Q106983525
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Klinická kardiologie ; sv. 4
1. vyd. 171 s. : il., tab. ; 29 cm
Publikace seznamuje s terapeutickými postupy a léčebnými přípravky používanými při moderní antitrombotické léčbě akutních koronárních syndromů.
- MeSH
- infarkt myokardu terapie MeSH
- trombolytická terapie metody MeSH
- Publikační typ
- monografie MeSH
- Konspekt
- Patologie. Klinická medicína
- NLK Obory
- angiologie
- kardiologie
Závěrečná zpráva o řešení grantu Interní grantové agentury MZ ČR
41 l., 23 l. příl. : il., tab. ; 31 cm
Podání rentgenkontrastní látky nemocným se zvýšenou plazmatickou hladinou kreatininu vede až u 20% vyšetřených k poškození ledvin. Projekt vychází z hypotézy, že intravenózním podáním teofylinu bezprostředně před výkonem lze poškození zabránit. Primárnímendpointem je průkaz statisticky a klinicky významného snížení vzestupu plazmatického kreatininu za 24 a 48 hodin po koronarografii nebo koronární angioplastice v intervenované větvi (200 mg teofylínu preprocedurálně) oproti větvi placebové. Sekundárnímendpointem je analýza výskytu kontrastem indikované nefropatie v závislosti na preprocedurální vypočítávané hodnotě kreatininové clearance při důsledné hydrataci všech vyšetřovaných pacientů. Účinná prevence poškození ledvin rentgenkontrastními látkamimůže významně snížit morbiditu nemocných s poruchou renálních funkcí, indikovaných ke katétrové nebo chirurgické revaskularizaci myokardu.; In patients with elevated creatinine, administration of contrast can cause impairment of renal function. This project is based on hypothesis as follows: intravenous theophylline administration prior to invasive procedure can prevent renal impairment. Primary endpoint: statistically and clinically significant reduction of plasma creatinine increase at 24 and 48 hours after coronary angiography or angioplasty in active group /200 mg of theophylline prior to procedure/ in comparison with placebo group. Secondary endpoint: comparison of incidence of contrast induced nephropathy / increase of plasma creatinine level by 44.2 umol/l / in both study groups on condition that adequate hydratation of all patients is provided. Effective prevention of contrast media induced renal impairment could significantly decrease morbidity of patients with renal failure scheduled for transcatheter or surgical myocardial revascularisation.
- MeSH
- angioplastika MeSH
- kontrastní látky otrava MeSH
- koronární angiografie MeSH
- nemoci ledvin chemicky indukované prevence a kontrola MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- theofylin aplikace a dávkování farmakokinetika terapeutické užití MeSH
- Konspekt
- Patologie. Klinická medicína
- NLK Obory
- nefrologie
- radiologie, nukleární medicína a zobrazovací metody
- angiologie
- farmacie a farmakologie
- NLK Publikační typ
- závěrečné zprávy o řešení grantu IGA MZ ČR
Kardiovaskulární choroby i přes pokles v poslední době zůstávají hlavní příčinou úmrtnosti a nemocnosti a jejich výskyt s věkem stoupá. Dyslipidemie představují základní rizikový faktor těchto chorob. Zahájení léčby dyslipidemií závisí na stanovení míry rizika. U starších pacientů s dokumentovanou kardiovaskulární chorobou je doporučen stejný postup jako u pacientů mladších. U starších nemocných bez dokumentované kardiovaskulární nemoci by mělo být zahájení léčby dyslipidemií zváženo v případě velmi vysokého rizika s ohledem k předpokládané délce života, adherenci k léčbě, lékovým interakcím, geriatrické křehkosti a preferenci nemocných.
Despite recent decline, cardiovascular diseases remain the main cause of mortality and morbidity and their occurrence is increasing with age. Dyslipidaemia represents a basic risk factor for cardiovascular disease. Dyslipidaemia treatment initiation depends on patient risk stratification. In older patients with documented cardiovascular disease, treatment is recommended in the same way as in younger patients. In older patients without documented cardiovascular disease, treatment should be considered in very-high-risk patients about estimated life expectancy, patient adherence, drug interactions, geriatric frailty and patient preference.
- MeSH
- dyslipidemie * farmakoterapie MeSH
- hodnocení rizik MeSH
- kardiovaskulární nemoci prevence a kontrola MeSH
- lidé MeSH
- rizikové faktory kardiovaskulárních chorob MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- statiny terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Paradoxní embolizace je klinickou formou tromboembolismu, kdy trombus formovaný v žilním systému přechází přes intrakardiální nebo plicní zkrat do systémové cirkulace. Nejčastěji je asociována s patentním foramen ovale (PFO), přičemž záchyt trombu v něm je vzácný. Prezentujeme případ 87leté pacientky s akutní plicní embolií, tranzientním trombem v mezisíňovém septu a multiorgánovou paradoxní embolizací. V akutní fázi léčby trombu v PFO je preferována chirurgická trombembolektomie, ale dle hemodynamického stavu, přidružených onemocnění a chirurgického rizika je akceptovatelná také antikoagulační a trombolytická léčba. Vzhledem ke koincidenci akutního infarktu myokardu, ischemické cévní mozkové příhody a plicní embolie byla nemocná léčena trombolýzou. V sekundární prevenci byla u ní indikována trvalá antikoagulační léčba.
Paradoxical embolism refers to the clinical form of thromboembolism, where a thrombus originating in venous system traverse through an intracardiac or pulmonary shunt into the systemic circulation. The most frequently, it is being associated with patent foramen ovale (PFO), however, an entrapped thrombus is rare. We present a case of 87-year-old patient with acute pulmonary embolism, transient thrombus in interatrial septum and multiorgan paradoxical embolism. Surgical thromboembolectomy is a preferred treatment in acute phase, but anticoagulation and thrombolysis may be an acceptable option in relation to hemodynamic state, comorbidities and surgical risk. Considering the coincidence of acute myocardial infarction, ischemic stroke, and pulmonary embolism, our treatment option was thrombolysis. Anticoagulation therapy was chosen for the secondary prevention.
- MeSH
- antikoagulancia terapeutické užití MeSH
- arteria basilaris diagnostické zobrazování patologie MeSH
- arteria pulmonalis diagnostické zobrazování patologie MeSH
- arteriae cerebrales diagnostické zobrazování patologie MeSH
- bolesti na hrudi etiologie MeSH
- CT angiografie MeSH
- dolní končetina patologie MeSH
- dysartrie etiologie MeSH
- dysfunkce levé srdeční komory diagnostické zobrazování patologie MeSH
- dyspnoe etiologie MeSH
- echokardiografie MeSH
- foramen ovale apertum komplikace patologie MeSH
- infarkt myokardu s elevacemi ST úseků diagnóza komplikace MeSH
- ischemická cévní mozková příhoda komplikace MeSH
- komorbidita MeSH
- lidé MeSH
- mechanická trombolýza metody škodlivé účinky MeSH
- mozeček diagnostické zobrazování patologie MeSH
- mozek diagnostické zobrazování patologie MeSH
- onemocnění periferních arterií diagnóza MeSH
- paradoxní embolie * diagnóza komplikace MeSH
- paréza etiologie MeSH
- plicní embolie diagnostické zobrazování komplikace MeSH
- počítačová rentgenová tomografie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- síňová přepážka diagnostické zobrazování patologie MeSH
- trombóza * chirurgie farmakoterapie komplikace terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Cíl: Zhodnotit prognózu a změny spektra nemocných s infekční endokarditidou (IE) v kardiovaskulárním centru bez kardiochirurgie a identifikovat prediktory mortality. Soubor a metody: Retrospektivní analýzou jsme identifikovali 147 pacientů splňujících diagnózu IE dle kritérií Duke, kteří byli hospitalizováni na Kardiologickém oddělení Pardubické nemocnice v letech 2000-2016. Tento časový úsek jsme rozdělili do dvou období a porovnali profil nemocných v každém z nich. K identifikaci prediktorů mortality byla využita Coxova regresní analýza a sestrojili jsme Kaplanovy-Meierovy křivky. Výsledky: U 84 (57 %) nemocných se jednalo o infekční endokarditidu na nativní chlopni (NVE), u 35 (24 %) pacientů o protézovou IE (PVE) a u 28 (19 %) pacientů o IE na implantovaných přístrojích (CDRIE). Při srovnání období 2000-2008 s 2009-2016 došlo k navýšení počtu nemocných s IE o 126 %, vzrostl průměrný věk pacienta o čtyři roky a narostla četnost přidružených onemocnění a predispozic ke vzniku IE. Prokázali jsme relativní pokles pacientů s NVE (o 27 %), nárůst počtu pacientů s PVE (o 9 %) a CDRIE (o 18 %). Nezjistili jsme statisticky významný rozdíl v lokalizaci, typu ani v zastoupení infekčního agens. Třiačtyřicet procent (n = 63) IE tvořil Staphylococcus (Staphylococcus aureus + koaguláza-negativní Staphylococcus [CoNS]), 18 % (n = 26) Streptococcus sp., 8 % (n = 10) Enterococcus sp. U 107 (73 %) případů se objevila alespoň jedna komplikace. Sedmatřicet procent pacientů bylo léčeno kombinovaně antibiotiky a chirurgicky a z toho 63 % v urgentním pořadí. Byl zaznamenán výrazný nárůst hospitalizační mortality (o 16 %). Identifikovali jsme prediktory mortality pacientů s IE (vysoký věk, srdeční selhání, diabetes mellitus, akutní ledvinové selhání, sepse, perivalvulární šíření infekce, multiorgánové selhání, emergentní kardiochirurgický výkon na oběhové nebo ventilační podpoře). Prokázali jsme vyšší mortalitu pacientů s PVE (medián přežití 2,9 roku). Závěr: Tato retrospektivní studie prezentuje výsledky léčby pacientů s infekční endokarditidou z kardiocentra bez kardiochirurgie. Porovnáním dvou období 2000-2008 a 2009-2016 jsme prokázali výrazný nárůst incidence tohoto onemocnění zejména u PVE a CDRIE s relativním poklesem NVE. Dominujícím původcem byl Staphylococcus. Prokázali jsme výrazně vyšší mortalitu u pacientů s PVE a celkový nárůst hospitalizační mortality. V univariantní analýze se typické prediktory mortality a přítomnost přidružených onemocnění uplatňují pouze u NVE, a ne u PVE či CDRIE.
Aim: To evaluate the prognosis and changes in the spectrum of patients with infective endocarditis (IE) in a cardiovascular centre with no cardiac surgery unit and to identify predictors of mortality. Patients and methods: A retrospective analysis was used to identify 147 patients meeting the Duke criteria for infective endocarditis who were hospitalised in the Cardiology Unit of the Pardubice Regional Hospital from 2000 till 2016. This interval has been divided in two time periods and the profiles of patients in each one were compared. To identify predictors of mortality, we used Cox regression analysis and constructed Kaplan-Meier survival curves. Results: A total of 84 patients (57%) had native valve endocarditis (NVE), 35 (24%) had prosthetic valve endocarditis (PVE), and 28 (19%) had a cardiac device related infective endocarditis (CDRIE). When comparing the periods 2000-2008 and 2009-2016, there was a 126% increase in the number of infective endocarditis patients, while the average age increased by 4 years. The prevalence of comorbidities and IE predispositions increased as well. We found a relative reduction (27%) in NVE cases and an increase in the number of pa- tients with PVE and CDRIE (9% and 18%, respectively). We did not find any statistically significant difference in endocarditis location, type, or causative microbiological agent. Staphylococci (Staphylococcus aureus + coagulase negative Staphylococci [CoNS]) caused 43% (n = 63) of IE cases, Streptococci caused 18% (n = 26) of cases, and Enterococci 8% (n = 10) of cases. At least one complication was reported in 107 (73%) cases. A combination of antibiotics and surgical therapy was needed in 37% of patients, of whom 63% required urgent surgery. There was a significant increase (16%) in in-hospital mortality. We identified the following as IE mortality predictors: advanced age, heart failure, diabetes mellitus, acute kidney injury, sepsis, perivalvular spread of the infection, multiple-organ failure, and emergency cardio-surgical procedure on circulatory or mechanical ventilation support. We also documented increased mortality in patients with PVE (median survival of 2.9 years)., Conclusion: This retrospective study presents the results of the treatment of patients with infective endocarditis from a cardiology centre with no cardiac surgery unit. Comparing two time periods, 2000-2008 and 2009-2016, we have documented a significant increase in the incidence rate of this disease, especially in PVE and CDRIE, and a relative reduction in NVE. The major etiological cause was Staphylococci. We have also documented significantly increased mortality in patients with PVE and an overall increase in hospital mortality. Univariant analysis has demonstrated the typical predictors of mortality. In addition, comorbidities were also found in NVE only.
Autoři uvádějí případ vzácné vrozené kardiopulmonální anomálie. V diskusi jsou zvažována možná přidružená onemocnění, klinické projevy i možnosti diagnostiky. Kasuistika je dokumentována nálezy z rentgenu hrudníku, 2D i 3D výpočetní tomografie.
The authors present a case of a rare congenital cardiopulmonary anomaly. In the discussion section, possible associated disorders, clinical syndromes and diagnostic possibilities are considered. The case report is sup- ported by the chest radiograph and the 2D and 3D computer tomography scans.
Cíl: PCI chronických totálních uzávěrů (CTO) koronárních tepen představuje v posledních letech rychle se rozvíjející odvětví intervenční kardiologie. V předkládaném článku prezentujeme naše dvouleté zkušenosti s rozvojem dedikovaného CTO programu, zaměřujeme se na stratifikaci obtížnosti CTO dle skórovacího systému J-CTO a úlohu proktora při „learning-curve“. Soubor a metodika: Soubor tvoří konsekutivní pacienti, kteří na našem pracovišti podstoupili PCI pro CTO v období od 8/2016 do 10/2018. Sledovali jsme základní charakteristiky pacientů a technické aspekty výkonu, odhadovanou obtížnost dle J-CTO skóre, zastoupení různých rekanalizačních technik, zda byl či nebyl u výkonu přítomný proktor a výskyt komplikací. Výkony s J-CTO skóre ≥ 2 jsme v souladu s autory skórovacího systému označili jako obtížné. Výsledky: Celková úspěšnost CTO PCI ve sledovaném období činila 84,4 %. Průměrné hodnoty skiaskopického času na proceduru byly 30 : 17 minut, dávky záření 2 660 mGy a spotřeby kontrastní látky 262 ml. U úspěšných výkonů byla finální strategií, která vedla k rekanalizaci CTO, antegrádní eskalace vodičů v 65,6 %, retrográdní technika „dissection-reentry“ v 11,1 %, retrográdní eskalace vodičů v 6,7 %. Jedenkrát jsme byli úspěšní technikou antegrádní „dissection-reentry“. Zatímco úspěšnost CTO PCI u hodnot J-CTO skóre 0–1 dosahovala 94,9 %, u obtížných případu (J-CTO ≥ 2) jsme byli úspěšní pouze v 76,5 % pokusů. Proktorované výkony měly proti neproktorovaným vyšší průměrné J-CTO skóre (2,3 vs. 1,7), vyšší zastoupení obtížných nálezů s J-CTO ≥ 2 (66,7 % vs. 52,4 %), vyšší zastoupení retrográdních výkonů (55,6 % vs. 19,1 %) a dosahovali jsme při nich vyšší úspěšnosti (92,6 % vs. 81,0 %). Klinicky závažné komplikace se vyskytly u 4,5 %, nedošlo k žádnému periprocedurálnímu úmrtí ani k tamponádě. Závěr: Předkládaný soubor prezentuje první dva roky „learning curve“ CTO PCI a ukazuje, že při respektování určitých pravidel je možné si techniky CTO PCI osvojit a zasadit je do běžného provozu katetrizačního sálu coby účinnou a bezpečnou metodu léčby pacientů se specifickým a nikoli vzácným typem koronárního postižení.
Aim: Percutaneous coronary intervention (PCI) for coronary artery chronic total occlusion (CTO) has been a rapidly evolving branch of interventional cardiology in recent years. The article presents our two-year experience with the development of a dedicated CTO programme, while focusing on stratification of CTO difficulty depending on the J-CTO scoring system and the role of the proctor in the learning curve. Material and methods: The study cohort comprised consecutive patients who underwent PCI for CTO at our centre during the period from 08/2016 to 10/2018. The following aspects were studied: the basic patient characteristics and technical aspects of the procedure; the estimated difficulty depending on the J-CTO score; the proportions of various recanalization techniques; whether or not a proctor was present during the procedure; and the rates of complications. Procedures with a J-CTO score ≥ 2 were graded as difficult in consistency with the authors of the scoring system. Results: The overall success rate of CTO PCI in the follow-up period was 84.4 %. The mean fluorocopic time per procedure was 30:17 minutes, the irradiation dose 2 660 mGy, and contrast medium consumption 262 ml. In successful procedures, the final strategy that resulted in CTO recanalization was antegrade wire escalation in 65.6 %, retrograde dissection-reentry technique in 11.1 %, and retrograde wire escalation in 6.7 %. In one case, we succeeded with antegrade dissection-reentry technique. While the success rate of CTO PCI for J-CTO scores of 0-1 reached 94.9%, in difficult cases (J-CTO ≥ 2) the success rate was only 76.5%. Proctored procedures versus unproctored ones had a higher mean J-CTO score (2.3 vs. 1.7), a higher proportion of difficult findings with a J-CTO ≥ 2 (66.7 % vs. 52.4 %), a higher percentage of retrograde procedures (55.6 % vs. 19.1 %), and a higher success rate was achieved with them (92.6 % vs. 81.0 %). Clinically severe complications occurred in 4.5%, and there was no periprocedural death or tamponade. Conclusion: The present cohort represents the first two years of the CTO PCI learning curve showing that, when certain rules are followed, it is possible to master the CTO PCI techniques and introduce them into normal operation of a catheterization room as an effective and safe treatment method for patients with a specific, and not rare, type of coronary disease.
Lymeská borrelióza je nejčastější nemocí přenášenou klíšťaty v Evropě. Jejím etiologickým původcem jsou spirochéty rodu Borrelia. Lymeská karditida je relativně vzácnou a potenciálně fatální komplikací tohoto onemocnění. Prezentujeme případ 76letého muže vyšetřovaného pro vertigo a parestezie dolních končetin neurologem a kardiologem. Pro anamnézu zákusu klíštěte bylo provedeno sérologické vyšetření na borreliózu. O týden později byla zjištěna kompletní atrioventrikulární (AV) blokáda s úzkým komplexem QRS a potvrzena pozitivita testu ELISA pro protilátky IgG proti borreliím. Byla zahájena intravenózní antibiotická léčba a AV blokáda regredovala během 20 dnů bez nutnosti dočasné či trvalé kardiostimulace.
Lyme disease is the most common illness transmitted by tick-borne in Europe, caused by spirochette Borrelia. Lyme carditis is believed to be relatively rare, however, the condition, while reversible, can be severe or fatal. We present a case of 76- year-old male complaining of malaise, vertigo and lower extremities paresthesia with 2-month history of tickbite – repeatedly examined by cardiologist and neurologist – where ELISA test for Borrelia was positive and ECG revealed complete AV block with narrow QRS complex. Intravenous antibiotic therapy (ATB) was initiated. Third degree AV block gradually resolved to normal ECG within 20 days of ATB therapy. Cardiac pacing was not performed.
- Klíčová slova
- lymeská karditida,
- MeSH
- atrioventrikulární blokáda * etiologie farmakoterapie MeSH
- ceftriaxon terapeutické užití MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- echokardiografie MeSH
- ELISA MeSH
- komorová tachykardie etiologie MeSH
- lidé MeSH
- lymeská nemoc * diagnóza farmakoterapie komplikace MeSH
- magnetická rezonanční tomografie MeSH
- myokarditida etiologie farmakoterapie MeSH
- parestezie etiologie MeSH
- senioři MeSH
- srdce diagnostické zobrazování MeSH
- vertigo etiologie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Kontext: Bolest na hrudi patří mezi nejčastější důvody návštěvy pohotovostních ambulancí. Infarkt myokardu (IM) je konečnou diagnózou u menšiny těchto pacientů. Vysoce senzitivní metody stanovení srdečních troponinů a na nich založené algoritmy umožnují rychlou diagnostiku a bezpečné vyloučení IM. Cíl: Zjistit efektivitu jednohodinového (0/1-h) algoritmu v péči o pacienty s bolestmi na hrudi a popsat základní charakteristiky jednotlivých skupin pacientů. Metody: Prospektivní sledování pacientů vyšetřovaných pro bolesti na hrudi pomocí 0/1-h algoritmu s hsTnI (ADVIA Centaur TNIH, Siemens Healthineers) v akutní ambulanci kardiologického oddělení. Vyloučeni byli pacienti s infarktem myokardu s elevacemi úseku ST (STEMI) a hemodialyzovaní pacienti. Porovnali jsme zastoupení pacientů ve skupinách algoritmu a jejich základní charakteristiky. Výsledky: Od 1. 5 do 31. 6. 2018 bylo 0/1-h algoritmem vyšetřeno 135 pacientů. Do skupiny rule-out bylo zařazeno 64 pacientů (47,4 %), do observační skupiny 59 osob (43,7 %) a do skupiny rule-in 12 osob (8,9 %). Infarkt myokardu bez elevací úseku ST (non-STEMI) byl konečnou diagnózou u osmi pacientů (5,9 %), všichni byly zařazeni algoritmem do skupiny rule-in. Negativní prediktivní hodnota testu byla 100 %, pozitivní prediktivní hodnota 75 %. Pacienti zařazení do observační skupiny měli oproti pacientům, u kterých byl vyloučen non-STEMI, více rizikový profil. Závěry: 0/1-h protokol je efektivní v péči o pacienty s bolestmi na hrudi vyšetřované v ambulanci kardiologického oddělení. Dovoluje rychlé a bezpečné vyloučení IM u poloviny případů. Pacienti zařazení do observační skupiny, kterých je méně než polovina, mají více rizikových faktorů a měli by být dále došetřeni.
Background: Chest pain is one of the commonest reasons for emergency department visits. Acute myocardial infarction is diagnosed in minority of these patients. Diagnostic algorithms based on high-sensitivity troponin assays enable fast and safe AMI diagnostics. The aim of the present study is to explore effectivity of one-hour (0/1-h) high sensitivity troponin algorithm in management of patients with chest pain in outpatients department of Cardiology department and to describe subgroups of patients. Methods: Patients with chest pain presenting to outpatients department of Cardiology department of Pardubice District Hospital were prospectively examined with 0/1-h high sensitivity troponin I (ADVIA Centaur TNIH, Siemens Healthineers, Erlangen, Germany). According to troponin I concentration and its dynamics, they were divided with use of validated algorithm into rule-out, observe and rule-in. Patients with STEMI and on hemodialysis were excluded. We compare subgroups of patients in their basic characteristics. Results: From 1st May to 31st June 2018 135 patients were prospectively included. Based on hsTnI and 0/1-h algorithm they were divided into three subgroups - rule-out, observe and rule-in. 64 (47.4%) patients were classified to rule-out, 59 (43.7%) to observe and 12 patients (8.9%) to rule-in subgroup. Non-STEMI was diagnosed in 8 patients (5.9%) and all of these were classified as rule-in. Negative and positive predictive value was 100% and 75%, respectively. The observed subgroup had significantly more risk factors than rule-out patients.