JavaScript NENÍ povolen !

Pancreatic cancer is a severe malignancy with increasing incidence and high mortality due to late diagnosis and low sensitivity to treatments. Search for the most appropriate drugs and therapeutic regimens is the most promising way to improve the treatment outcomes of the patients. This study aimed to compare (1) in vitro efficacy and (2) in vivo antitumor effects of conventional paclitaxel and the newly synthesized second (SB-T-1216) and third (SB-T-121605 and SB-T-121606) generation taxanes in KRAS wild type BxPC-3 and more aggressive KRAS G12V mutated Paca-44 pancreatic cancer cell line models. In vitro, paclitaxel efficacy was 27.6 ± 1.7 nM, while SB-Ts showed 1.7-7.4 times higher efficacy. Incorporation of SB-T-121605 and SB-T-121606 into in vivo therapeutic regimens containing paclitaxel was effective in suppressing tumor growth in Paca-44 tumor-bearing mice at small doses (≤3 mg/kg). SB-T-121605 and SB-T-121606 in combination with paclitaxel are promising candidates for the next phase of preclinical testing.

Publikační typ
časopisecké články MeSH

Článek online

Introducing in vivo pancreatic cancer models for the study of new therapeutic regimens [Zavedení in vivo modelů karcinomu pankreatu pro studium nových terapeutických režimů]

Rozhledy v chirurgii. 2022 ; 101 (12) : 584-592.

ISSN 0035-9351
Medvik
Zdroj

Úvod: Karcinom pankreatu je závažné onkologické onemocnění se stále se zvyšující incidencí a vysokou mírou morbidity a mortality. Terapeutické možnosti jsou limitované a pětileté přežití je 7–20 %, v závislosti na možnosti chirurgické resekce a časnosti záchytu onemocnění. Většina nemocných s touto diagnózou umírá v důsledku rezistence nádorových buněk a mikroprostředí vůči používané léčbě. Metody: V naší práci jsme se zaměřili na zavedení dvou typů in vivo modelů, kterými jsou cell-line derived xenograft (CDX) a patient derived xenograft (PDX). Tyto dva modely se navzájem výrazně liší metodologicky, náročností technickou i finanční, ale i dosaženými výsledky. Výsledky: V pilotní studii se nám podařilo úspěšně zavést CDX model s velmi agresivní a rezistentní linií PaCa-44 karcinomu pankreatu o celkovém počtu 30 jedinců NU/NU myší. Dále jsme vytvořili tři PDX modely s různými subtypy karcinomu pankreatu, pacientů operovaných na Chirurgické klinice FNKV, s jejich následnou retransplantací do dalších generací o celkovém počtu 23 jedinců kmene NOD/SCID a 47 jedinců kmene NU/NU. Zavedené CDX i PDX modely pak slouží k porovnání jak konvenčních, tak experimentálních chemoterapeutických režimů. Závěr: Dalšími kroky bude vyhodnocení vlivu léčebných režimů pomocí zobrazovacích i molekulárně genetických metod a optimalizace celého procesu pro využití v rámci precizní personalizované léčby pacientů s karcinomem pankreatu. Nadcházejícím cílem je vytvořit knihovnu PDX modelů nejčastějšího duktálního adenokarcinomu pankreatu a dalších vzácných subtypů karcinomu pankreatu.

Introduction: Pancreatic cancer is a severe oncological disease with an ever-increasing incidence and a high rate of morbidity and mortality. Therapeutic options are limited and the five-year overall survival rate is 7–20%, depending on the possibility of surgical resection and the earliness of detection. Most patients with this diagnosis die due to the resistance of tumour cells and their microenvironment to the used treatment regimes. Methods: In our study, we focused on the implementation of two in vivo models, which are the cell-line derived xenograft (CDX) and the patient-derived xenograft (PDX). These two models differ significantly from each other methodologically, technically, financially, but also in their achieved results. Results: In a pilot study, we managed to successfully implement the CDX model with a very aggressive and resistant PaCa-44 line of pancreatic cancer in a total of 30 NU/NU strain mice. Furthermore, we created three PDX models with various subtypes of pancreatic cancer from patients operated at the University Hospital Kralovske Vinohrady, Department of General Surgery. These tumours were re-transplanted into subsequent generations of 23 individuals of NOD/SCID strain and 47 NU/NU strain mice. The established CDX and PDX models are then used to compare conventional and experimental chemotherapy regimens. Conclusion: The next steps will be to evaluate the effects of treatment regimens by using imaging and molecular genetic methods and to optimise the entire process for further use in precise personalised medicine for patients with pancreatic cancer. The upcoming goal is to create a library of PDX models of the most common pancreatic ductal adenocarcinoma and other rare subtypes of pancreatic cancer.