* Zobrazit nápovědu

Náplní projektu je imunohistochemie buněčných a tkáňových antigenů /CD řada,cytokiny,adhesivní molekuly/ v biopsii alotransplantované ledviny a jejich vztah k průběhu,léčbě a předpovědi rejekce.Cílem je napsání ilustrované příručky o biopsii aloštěpů.

Konspekt
Patologie. Klinická medicína
NLK Obory
transplantologie
alergologie a imunologie
histologie
cytologie, klinická cytologie
NLK Publikační typ
závěrečné zprávy o řešení grantu IGA MZ ČR

Článek online

Imunohistochemie biopsií alotransplantované ledviny
[Immunohistochemistry of biopsies of allotransplanted kidneys]

Časopis lékařů českých. 1998 ; Roč. 137 (č. 24) : s. 757-762.

ISSN 0008-7335
Medvik
Zdroj

Východisko. Celulární rejekční infiltrace intersticia je základním histologickým nálezem v biopsii transplanto- vaných ledvin a leukostáza ve svalových arteriích a glomerulech je důležitou známkou exacerbující rejekce. K lepšímu pochopení a přesnější interpretaci těchto změn jsme využili imunohistochemii. Metody a výsledky. Vzorky tkáně - 282 z 208 štěpů - jsme vyšetřili dvou- nebo třístupňovou imunoenzymovou metodou pomocí 28 mono- nebo polyklonálních protilátek specifických proti sérii diferenciačních a aktivačních leukocytárních antigenů, adhezních molekul a vybraných cytokinů. V kompaktní složce rejekčního infiltrátu CD4 + lymfocyty s expresí CD 45 RA antigenu převládaly, kdežto v disperzní bylo nejvíce makrofágů (CD68, 14, 11b); jejich počet zde významně koreloval s poškozením parenchymu, stejně jako intraarteriální a glomerulární akumulace. Disperzní infiltrát a adherující buňky exprimovaly CD45 RO (zřídka CD25) a integrinové molekuly řady CD11 a CD49. CD57 + lymfocyty pronikaly intratubulárně, v cévách se však nehromadily. Z adhezních molekul „Ig-su- perrodiny“ byl CD106 (VCAM-1) významnější než CD54 (ICAM-1) a jeho arteriální a mezangiální exprese korelovala s rejekčním poškozením. Průkaz řady cytokinů (IL1, IL2, TNF a, b) nedal jednoznačné výsledky ani korelace. Závěry. Imunohistochemie značně zpřesňuje bioptické hodnocení rejekční nefropatie a některé antigeny (např. CD68, CD14, CD45 RO, CD57, CD106) jsou vhodné pro diagnostickou praxi: jejich pomocí lze lépe posoudit aktivitu rejekce, stanovit pravděpodobnost cévních lézí u vzorků bez zastižených cév a citlivěji detekovat intravas- kulární stázu a adhezi leukocytů.

Background. Cellular rejection infiltration of the interstitium is the basic histological finding in biopsies of transplanted kidneys, and leukostasis in the muscular arteries and glomeruli is an important sign of exacerbating rejection. For better understanding and more accurate interpretation the authors used immunohistochemistry. Methods and Results. The authors examined 282 tissue specimens from 208 grafts using the two- or three-step immunoenzyme method with 28 mono- or polyclonal antibodies specific for a series of differentiation and activation leukocytic antigens, adhesion molecules and selected cytokines. In the compact component of the rejection infiltrate CD4 + lymphocytes with expression of CD 45 RA antigen predominated while in the disperse component there were mostly macrophages (CD68, 14, 11b); their number correlated significantly with the parenchymatous damage, similarly as intraarterial and glomerular accumulation. The disperse infiltrate and adherent cells expressed CD45 RO (rarely CD25) and integrin molecules of the series CD11 and CD49. CD57 + lymphocytes penetrated into the tubules but did not accumulate in the blood vessels. As to adhesive molecules of the „Ig superfamily“, CD106 (VCAM-1) was more important than CD54 (ICAM-1) and its arterial and mesangial expression correlated with the rejection damage. Evidence of cytokines (IL1, IL2, TNF alpha, beta) did provide neither unequivocal results nor correlations. Conclusions. Immunohistochemistry improves considerably the accuracy of bioptic evaluation of rejection nephropathy and some antigens (e.g., CD68, CD14, CD45 RO, CD57, CD106) are suitable for diagnostic practice. With their aid it is easier to evaluate the activity of rejection, assess the probability of vascular lesions in specimens without affected vessels and detect more sensitively intravascular stasis and adhesion of leukocytes.