• MeSH
• artroskopie metody   MeSH
• bolest ramene diagnóza   etiologie   MeSH
• burzitida chirurgie   diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• luxace ramenního kloubu chirurgie   diagnóza   etiologie   MeSH
• pooperační péče metody   rehabilitace   MeSH
• poranění ramene chirurgie   etiologie   MeSH
• poranění rotátorové manžety chirurgie   diagnóza   MeSH
• ramenní kloub * chirurgie   patofyziologie   MeSH
• syndrom zhmožděného ramene chirurgie   diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• techniky fyzikální terapie * MeSH
• věkové faktory MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

PURPOSE OF THE STUDY: The authors present the outcomes of more than ten-year clinical follow-up of patients who underwent surgical treatment of deep chondral defect of the knee (medial or lateral condyle). The method of treatment was the implantation of autologous cultured chondrocytes in the form of a solid chondral graft. The aim was also to compare the mid-term and long-term outcomes and to evaluate how the knee condition affects the everyday life and sports activities more than 10 years after surgery. MATERIAL AND METHODS Thirty patients of the total of 56 patients (26 patients dropped out of the long-term follow-up) operated in the period between 2001 and 2012 were available for retrospective evaluation of the clinical condition before surgery, at 1, 2, 5 years after surgery and at 10+ years after surgery. The mean follow-up period of patients was 14.5 years (10 - 20.5 years) after surgery. The clinical evaluation was performed using the Lysholm Knee Scoring Scale and the Tegner Activity Scale. RESULTS The mean preoperative Lysholm score of the followed-up study population was 37.5. During the fi rst two years, improvement was achieved to the maximum value of 83.1. At 5 years and subsequently also at more than 10 years after surgery, a slight decline was reported to the mean value of 78.6. When comparing the outcomes at 5 years and at more than 10 years after surgery, the decline in the value was statistically non-signifi cant. The mean value of the Tegner Activity Scale at more than 10 years after surgery was 4.5 points out of 10 points. DISCUSSION Management of a chondral defect especially in younger patients constitutes a common challenge in everyday orthopaedic practice. There are multiple methods at hand, all of which have their pros and cons. The size of the chondral lesion appears to be the limiting and decisive factor. The greatest pitfall are large chondral lesions (>4cm2 ), where many methods fail to yield satisfactory outcomes. One of the suitable options is the autologous chondrocyte implantation method. CONCLUSIONS The clinical outcomes of patients followed-up for more than 10 years after surgery do not show a statistically signifi cant decline compared to the mid-term outcomes. Based on the data obtained, we continue to consider the autologous chondrocyte implantation as an effective method to manage deep chondral defects in the knee. The patients were mostly able to get back to normal life, including their sports activities, with a signifi cant improvement of its quality compared to that before surgery. KEY WORDS: knee joint, chondrocytes, autologous cartilage implantation, long-term.

• MeSH
• chondrocyty MeSH
• kolenní kloub chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• ortopedické výkony * MeSH
• ortopedie * MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• anglický abstrakt MeSH
• časopisecké články MeSH

PURPOSE OF THE STUDY Evaluation of the success rate of revision ACL reconstruction using the cadaverous BTB allogeneic graft and comparison of the outcomes achieved with the data of patients after the primary ACL reconstruction using the autologous BTB graft with filtering out the potential effect of diversity of the groups of patients as concerns sex and age. MATERIAL AND METHODS The evaluated outcomes of 34 patients operated in the period 2004-2017, i.e. with the minimum follow-up period of three years, were compared with the outcomes of 34 patients selected individually so that in pairs the age and sex are identical - 10 women and 24 men in the range of age from 20 to 44 years, with the median of 29 years at the time of surgery. The assessment and comparison of the outcomes achieved are done according to the Lysholm and Tegner scores. RESULTS The mean Lysholm score of the patients after the revision ACL reconstruction using the cadaverous BTB allograft achieved 54.7 points preoperatively, 72.3 points at the 1-year follow-up and 77.4 points at the 3-year follow-up. The Tegner score at the time of full performance before the injury was 7.7 points, whereas it was 5.8 points after the injury and 6.5 points three years after the surgery. In the group of patients after the primary ACL reconstruction using the autologous BTB graft, the Lysholm score was 64.4 points preoperatively, 85.1 points one year postoperatively and 88.2 points three years postoperatively. The results according to the Tegner score achieved by the primary control group at respective follow-up periods were 6.7 points, 5.1 points and 6.2 points respectively. DISCUSSION The increase in the number of performed ACL reconstructions leads also to an increase in the number of revision surgeries. This trend is also fuelled by the change in the lifestyle, the shift in age-related indication criteria for surgery, and other factors. The realistic expectations regarding the outcome of the revision ACL reconstruction shall take into account the effect of multiple insults that the knee must withstand. Even though subjective improvement of the knee condition is usually experienced postoperatively, the achieved outcomes tend to be less positive than in primary reconstructions. The return to the original pre-injury level of sports activities is achieved less frequently after revision surgeries. CONCLUSIONS The revision surgery of ACL rupture using the cadaverous BTB graft is a safe and reliable technique. It has a potential to improve the subjective satisfaction of the patient, nonetheless the mean postoperative Lysholm score is not so high as that achieved in patients after primary ACL reconstruction. Key words: anterior cruciate ligament, revision ACL reconstruction, cadaverous BTB graft, ACL graft rerupture.

• MeSH
• dospělí MeSH
• kolenní kloub chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• ligamentum cruciatum anterius chirurgie   MeSH
• mladý dospělý MeSH
• poranění předního zkříženého vazu * chirurgie   MeSH
• rekonstrukce předního zkříženého vazu * MeSH
• reoperace MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

PURPOSE OF THE STUDY Damage to hyaline cartilage represents a serious problem due to its limited capacity of regeneration. Currently, there are several treatment options available. The purpose of this study is to evaluate the success rate of treatment of chondral and osteochondral defects of the knee joint using the modified AMIC (Autologous Matrix-Induced Chondrogenesis) technique, combining microfractures of the base and the implantation of the type I collagen-based cell-free implant over a two-year period. MATERIAL AND METHODS The prospective study of the success rate of treatment by the modified AMIC technique included 15 patients (13 men and 2 women) with a defect confirmed by MRI and appropriate indication criteria. The mean age at the time of implantation was 33.4 years (range 19-47 years). The mean size of a treated defect was 3.66 ± 1.71 cm2 (range 2.00-7.05 cm2). The clinical outcomes were monitored through the Knee Injury and Osteoarthritis Outcome Score (KOOS), the Lysholm score and the Tegner activity scale preoperatively and subsequently at 6, 12 and 24 months postoperatively. Control MRI was conducted at 6, 12 and 18 months postoperatively. The MRI finding was evaluated using the Magnetic Observation of Cartilage Repair Tissue (MOCART) score. RESULTS The total KOOS score was 44.69 ± 7.71 preoperatively, while postoperatively it gradually increased up to 80.45 ± 8.97 (p < 0.001) at 24 months. The Lysholm score significantly rise from 43.47 ± 11.87 preoperatively to the mean value of 81.60 ± 13.07 (p < 0.001) at 24 months postoperatively. The preoperative Tegner score was 3.53 ± 1.41. At 24 months, there was a statistically significant increase to 5.40 ± 1.70 (p = 0.003). The mean MOCART score at 18 months postoperatively was 74.67 ± 14.08. At the end of the monitored period, a complete filling of the defect site by tissue was achieved in 73.33% patients. A complete integration with adjacent cartilage was seen in 66.67% patients and homogenous structure of newly formed tissue was reported in 80% of patients. DISCUSSION In recent years, cell-free implants (the so-called scaffolds or carriers) have been used ever more frequently in treating localised cartilage defects. Their main effect should consist in helping the cells penetrate the defect site and support new cartilage tissue formation. In order to improve the efficacy of cell-free implants, a new therapeutic technique was developed, combining the microfractures of the base with the use of cell-free scaffold AMIC (Autologous Matrix-Induced Chondrogenesis). Our modification of the original AMIC technique consists in the use of a type I collagen-based scaffold instead of the original collagen membrane constituted by collagen type I and III. Based on the statistical processing of results, the modified AMIC technique has shown a statistically significant improvement compared to the preoperative values of the KOOS questionnaire and all its sub-groups, the Lysholm core and the Tegner activity scale. These good clinical outcomes correlate with the results obtained by other authors using both the original method and the modified AMIC technique. CONCLUSIONS The modified AMIC technique using the cell-free type I collagen-based implant appears to be a safe, accessible and onestage technique to treat localised chondral and osteochondral defects of the knee joint up to the size of 8 cm2. Key words: hyaline cartilage, chondral defect, AMIC, scaffold, knee.

• MeSH
• autologní transplantace MeSH
• chondrogeneze MeSH
• dospělí MeSH
• kloubní chrupavka * diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• kolenní kloub diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie MeSH
• mladý dospělý MeSH
• následné studie MeSH
• prospektivní studie MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

PURPOSE OF THE STUDY This study is a component part of the project focused on cartilage imaging after the treatment of a defect. It aims to compare the evaluation of postoperative status performed by two radiologists with the use of 2D MOCART scoring system and to determine whether this method is a reliable tool for the evaluation of postoperative changes. MATERIAL AND METHODS The study evaluated 78 MRI examinations from 25 patients (one patient had two defects treated), each of whom underwent 3 MRI examinations at 6, 12 and 18 months after surgery. The MRI examinations were performed on Philips Ingenia 3T scanner with 8-channel knee coil, in line with the routine protocol (coronal, sagittal and transversal PD SPAIR, coronal T1, sagittal PD HR, sagittal bFFE). The MRI examinations were evaluated independently by two radiologists using the 2D MOCART (Magnetic Resonance Observation of Cartilage Repair Tissue) score. RESULTS The raters agreed in a total of 592 of 702 evaluations, therefore the inter-rater reliability is high, namely 84.3%. The highest inter-rater agreement was in assessing subchondral lamina and subchondral bone. Whereas the lowest inter-rater agreement was achieved in assessing effusion. The total score showed a very strong and statistically significant correlation (r = 0.893). In eight out of nine questions there was no statistically significant difference between the raters. A significant difference was seen only in the assessment of repair tissue structure. Excellent reliability of the total score was also confirmed by the intraclass correlation coefficient. DISCUSSION The high degree of agreement in assessing the signal intensity of repair tissue was considered very positive as it is generally viewed as the major pitfall in evaluations. On the contrary, subjective perception was confirmed in the evaluation of tissue homogeneity, especially when comparing homogeneity with the adjacent tissue in close vicinity that could have changed already. Surprisingly, the lowest inter-rater concordance was reported in the evaluation of effusion, where in some cases, its volume was underestimated, when traced back retrospectively. CONCLUSIONS The results of this study confirm that despite certain doubts regarding subjective perception of some of the evaluation criteria the 2D MOCART scoring system is a very good and objective tool to evaluate the effects of surgery. Key words: magnetic resonance imaging , hyaline cartilage, classification.

• MeSH
• kloubní chrupavka * diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• kolenní kloub diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie MeSH
• reprodukovatelnost výsledků MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Cíl: Cílem práce je ověřit, zda je možné použít Gd-DOTA- (Dotarem) pro zobrazení hyalinní chrupavky pomocí delayed gadolinium-enhanced magnetic resonance imaging of cartilage (dGEMRIC), a nahradit tak Gd-DTPA2- (Magnevist). Metodika: Projekt byl součástí studie zabývající se pooperačními změnami chrupavky kolenního kloubu, MR vyšetření bylo provedeno na přístroji Philips Ingenia 3T, s použitím kolenní cívky (dS knee coil, 8 kanálů), metodou dGEMRIC se sekvencí 3D IR-GRE s rozdílným TI (100, 200, 400, 800 a 1600 ms), voxel: 0,5 x 0,5 x 3 mm3, FOV 160 mm, počet vrstev 40, TR 1800 ms, TE 2 ms, sklápěcí úhel 8°, SENSE faktor 2. Vyšetření bylo provedeno před operací (M0), po 6 měsících (M6) a následně ve 12 (M12) a 18 (M18) měsících od operace. Srovnání bylo provedeno v těchto skupinách pacientů: jedenáct pacientů s Magnevistem při vstupním vyšetření M0 a M6, osm pacientů s Magnevistem v M0 a Dotarem v M6 a šest pacientů s Dotaremem v M0 a rovněž M6 vyšetření. Výsledky: Mediánové hodnoty změny indexu byly podobné ve skupině Magnevist-Magnevist a Dotarem-Dotarem (2,7, resp. 2,4; p = 0,961 před korekcí a 1,000 po korekci na mnohonásobné porovnání). Medián změny indexu ve skupině Magnevist-Dotarem byl vyšší (4,8) ve srovnání se dvěma dalšími skupinami, ale rozdíl nebyl statisticky významný (p = 0,351 a p = 0,662 před korekcí; 1,000 v obou případech po korekci). Závěr: dGEMRIC je možné provést i s využitím Gd-DOTA- (Dotarem), statisticky významný rozdíl ve změně indexu podle kontrastních látek (p = 0,637) nebyl prokázán.

Aim: The aim of this project is to assess the feasibility Gd-DOTA- (Dotarem) for imaging of hyalinne cartilage using delayed gadolinium-enhanced magnetic resonance imaging of cartilage (dGEMRIC) to replace Gd-DTPA2- (Magnevist). Methods: The project was a part of a study of postoperative cartilage changes. MR examination was performed on a Philips Ingenia 3T using a 8-channels dS knee coil, dGEMRIC 3D IR-GRE sequence with five different inversion times (100, 200, 400, 800 and 1600 ms), voxel: 0.5 x 0.5 x 3 mm3, FOV 160 mm, 40 slices, TR 1800 ms, TE 2 ms, 8° flip angle, SENSE factor 2. The baseline examination was performed before surgery (M0), 6 months (M6), 12 (M12) and 18 (M18) months after surgery. Comparisons were made in these groups of patients: 11 patients with Magnevist at initial examination M0 and M6, 8 patients with Magnevist at M0 and Dotarem in M6, and finally 6 patients with Dotarem at M0 and also M6 examination. Results: The median values of the index change were similar in the Magnevist-Magnevist and Dotarem-Dotarem groups (2.7 and 2.4, respectively, p = 0.961 before correction and 1.000 after correction for multiple comparisons). The median index change in the Magnevist-Dotarem group was higher (4.8) compared to the two other groups, but the difference was not statistically significant (p = 0.351 and p = 0.662 before correction; 1.000 in both cases after correction). Conclusion: dGEMRIC is feasible using Gd-DOTA- (Dotarem), there was no statistically significant difference (p = 0. 637) between the two types of contrast media.

Úvod: Autoři v práci předkládají výsledky klinických, morfologických a biochemických vyšetření po léčbě defektů kloubní chrupavky kolenního kloubu léčených metodou implantace solidního chondrograftu v porovnání s léčbou prostými návrty spodiny defektu. V experimentální části se zaměřují na stanovení typu novotvořené tkáně vzniklé v místě defektu pomocí imunohistochemického a molekulárněbiologického průkazu přítomnosti kolagenu I. a II. typu a stanovení přítomnosti proteolytických enzymů (matrix metaloproteináz), které se podílí na reparativních procesech v novotvořené chrupavce. Na základě těchto vyšetření poté formulují doporučení pro klinickou praxi. Metoda a materiál: Sledovaný soubor tvoří celkem 87 pacientů s chondrálním nebo osteochondrálním defektem v oblasti kolenního kloubu, kteří podstoupili metodu implantace solidního chondrograftu. Mezi pacienty je 52 mužů a 35 žen ve věkovém rozmezí 16-50 let, průměrný věk 29 let. Interval pooperačního sledování činí 12-173 měsíců, průměrná doba sledování je 48 měsíců. U 27 pacientů byl při reartroskopické operaci odebrán vzorek chrupavky z místa implantace solidního chondrograftu a tyto vzorky byly dále histologicky a imunohistochemicky vyšetřeny. Ke klinickému zhodnocení výsledků operace bylo použito klasifikačního skóre podle Lysholma před operací a v odstupu jednoho roku, dvou let a pěti let po operaci. U tří pacientů nebyl odebraný vzorek hodnotitelný. Jako kontrolní soubor byla stejným způsobem hodnocena skupina osmi pacientů (pět mužů, tři ženy ve věku 17-42 let, průměrný věk 30 let) ošetřených klasickými návrty osteochondrálních defektů podle Pridieho. V jednom případě byl odebraný vzorek nehodnotitelný. Výsledky: Průměrné předoperační skóre podle Lysholma v našem souboru 67 pacientů s chondrálním defektem v oblasti kondylů femuru či tibie činí 39,5. V jednom roce po operaci dochází ke zlepšení na 81,6. S odstupem dvou let po operaci činí u 52 dále sledovaných pacientů skóre 84,3. U 31 pacientů po pěti letech od operace činí průměrné skóre 84,8. U sledovaných pacientů s defektem na patele (20 operovaných) bylo předoperační skóre podle Lysholma průměrně 38,5, v jednom roce 80,4, po dvou letech 82,5 a u 13 pacientů sledovaných pět let po operaci vyšlo skóre 80,1. V souboru 24 vzorků tkáně odebrané z místa implantace solidního chondrograftu byl imunohistochemickým vyšetřením prokázán kolagen typu II ve všech 24 případech, kolagen typu I byl u tří vzorků z této skupiny. Histologickým vyšetřením byla hyalinní chrupavka potvrzena ve všech 24 vzorcích. Skupina sedmi kontrolních vzorků po návrtech vykazovala rozmanitý patomorfologický obraz a expresi kolagenu I. a II. typu. Ve dvou případech byla nalezena vazivová chrupavka, v níž Western blotting odhalil přítomnost kolagenu I. i II. typu, ve třech případech chrupavku hyalinní bez obsahu kolagenu I. typu, a ve dvou případech byla zastižena pouze vazivová tkáň, která nevykazovala imunohistochemickou pozitivitu s protilátkou proti kolagenu II. typu. U žádného vzorku z obou skupin nebyla imunohistochemicky prokázána exprese matrix metaloproteináz (MMP-1, MMP-3, MMP-13). Závěr: Na základě těchto klinických, morfologických, imunohistochemických a molekulárněgenetických vyšetření jednoznačně vyplývá vhodnost aplikace chondrograftu při defektech kloubních chrupavek u pacientů všech věkových skupin. Pouze u mladých pacientů (1. a 2. decennium) s malým defektem kloubní chrupavky nezasahující subchondrální kost je možné zvolit ošetření metodou prostých návrtů spodiny defektu.

Introduction: The authors present the results of clinical, morphological and biochemical examinations after treating joint knee joint cartilage defects treated with the solid chondrograph implantation method as compared to simple prosthesis recovery. In the experimental part, they focus on the determination of the type of newly formed tissue produced at the defect site by immunohistochemical and molecular-biological evidence of the presence of collagen types I and II and the presence of proteolytic enzymes (matrix-metalloproteinases) involved in reparative processes in newly formed cartilage. Based on these examinations, they then formulate recommendations for clinical practice. Method and Material: A total of 87 patients with a chondral or osteochondral defect in the knee joint area who underwent a solid chondrograph implantation method were studied. There were 52 men and 35 women in the age range of 16-50 years, with an average age of 29 years. The postoperative follow-up interval was 12-173 months, with an average follow-up time of 48 months. In 27 patients, a cartilage sample from the solid chondrograph implantation was taken during a rearthroscopic operation and these samples were further examined histologically and immunohistochemically. Clinical evaluation of the results of the operation was based on the Lysholma classification score before and at 1 year, 2 years and 5 years after surgery. In 3 patients, the sample was not evaluated. A group of 8 patients (5 males, 3 females aged 17-42 years, mean age 30 years) treated with classical osteochondral defects recovered by Pridie were evaluated as the control group. In 1 case, the sample was unobservable. Results: The average preoperative score according to Lysholm in our group of 67 patients with chondral defect in the area of ​​the femur or tibia is 39.5. One year after surgery, the improvement reached 81.6. Two after the surgery, the score for the 52 followed-up patients was 84.3. In 31 patients at 5 years after surgery, the average score was 84.8. In the patients with a defect of the patella (20 patients) the preoperative Lysholm scores went from 38.5 on average, to 80.4 one year after the surgery, 82.5, after two years, and 13 patients studied at 5 years after surgery had the published score of 80.1. In a set of 24 tissue samples collected from the implant site of solid chondrografts, collagen type II was demonstrated by immunohistochemistry, in all 24 cases, type I collagen in 3 samples from this group. By histological examination, hyaline cartilage was confirmed in all 24 samples. The group of 7 control samples showed a diverse patomorphological image and expression of collagen type I and II. In 2 cases, connective tissue cartilage was found and Western blotting revealed the presence of collagen type I and II in the hyaline cartilage 3 cases without collagen type I, and in 2 cases were encountered only fibrous tissue, which did not show immunohistochemical positivity with anti-collagen type II. Mammalian metalloproteinases (MMP-1, MMP-3, MMP-13) were not immunohistochemically demonstrated in any of the two groups. Conclusion: Based on these clinical, morphological, immunohistochemical and molecular-genetic examinations, the suitability of chondrography for articular cartilage defects in patients of all age groups is clearly demonstrated. Only young patients (1st and 2nd decennium) with a small defect of articular cartilage, non-subchondral bone may be treated with the simple back deflection method.

• MeSH
• artroskopie metody   MeSH
• autologní štěp * transplantace   účinky léků   MeSH
• chondrocyty fyziologie   transplantace   účinky léků   MeSH
• hyalinní chrupavka * patofyziologie   patologie   transplantace   MeSH
• kloubní chrupavka patofyziologie   patologie   MeSH
• kolenní kloub * patofyziologie   patologie   MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie metody   MeSH
• ortopedické výkony metody   MeSH
• perioperační období MeSH
• počítačová rentgenová tomografie metody   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• prospektivní studie MeSH
• radiografie metody   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Úvod: Frekvence artroskopií kolene zahrnujících zadní kompartmenty roste se zlepšováním a rozšiřováním artroskopického instrumentária a chirurgických technik. Cílem této práce je prezentovat naše zkušenosti se zadními artroskopickými přístupy do kolenního kloubu. Materiál a metoda: Od roku 2003 do roku 2013 jsme provedli artroskopii kolene s využitím zadních přístupů u 67 pacientů (41 mužů a 26 žen). Průměrný věk v době operace byl 31 let. Indikacemi k chirurgickému výkonu byly ošetření trhlin zadních rohů menisků, rekonstrukce zadního zkříženého vazu (PCL), artroskopicky asistované fixace tibiálních avulzních zlomenin zadního zkříženého vazu a odstranění volných nitrokloubních tělísek. Diagnóza byla stanovena na základě klinického vyšetření, prostého rtg vyšetření a u některých pacientů magnetické rezonance (MRI). Po artroskopické vizualizaci kolene ze standardních předních přístupů byly vytvořeny posteromediální a posterolaterální přístupy a zadní kompartmenty kolene byly ošetřeny. Pooperační sledování probíhalo v rozmezí od několika týdnů po několik let v závislosti na typu operace. Výsledky: U žádného ze 67 pacientů našeho souboru se nevyskytly perioperační ani pooperační komplikace po artroskopii kolene. Tito pacienti udávali subjektivní zlepšení po operaci. Diskuze: V dnešní době se artroskopické operace upřednostňují před konzervativní léčbou či klasickými otevřenými chirurgickými postupy. Ačkoliv artroskopie zadních kompartmentů kolene je pro zkušeného operatéra relativně bezpečná, přetrvávají určité obavy z iatrogenního poranění okolních nervově-cévních struktur během artroskopické operace. Různými autory bylo popsáno několik odlišných způsobů vytvoření zadních přístupů.

Introduction: The frequency of knee arthroscopy involving the posterior compartments has increased with recent improvements in surgical techniques and arthroscopic equipment. The aim of this study is to present our experience with posterior arthroscopic portals. Material and Methods: From 2003 till 2013 knee arthroscopy with use of posterior portals was carried out in 67 patients (41 men and 26 women). Their average age at the time of surgery was 31 years. The indications for surgery were repair of tears in the posterior horn of the menisci, posterior cruciate ligament (PCL) reconstructions, arthroscopic fixations of tibial avulsion fractures of the PCL and removal of loose intraarticular bodies. The diagnosis was based on clinical examinations, plain X-ray and MRI results in some patients. After arthroscopic visualization of the knee from standard anterior portals, the posteromedial and posterolateral portals were created and the posterior compartments of the knee were treated. The follow-up ranged from several weeks to a few years depending on character of surgery. Results: There were not any intra-operative or post-operative complications in 67 patients after the knee arthroscopy. Those patients reported subjective relief after the surgery. Discussion: Arthroscopic operations are preferred to conservative treatment or classic open surgery nowadays. Although arthroscopy in the posterior region of the knee is relatively uncomplicated for well-trained arthroscopist, there remains significant concern about iatrogenic injury to the surrounding neurovascular structures during arthroscopic procedures. Several authors reported different creation of posterior portals.

• MeSH
• artroskopie * metody   trendy   využití   MeSH
• hodnotící studie jako téma MeSH
• kolenní kloub * chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• ortopedické výkony * metody   MeSH
• pooperační komplikace ošetřování   prevence a kontrola   terapie   MeSH
• pooperační péče metody   využití   MeSH
• radiografie metody   využití   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Úvod: Názvem syndrom zmrzlého ramene se označuje časté postižení glenohumerálního kloubu vyskytující se v obecné populaci s incidencí 2-5 %, s nejčastějším výskytem u žen mezi 40 a 60 lety. I přes častý výskyt se jedná o relativně málo objasněné onemocnění, které bývá označováno jako enigma ortopedie. V článku srovnáváme výsledky zavřeného redresu ramenní kloubu s následnou artroskopií a artroskopické deliberace u pacientů se syndromem frozen shoulder. Materiál a metoda: Autoři prezentují soubor 60 pacientů operovaných pro diagnózu frozen shoulder. U první skupiny byl po uvedení do celkové anestezie proveden zavřený redres a následně artroskopie ramenního kloubu se subakromiální dekompresí. Skupina čítala 31 osob (23 žen a 8 mužů). Druhou skupinu tvořili pacienti, kteří byli ošetřeni artroskopickou deliberací pouzdra. Takto bylo ošetřeno 29 osob (25 žen a 4 muži). Výsledky: U všech pacientů po provedené operaci došlo ke zlepšení pohybu i výkonnosti ramenního kloubu. Ve srovnání obou skupiny docházelo ve skupině artroskopické deliberace k rychlejší úpravě pohybu při kontrolách ve 2. týdnu a po třech měsících. Při kontrole minimálně dva roky po operaci došlo v obou skupinách ke srovnání rozsahu pohybu postiženého kloubu [flexe 168 (redres)/171 (deliberace), abdukce 163/165]. Stejně tak v hodnocení Constantovo skóre se výsledky prakticky shodovaly [zlepšení o 46 (redres) /45 bodů (deliberace)]. Diskuse a závěr: Diagnóza frozen shoulder je relativně častá diagnóza, u které však chybí přesné určení etiologie, a zejména větší prospektivní studie. Výsledky našeho sledování odpovídají literárním údajům, které vypovídají o dobré odezvě na různé strategie léčby. Artroskopická deliberace se nám pak jeví jako vhodnější metoda pro ošetření ramenního kloubu s diagnózou frozen shoulder. Je to sice pro operatéra výkon lehce náročnější, ale s benefitem pro pacienta v časném pooperačním období, zejména však výrazně redukuje možnost iatrogenní zlomeniny humeru při násilném redresu, která je jednoznačně nejvážnější komplikací této metody.

Introduction: The name "frozen shoulder syndrome" refers to the frequent involvement of the glenohumeral joint occurring in the general population with an incidence of 2-5%, it most commonly occurs in women between 40 and 60 years. Despite its frequent occurrence, it is a relatively unexplored illness, which is often referred to as enigma of orthopaedics. In the article, we compare the results of closed shoulder joint redress with subsequent arthroscopy and arthroscopic deliberation in patients with frozen shoulder syndrome. Material and Methods: The authors present a set of 60 patients operated on with the diagnosis of frozen shoulder. In the first group, closed redress and subsequent arthroscopy of the shoulder joint with subacromial decompression were performed under general anaesthesia. The group consisted of 31 people (23 women and 8 men). The second group consisted of patients who were treated by arthroscopic deliberation of the capsule. 29 people (25 women and 4 men) were treated in this way. Results: All patients after the surgery had improved movement and performance of the shoulder joint. Comparing both groups, the arthroscopic deliberation group reported a faster adjustment of the movement during the 2 week and 3 months follow-up. At least two years after the operation, the range of movement of the affected joint [flexion 168 (redres) / 171 (deliberation), abduction 163/165] was compared in both groups. Similarly, in the Constant score, the results practically matched [improvement by 46 (redres) / 45 points (deliberation)]. Discussion and Conclusion: Frozen shoulder is a relatively common diagnosis, but it lacks exact aetiology and especially a larger prospective study. The results of our follow-up are consistent with the literature that suggests a good response to different treatment strategies. Arthroscopic deliberation seems to us to be a more appropriate method for treatment of the shoulder joint with the diagnosis of frozen shoulder. Although it is slightly more demanding for the surgeon, but with benefit to the patient in the early postoperative period, he reduces the possibility of iatrogenic fracture of the humerus in violent redress, which is clearly the most serious complication of this method.

• MeSH
• artroskopie * metody   ošetřování   využití   MeSH
• burzitida * diagnóza   chirurgie   terapie   MeSH
• fraktury humeru chirurgie   komplikace   MeSH
• kloubní pouzdro chirurgie   patofyziologie   patologie   MeSH
• lidé MeSH
• metaanalýza jako téma MeSH
• ortopedické výkony * metody   ošetřování   MeSH
• peroperační komplikace prevence a kontrola   terapie   MeSH
• pooperační komplikace prevence a kontrola   terapie   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• studie případů a kontrol MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

The authors present an overview of the commonly used techniques and new trends of the cartilage imaging, especially postoperatively, and also discuss the potential of MRI imaging of the cartilage from the perspective of an experienced orthopaedic surgeon. In conclusion, the authors propose possible explanations for the potential discrepancies between the MRI and the arthroscopic findings. Hyaline cartilage damage and subsequent reparation of this tissue is one of the topical issues of orthopaedics and traumatology. Due to the expanding possibilities of treatment of this tissue and a relatively good effect of the surgery, the number of patients indicated for magnetic resonance imaging prior to the surgery has been on an increase. To make a decision concerning the subsequent type of treatment, it is necessary to get an idea of the cartilage cover condition, articular surfaces and also of the associated pathologies. The degree of cartilage damage can be assessed by arthroscopy or magnetic resonance imaging, which provides also the possibility of the subchondral lesion detection. Thanks to the noninvasive nature of the MRI examination, it has become the most important method in full imaging of the articular cartilage. The MRI of the cartilage has many options and at present the evaluation of the hyaline cartilage should be an integral part of each MRI examination of joints. For a more accurate assessment of the cartilage there are several advanced techniques available that can be used not only for preoperative diagnostics, but also for monitoring after the surgery. Key words: hyaline cartilage, magnetic resonance, arthroscopy.

• MeSH
• artroskopie metody   MeSH
• hyalinní chrupavka diagnostické zobrazování   patologie   MeSH
• kloubní chrupavka diagnostické zobrazování   patologie   MeSH
• kolenní kloub cytologie   chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie metody   normy   MeSH
• ortopedové MeSH
• pooperační období MeSH
• předoperační péče normy   MeSH
• radiologové MeSH
• rozhodování etika   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH