Cíl: Klinicky nejdéle dostupným biodegradabilním stentem (bioresorbable vascular scaffold, BVS) je Absorb BVS™ (Abbott Vascular, Santa Monica, CA, USA). Přes slibné výsledky se objevila i úskalí spojená s léčbou tímto typem koronárních implantátů. Nejprve registry, posléze i některé metaanalýzy a na podzim 2016 i tříleté výsledky randomizované studie ABSORB II poukázaly na zvýšené riziko trombózy stentu/BVS oproti DES nejnovější generace. Cílem naší práce je zhodnocení klinických výsledků reálné populace pacientů s implantovaným BVS s důrazem na výskyt jisté/pravděpodobné trombózy BVS. Soubor a metodika: Soubor tvoří konsekutivní pacienti, kterým byl na našem pracovišti implantován Absorb BVS v období 9/2013 až 12/2015. Ve spolupráci s ÚZIS ČR jsme ke 30. 4. 2017 retrospektivně hodnotili výskyt kompozitních endpointů zaměřených na vlastní BVS („device-oriented composite endopoint“, DOCE) a na pacienta („patient-oriented composite endpoint“, POCE) se zvláštním zaměřením na trombózu BVS. Výsledky: Ve sledovaném období jsme při 196 PCI implantovali 178 pacientům celkem 210 Absorb BVS. Medián sledování činil 772 dnů. Indikací implantace byl ve 47 % případů akutní koronární syndrom, ve zbylých případech stabilní formy ICHS. Výskyt DOCE po 1 roce byl 4,5 %, odhad výskytu po dvou letech na základě Kaplan-Meierovy analýzy činí 6,8 %. Úmrtí z kardiovaskulárních příčin postihlo v prvním roce 3,9 % pacientů. Setkali jsme se s celkem 6 případy jisté a 2 případy pravděpodobné trombózy BVS. Výskyt jisté/pravděpodobné trombózy BVS tak dosahoval 2,8 % do 30 dnů a 3,9 % do 1 roku. Závěr: Předkládáme data z použití Absorb BVS v reálné klinické praxi jednoho pracoviště se zaměřením na trombózu BVS. Naše výsledky potvrzují obavu z vyššího výskytu této komplikace, která se podle dosavadních dat jeví být hlavním a nejzávažnějším problémem léčby ICHS biodegradabilními stenty tohoto typu.

Aim: Absorb BVS™ (Abbott Vascular, Santa Monica, CA, USA) is the longest clinically available biodegradable stent (bioresorbablevascular scaffold, BVS). Despite promising results, pitfalls associated with treatment with this type of coronary implants haveemerged. This were the registries at first, some meta-analyses subsequently, the three-year results of the ABSORB II randomizedtrial in autumn 2016 that suggested an increased risk of thrombosis of the BVS stent compared with the newest-generation DES.The aim of our study was to evaluate the clinical outcomes of a real population of patients with implanted BVS with an emphasison the incidence of definite/probable BVS thrombosis. Patients and methods: The group consisted of consecutive patients who had received an Absorb BVS implant at our centrebetween 09/2013 and 12/2015. As of 30 April 2017, we retrospectively evaluated, in collaboration with the Institute of Health Informationand Statistics of the Czech Republic, the incidence of the device-oriented composite endpoint (DOCE) and that of thepatient-oriented composite endpoint (POCE), with a particular focus on BVS thrombosis. Results: During the follow-up period, a total of 210 Absorb BVSs were implanted in 178 patients during 196 PCIs. The medianfollow-up was 772 days. The indication for implantation was acute coronary syndrome in 47% of the cases and stable forms ofIHD in the remaining cases. At one year, the incidence of DOCE was 4.5%, with an estimated incidence at two years being 6.8% on the basis of Kaplan-Meier analysis. Death from cardiovascular causes occurred in 3.9% of the patients in the first year. A totalof six cases of definite and two cases of probable BVS thrombosis were encountered. The incidence of definite/probable BVSthrombosis thus reached 2.8% by 30 days and 3.9% by 1 year. Conclusion: We present data on the use of Absorb BVS in real clinical practice of a single centre with a focus on BVS thrombosis.Our results confirm the concern about higher rates of this complication that, according to the data available so far, appears to bethe major and most serious problem in treating IHD with biodegradable stents of this type.

• Klíčová slova
• vstřebatelné stenty,
• MeSH
• akutní koronární syndrom * chirurgie   MeSH
• dospělí MeSH
• ischemická choroba srdeční * chirurgie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• stenty * škodlivé účinky   využití   MeSH
• trombóza etiologie   MeSH
• vstřebatelné implantáty * využití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Doporučení pro antiagregační léčbu po implantaci vstřebatelných stentů nelze jednoduše převzít z doporučení po implantaci kovových lékových stentů. Je to dáno odlišnostmi jak technologickými, tak měnícími se mechanickými vlastnostmi během procesu resorpce, což není případ kovových stentů. V tomto přehledu se zaměříme na interpretaci limitovaných dat ze studií k této problematice a pokusíme se formulovat doporučení pro protidestičkovou léčbu po implantaci vstřebatelných stentů.

It is not possible to simply adopt the guidelines' for the length of dual antiplatelet therapy after metal stent implantation andapply them for the bioresorbable scaffold implantation. It is due to the differences in the technology and also the mechanicalproperties of scaffolds are changing during the process of resorption. In this report we focus on the interpretation of the limiteddata from the trials and we will try to formulate the recommendation for the antiplatelet treatment after the scaffold implantation.

• Klíčová slova
• vstřebatelné stenty,
• MeSH
• Aspirin terapeutické užití   MeSH
• everolimus aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• inhibitory agregace trombocytů * terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• metaanalýza jako téma MeSH
• prasugrel hydrochlorid terapeutické užití   MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• stenty uvolňující léky * škodlivé účinky   využití   MeSH
• trombóza * prevence a kontrola   MeSH
• vstřebatelné implantáty * škodlivé účinky   využití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Autoři uvádějí případ velmi pozdní trombózy u nemocného s biodegradabilním stentem. V diskuzi jsou zvažovány možné etiologické faktory příhody, výsledky klinických studií a současná doporučení k dlouhodobé antiagregační léčbě.

The authors report a case of very late thrombosis in a patient with a bioresorbable scaffold. In the discussion are considered possibleetiological factors of this event, the results of clinical trials and current recommendations for long-term antiplatelet therapy.

• Klíčová slova
• vstřebatelné stenty,
• MeSH
• Aspirin terapeutické užití   MeSH
• balónková koronární angioplastika metody   využití   MeSH
• infarkt myokardu * chirurgie   MeSH
• inhibitory agregace trombocytů terapeutické užití   MeSH
• ischemická choroba srdeční chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• prasugrel hydrochlorid terapeutické užití   MeSH
• stenty * využití   MeSH
• vstřebatelné implantáty využití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Úvod a cíl: Standardním materiálem užívaným pro osteosyntézu obličejového skeletu je titan a jeho sloučeniny. Jednou z nevýhod konvenčního materiálu je nutnost jeho extrakce v indikovaných případech. Řešení situace nabízí degradovatelné materiály. V minulosti se pro tyto účely užívaly materiály na bázi polylaktidové nebo polyglykolidové kyseliny, které se klinicky prokázaly být nevyhovující. Moderním řešením je použití osteosyntetického materiálu z kovových degradovatelných slitin. Autoři prezentují původní práci – výzkum vstřebatelnosti kovových materiálů na bázi magnezia a zinku na biomodelech. Materiál a metodika: K výzkumu bylo použito celkem 12 zvířecích biomodelů – králíků, kterým byly implantovány do tibií šrouby ze tří typů kovů (dvě vstřebatelné slitiny – Zn-2Mg a WE43 – a titan jako standardní materiál). Zvířata byla ve čtyřtýdenních intervalech eutanazována, vzorky kostní tkáně s implantovaným materiálem byly skenovány v mikrofokus-CT a histologicky vyšetřeny. Byla posouzena rychlost degradace materiálů. Výsledky: Doba degradace materiálu je u WE43 za fyziologických podmínek krátká pro stabilizaci fraktury do doby její konsolidace. Materiál Zn-2Mg během 16 týdnů prokázal minimální schopnost degradace. Oba materiály prokázaly přiměřené biologické vlastnosti. Závěr: Degradovatelné materiály na bázi magnezia a zinku jsou z biologického hlediska vyhovující materiály. Z výsledků výzkumu ale vyplývá, že použití obou typů slitin nevyhovuje požadavkům na materiál, tj. zachování pevnosti po dobu 12–24 týdnů a současně vstřebání v racionálním časovém rámci.

Introduction and aim: The standard material used for osteosynthesis of the facial skeleton is the titan and its compounds. One of the disadvantages of the conventional material is the need for its extraction in indicated cases. Degradable material offer a solution to the situation. In the past, materials based on polylactic or polyglycolic acid were used for these purposes. It clinically proved to be unsatisfactory. The modern solution is the use of biodegradable metal alloys. The authors present original research on the degradation of metal materials based on magnesium and zinc on the biomodels. Materials and methods: A total of 12 animal models (rabbits) were used. Screws of 3 types of metals (Zn-2Mg and WE43 degradable alloys and the titanium as a standard material) were implanted in the rabbit’s tibias. The animals were euthanasied in 4-weeks intervals, samples of bone tissue with an implanted material have been scaned under mikrofocus CT and were histologically examined. The rate of degradation of the materials was examined. Results: Time period of degradation of the material WE43 under physiological conditions has been shown to be too short to stabilize the fracture. Material of Zn-2 mg during the 16 weeks showed a minimum ability to degradation. Both materials have demonstrated reasonable biological properties. Conclusion: Degradable materials based on magnesium and zinc are from the biological point of view matching materials. The results of this research indicates that the use of both types of alloys does not satisfy the materials requirments, i.e. retained strength for 12–24 weeks and degradation in reasonable time frame..

• MeSH
• adjuvancia anestetická MeSH
• analgetika MeSH
• anestetika lokální MeSH
• antibakteriální látky aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• antiflogistika nesteroidní MeSH
• biologické modely MeSH
• diazepam aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• hořčík terapeutické užití   MeSH
• ketamin aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• ketoprofen aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• kovy terapeutické užití   MeSH
• králíci MeSH
• modely u zvířat MeSH
• titan terapeutické užití   MeSH
• trimekain aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   MeSH
• vstřebatelné implantáty * dějiny   využití   MeSH
• zinek terapeutické užití   MeSH
• zubní implantáty MeSH
• zubní slitiny terapeutické užití   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• králíci MeSH
• zvířata MeSH

Biodegradabilní stenty jsou v organismu po určité době rozloženy a jejich extrakce není nutná. Očekává se od nich dobrá tolerance organismem a další výhody oproti klasickým stentům. Polydioxanon je biodegradabilní polymer využívaný v chirurgii jako vstřebatelný šicí materiál. Autoři prezentují výsledky dosažené u 22 dospělých pacientů, kterým byly implantovány polydioxanonové tracheální stenty. Jde o zcela nový, v minulosti netestovaný postup. Studie byla schválena etickou komisí a je podpořena grantem Interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví České republiky (projekt „Biodegradabilní stenty v léčbě stenóz velkých dýchacích cest,“ NT 14146-3/2013).

Biodegradable stents dissolve after a period of time and the extraction of such devices is unnecessary. These stents are expected to be well tolerated and have advantages over traditional airway stents. Polydioxanone is a biodegradable polymer that is widely used for absorbable sutures. The authors present results achieved in 22 adult patients who underwent tracheal polydioxanone stent insertion. This use was a novel, previously untested approach. The study was approved by the Institutional Ethics Committee and was based on a project entitled "Biodegradable stents in the management of stenoses of the large airways" (project NT 14146-3/2013).

• MeSH
• lidé MeSH
• stenóza průdušnice * etiologie   chirurgie   MeSH
• stenty škodlivé účinky   využití   MeSH
• vstřebatelné implantáty využití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Autoři představují kazuistiku nemocného se stenózou trachey, která byla řešena biodegradabilním polydioxanonovým stentem s vlastní unikátní a originální metodou transparietální fixace.

The authors present a case report of a 57-year-old man with a tracheal stenosis, which was solved by application of biodegradable polydioxanone stent. They developed their own method of fixation – a unique and original transparietal fixation.

• Klíčová slova
• biodegradabilní stent, fixace stentu,
• MeSH
• bronchoskopie metody   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• stenóza průdušnice * chirurgie   terapie   MeSH
• stenty * využití   MeSH
• úrazy a nehody MeSH
• vstřebatelné implantáty využití   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Diabetická retinopatie (DR) a diabetický makulární edém (ME) jsou nejběžnějšími komplikacemi diabetu mellitu (DM) a nejčastější příčinou poklesu zrakové ostrosti a slepoty v populaci osob produktivního věku ve vyspělých zemích. Laserová koagulace a intenzivní kontroly glykemie sice zlepšují dlouhodobé výsledky léčby diabetického ME a proliferativní diabetické retinopatie (PDR), přesto však u některých pacientů dochází ke zrakovým ztrátám. Farmakologické možnosti léčby inhibitory vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (Vascular Endothelial Growth Factor, VEGF) a intravitreálními kortikoidy představují nové a účinné metody léčby zejména u očí, které nereagují na běžnou terapii.

Diabetic retinopathy (DR) and diabetic macular edema (ME) are the most common complications of diabetes and the major causes of vision loss and blindness in persons of productive age in developed countries. Although photocoagulation and intensive control ofglycaemia have improved long-term outcomes of ME and proliferative diabetic retinopathy (PDR), some patients continue to lose vision. New and effective pharmacological treatment options include vascular endothelial growth factor (VEGF) inhibitors and intravitreal steroids, especially in cases that fail to react to standard therapy.

• MeSH
• dexamethason aplikace a dávkování   MeSH
• diabetická retinopatie * diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• hormony kůry nadledvin aplikace a dávkování   MeSH
• injekce intravitreální metody   MeSH
• lidé MeSH
• makulární edém * diagnóza   etiologie   farmakoterapie   MeSH
• monoklonální protilátky aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• rekombinantní fúzní proteiny aplikace a dávkování   MeSH
• vaskulární endoteliální růstový faktor A * antagonisté a inhibitory   MeSH
• vstřebatelné implantáty využití   MeSH
• způsoby aplikace léků MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Cíl. Léčba benigních striktur jícnu je zásadně odlišná od léčby striktur maligních. U benigních striktur se všeobecně preferuje řešení nechirurgické. Dilatace benigní striktury je dnes metodou první volby. Některé striktury však reagují velmi špatně či vůbec na dilatační léčbu. Řešením u nemocných s benigní strikturou jícnu rezistentní na dilataci stále diskutovaným v literatuře je dilatace striktury pomocí dočasně implantovaných jícnových stentů. Použití biodegradabilních stentů v léčbě benigních striktur rezistentních na balónkovou dilataci zajistí rovněž dlouhodobou dilataci se současnou možností příjmu potravy, ale bez nutnosti jejich pozdějšího odstranění. Cílem naší studie je prezentovat zkušenosti s technikou implantace biodegradabilních jícnových stentů a zhodnotit výsledky léčby ve smyslu klinického efektu. Metoda. Biodegradabilní samoexpandibilní SX Ella-BD stent (Ella-CS, Hradec Králové, Česká republika) je vyráběn z absorbovatelných polydioxanonových monofilament. Od března 2007 do prosince 2010 jsme léčili celkem 15 pacientů (12 mužů a 3 ženy) s benigní strikturou jícnu rezistentní na balónkovou dilataci implantací celkem 20 biodegradabilních stentů. Průměrný věk pacientů byl 65,5 let (od 6 do 85 let). Výsledky. Zavedení stentů do místa stenózy a jeho rozvinutí ve správné pozici bylo vždy úspěšné, primární technická úspěšnost dosáhla 100 %. Léčba byla primárně klinicky úspěšná u šesti nemocných (40 %). Sekundární klinická úspěšnost metody, kterou jsme definovali jako možnost uspokojivého polykání (minimálně stupeň 1) bez ohledu na další reintervenci s jedinou podmínkou, a to významného prodloužením intervalu mezi případnými reintervencemi, dosáhla 80%. Z komplikací se vyskytla bolest po implantaci stentu u jednoho nemocného a rovněž u jednoho nemocného ezofagotracheální pištěl. U dvou nemocných jsme zaznamenali částečnou migraci stentu, hyperplazii sliznice u třech nemocných a restenózu u čtyřech nemocných. Závěr. Použití biodegradabilních stentů je technicky možné a bezpečné. Degradabilita eliminuje nutnost jeho odstranění, a tím riziko komplikací vyplývajících z instrumentací souvisejících s vyjmutím stentu. Léčba je však zatížena relativně vysokým procentem restenóz. Relativně častou, ale prostou balónkovou dilatací řešitelnou, komplikací je rovněž hyperplazie sliznice. K definitivnímu zhodnocení je nutný větší soubor nemocných.

Aim. Non-surgical therapy is generally preferred in benign strictures. Dilation is a first-choice method in benign stricture. However, some strictures are resistant to dilation. The biodegradable stents, used for elective therapy of benign esophageal stenoses, which are resistant to the balloon dilation, will produce long-term dilation with preservation of free food intake. Because of gradual degradation it is not necessary to retreive them. The aim of our study is to present the first experience in implantation technique and clinical effectiveness of a new type of esophageal biodegradable stent in the treatment of benign oesophageal strictures resistant to the balloon dilation. Method. Biodegradable SX ELLA Esophageal Stent is a self-expandable stent braided from synthetic, absorbable monofilament which is composed of polydioxanone. From March 2007 to December 2010 we treated 15 patients (12 men, 3 women, mean age 65.5 years) by 20 stents for benign oesophageal strictures resistant to the balloon dilation. Results. Stent placement was successful and well tolerated in all patients. Primary clinical success was achieved in 6 patients (40%), secondary clinical success in 12 patients (80%). Pain was observed in 1 patient, migration in 2 patients and fistula in 1 patient. Mucosal hyperplasia was observed in 3 and restenosis in 4 patients. Conclusion. The use of biodegradable SX ELLA Esophageal Stent is feasible and safe. Its use eliminates the need of removing the stent after long-term dwelling in situ as well as the risk of complications related to the removal. However, mucosal hyperplasia and restenosis are relatively frequent complications and more patients and longer follow up is needed.

• Klíčová slova
• jícen, biodegradabilní stent,
• MeSH
• ezofágoskopie metody   využití   MeSH
• financování organizované MeSH
• katetrizace škodlivé účinky   MeSH
• kontrastní látky diagnostické užití   MeSH
• lidé MeSH
• polyestery terapeutické užití   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• radiografie metody   využití   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• statistika jako téma MeSH
• stenóza jícnu chirurgie   patologie   MeSH
• stenty klasifikace   využití   MeSH
• vstřebatelné implantáty využití   MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Cíl. Cílem práce je zhodnotit naše zkušenosti s léčbou benigních pištěli jícnu (pooperačních pištěli a perforací jícnu) krytými biodegradabilními stenty. Metoda. V období od listopadu 2008 do prosince 2010 jsme léčili šest mužů s pooperační pištěli jícnu v anastomóze nebo s benigní perforací jícnu implantací krytého biodegradabilního Ella-BD stentu. Průměrný věk pacientů byl 60 let (38-74 let). Pět pacientů bylo léčeno pro pooperační pištěl v anastomóze (jeden po exstirpaci jícnu, jeden po resekci divertiklu, jeden po sutuře jícnu, dva po gastrektomii). Jeden nemocný byl léčen pro perforaci jícnu komplikující léčbu ruptury jícnu kovovým stentem (k ruptuře jícnu došlo během balónkové dilatace benigní stenózy jícnu). Výsledky. Celkem bylo u šesti pacientů implantováno 9 stentů. Primární technická úspěšnost byla 100%. Klinického úspěchu (zhojení píštěle) bylo dosaženo u pěti ze šesti nemocných (83 %). K migraci stentu došlo u čtyř nemocných. U dvou nemocných byla pištěl v době migrace stentu již zhojena, reintervence tedy nebyla nutná. U dvou nemocných byl implantován další stent. Závěr. Použití biodegradabilních krytých stentů v léčbě benigních pooperačních pištěli nebo perforací jícnu je technicky možné a bezpečné. Počáteční výsledky jsou slibné, nicméně je potřeba většího počtu pacientů k zhodnocení účinnosti. Zásadní je také použití biodegradabilního materiálu pro krytí stentu.

Aim. To evaluate our experience with the treatment of postoperative anastomotic leaks and benign esophageal perforations with covered biodegradable stents. Methods. From 2008 to 2010 we treated 6 men with either an anastomotic leak or benign esophageal perforation by implanting of covered biodegradable Ella-BD stents. The average age of the patients was 60 years (range 38-74). Postoperative anastomotic leaks were treated in 5 patients (1 after esophagectomy 1 after resection of the diverticulum, 1 after suture of esophagus, 2 after gastrectomy). In one patient perforation occurred as a complication of the treatment of an esophageal rupture (which occurred during a balloon dilatation of benign stenosis) with a metallic stent. Results. Nine covered biodegradable stents were implanted in 6 patients. Primary technical success was 100%. Clinical success (leak sealing) was achieved in 5 out of the 6 patients (83%). Stent migration occurred in 4 patients. In 2 of these patients the leak had been sealed by the time of the stent migration, therefore no re-intervention was necessary. In two patients an additional stent had to be implanted. Conclusion. The use of biodegradable covered stents in the treatment of anastomotic leaks or esophageal perforations is technically feasible and safe. The initial results are promising, however, large numbers of patients will be required to evaluate the capability of these biodegradable stents in the future. The use of biodegradable material for the coverage of the stent is essential.

• Klíčová slova
• stent, biodegradabilní stent,
• MeSH
• ezofágoskopie metody   trendy   využití   MeSH
• financování organizované MeSH
• katetrizace metody   škodlivé účinky   využití   MeSH
• lidé MeSH
• perforace jícnu chirurgie   MeSH
• píštěl jícnu chirurgie   patologie   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• radiografie MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• statistika jako téma MeSH
• stenty klasifikace   využití   MeSH
• vstřebatelné implantáty využití   MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Devětatřicetiletá pacientka byla přijata na naše oddělení pro traumatickou kompresivní frakturu obratlového těla Th9. Klinický i grafický MRI nález byl vhodný k provedení perkutánní kyfoplastiky. Při tomto ošetření došlo k vzácné komplikaci – úniku cementu do měkkých paravertebrálních tkání. Vzhledem k deklarovaným vlastnostem implantovaného materiálu, především biodegradabilitě kostního cementu, byla nemocná observována. V průběhu dní se objevily progredující bolesti v zádech a ztížené dýchání. Grafické kontroly prokázaly rozvíjející se pleuropulmonální změny. Došlo k rozvoji ohraničeného zánětlivého ložiska a fluidotoraxu s následnou respirační insuficiencí. Pacientka byla indikována k evakuaci abscesu, exstirpaci cementu mimo kostní tkáň a k následné hrudní drenáži. Stav nemocné se však nadále zhoršoval, progredoval i grafický nález a byla nutná druhá revize s provedením dekortikace plicního laloku. Po tomto zákroku byl další klinický průběh již příznivý.

A 39-year-old female patient was admitted to our department for traumatic compression fracture of the Th9 vertebral body. The clinical finding as well as MRI finding favoured percutaneous kyphoplasty. A rare complication – cement leakage into the soft paravertebral tissues – occurred during this procedure. Because of the declared properties of the implanted material, particularly the biodegradability of bone cement, observation of the patient was carried out. Over the course of days, progressive back pain and difficult breathing occurred. Imaging methods revealed progressive pleuropulmonary changes. A circumscribed inflammatory focus and pleural effusion with subsequent respiratory insufficiency developed. The patient was indicated for abscess evacuation, extirpation of the cement from the osseous tissue and subsequent thoracic drainage. However, the patient’s condition continued to deteriorate as did the imaging finding and a second revision was necessary which involved pulmonary lobe decortication. Following this procedure, the further clinical course was favourable. thoracotomy.

• Klíčová slova
• biodegradabilní kostní cement, fluidotorax, dekortikace plíce,
• MeSH
• bederní obratle zranění   MeSH
• dospělí MeSH
• empyém MeSH
• extravazace diagnostických a terapeutických materiálů chirurgie   komplikace   MeSH
• fraktury páteře chirurgie   MeSH
• hrudní chirurgické výkony metody   MeSH
• hrudní obratle chirurgie   zranění   MeSH
• kostní cementy škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• plicní absces etiologie   chirurgie   MeSH
• torakotomie MeSH
• vertebroplastika metody   MeSH
• vstřebatelné implantáty škodlivé účinky   využití   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH