přednemocniční péčí. Limit 120 minut od prvního kontaktu se zdravotnickým personálem do nafouknutí balonku (first-medical-contact-to-balloon time, FMCTB) byl splněn u více než 80 % pacientů (80,8 %), doporučený limit 90 minut u 55,2 % pacientů. Klíčovým faktorem ovlivňujícím celkový čas byla pacientova volba způsobu transportu – u pacientů, kteří využili primárního transportu, byly intervaly významně kratší (FMCTB v průměru o 38,2 minuty a celková doba ischemie o 92,9 minuty). Hlavními intervaly, ve kterých tento rozdíl narůstal, byly vedle zpoždění způsobeného pacientem (103 minut u pacientů s primárním transportem, 131 u pacientů se sekundárním) bohužel i prodlení od oznámení pacientových problémů systému po vyhodnocení EKG (26 minut, pokud pacient zavolá rychlou zdravotnickou pomoc [RZP], 52 minut, pokud se dopraví k lékaři sám) a následný transport na katetrizační sál (60 minut při primárním, 97 minut při sekundárním transportu). Zvláště u posledních dvou intervalů vidíme u sekundárního módu transportu jednoznačný prostor pro zlepšení. Závěr: Až na malé výjimky se časové intervaly mezi jednotlivými lety příliš nemění. Zcela zásadní vliv na celkovou dobu ischemie však má pacientovo rozhodnutí, zda zvolí primární transport, nebo se dopraví k nejbližšímu lékaři či na ambulanci sám (sekundární transport).

Introduction: A modern treatment of patients with ST segment elevation myocardial infarction (STEMI) is based on a rapid primary percutaneous coronary intervention with direct recanalization of the affected coronary artery (dPCI). The outcome of the treatment depends largely on the pre-hospital care management, which can reduce the total ischaemic time and subsequently improve patient's outlook. Aims: The principal aims of this retrospective study were to assess the development of time intervals related to the pre-hospital care and the effect of the mode of transportation to the cathlab (primary vs secondary) on these intervals in patients with acute STEMI treated by primary PCI in 2008, 2010, 2012, 2014 and 2016. Methods: We have analysed patients with STEMI treated using PCI within 12 h of symptoms onset. In total, 1250 patients were included. To evaluate the development over the last 8 years, uni- and multivariate analyses were used. Categorical variables were analysed using chi-squared tests while continuous variables were analysed using one-way ANOVA and general linear models. The effect of the year and of mode of transportation on time intervals was studied. Results: The time intervals did not significantly differ among years with the exception of 2014 where the reason of the deviation was however not related to the quality of the pre-hospital care. The 120 min limit from the first medical contact to unblocking the affected artery (FMCTB) was met in more than 80% patients (80.8%), the recommended limit of 90 min in 55.2% of patients. The key factor affecting the total ischaemic time was however the patients' choice of the mode of transportation – in patients who opted for the primary route of transportation, i.e., called the ambulance, the intervals were significantly shorter (FMCTB on average by 38.2 min and total ischaemic time by 92.9 min). The principal delays were detected in the patients' delay (103 min in patients with primary transportation route, 131 in patients with secondary route) as well as, unfortunately, in the intervals between reporting the patients' problem to the system and ECG-confirmed diagnosis (26 min if the patient calls ambulance vs 52 min if they present at a general practitioner or outpatient clinic) and subsequent transportation to the cathlab (60 min for primary route, 97 for secondary). The latter two should be in particular targeted and we can see a significant room for improvement here. Conclusion: The time intervals do not vary among individual years (with some exceptions). The route of transportation, which is a patient's choice, on the total ischaemic time is however a crucial and predominant factor affecting the total ischaemic time as well as individual intervals.

1 interní kardioangiologická klinika Lékařská fakulta Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv Anny v Brně Brno Česká republika

Mezinárodní centrum klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv Anny v Brně Brno Česká republika

Analysis of time intervals related to STEMI management in 2008–2016

References provided by Crossref.org

Literatura