Úvod: Resekce žaludku pro karcinom patří k nejnáročnějším ve viscerální chirurgii. Důvodem jsou požadavky na rozsah resekce a lymfadenektomii a současně provedení funkční rekonstrukce zažívacího traktu. Výkony jsou zatíženy 18−46% morbiditou, která oddaluje podání adjuvantní léčby a zhoršuje onkologické výsledky. Identifikace rizikových faktorů komplikací může mít zásadní vliv při rozhodování o indikaci resekce a na perioperační péči. Cílem práce je zhodnocení (i) morbidity, letality a jednotlivých komplikací souboru a (ii) stanovení rizikových faktorů pro závažnost komplikací, morbiditu a mnohočetné komplikace po gastrektomii. Metoda: Do retrospektivní analýzy byli zařazení pacienti z let 2005−2016. Žaludek byl resekován u 266 nemocných s adenokarcinomem, 172 mužů a 94 žen, medián věku 66 let. Byly sledovány časné pooperační komplikace po gastrektomii do 60 dnů. Komplikace a jejich závažnost byly hodnoceny dle rozšířené formy Accordion Severity Grading System. Byly analyzovány zvolené demografické rizikové faktory nemocného, faktory operačního zákroku a nádorového postižení. Ke statistickému zpracování byla využita metoda vícerozměrné regrese (metoda ortogonálních projekcí do latentní struktury, OPLS). Výsledky: Celková morbidita byla 34,6 % a letalita 3,4 %. Závažné komplikace se vyskytly u 51 operovaných (19,2 %). 24 operovaných mělo více než 1 komplikaci (9 %). Nejčastějším stupněm závažnosti komplikace byl stupeň 2. u 31 nemocných (11,7 %) a 4. stupeň u 20 operovaných (10,9 %). Celková délka hospitalizace korelovala se stupněm závažnosti komplikace. Z chirurgických komplikací se vyskytl nejčastěji: nitrobřišní absces (17 resekovaných, 6,4 %), komplikace operační rány (14 operovaných, 5,3 %), pankreatitida (13 resekovaných, 4,9 %), anastomotický leak (9 případů, 3,4 %), pooperační ileus (9 resekovaných, 3,4 %). Respirační a kardiální komplikace byly nejčastějšími nechirurgickými komplikacemi (23 případů, 8,6 % a 20 případů, 3,8 %). Pro stupeň závažnosti komplikace, morbiditu, závažnou komplikaci a počet komplikací byly při vytvořeném statistickém modelu nalezeny tyto rizikové faktory: BMI, přítomnost dvou či více komorbidit, menší chirurgická zkušenost, celková doba hospitalizace a hospitalizace na JIP. Závěr: Resekce žaludku hrají zásadní roli v kurativní léčbě karcinomu žaludku. Výkony mají nezanedbatelnou morbiditu a letalitu. Nejlepším managementem komplikací je jejich prevence. Předoperačně by si měli zasloužit pozornost nemocní s více komorbiditami a vyšším BMI. Resekce by měly být provedeny zkušeným chirurgem. Během resekce by měl být dán zřetel na rozsah resekce a lymfadenektomii. V pooperačním období by měla být snížena délka hospitalizace zejména na JIP. Analýzy těchto rizikových faktorů mohou vést ke snížení incidence komplikací.

Introduction: Gastric resections due to carcinoma belong to the most demanding procedures in visceral surgery. This is due to the requirements for the extent of resection and lymphadenectomy, coupled with the need for functional reconstruction of the digestive tract. The procedure is associated with 18−46% morbidity, which delays administration of adjuvant therapy and worsens oncological results. Identifi cation of risk factors for potential complications may play an important role in the indication and perioperative care. The aim of our study is to (i) evaluate the morbidity a mortality of a patient group with post-gastrectomy complications and to (ii) identify associated risk factors. Method: This retrospective analysis comprises patients treated in 2005−2016. Gastric resection was performed in 266 adenocarcinoma patients, 172 men and 94 women (median age 66 years). Early post-operative complications following gastrectomy were observed within 60 days. Complications and their severity were evaluated according to the extended form of the Accordion Severity Grading System. Selected demographic risk factors, operative factors and malignancy-related factors were analyzed. Multivariate regression (orthogonal projections to latent structure) was used for statistical processing. Results: Overall morbidity and mortality was 34.6% and 3.4%. Serious complications occurred in 51 operated patients (19.2%). 24 patients had two or three complications (9%). The most common grades of severity were grade 2 in 31 patients (11.7%) and grade 4 in 20 patients (10.9%). The duration of hospital stay correlated with the severity of the complication. Most common surgical complications were: intra-abdominal abscess (16.4%, 17 cases), wound complications (5.3%, 14 cases), pancreatitis (4.9%, 13 cases), anastomotic leakage (3.4%, 9 cases), postoperative ileus (3.4%, 9 cases). Respiratory and cardiac complications were the most common non-surgical complications (8.6%, 23 cases and 3.8%, 20 cases, respectively). In the derived statistical model, BMI, the presence of more comorbidities, lesser surgical experience, the length of hospital stay and hospitalization at ICU were identifi ed as risk factors associated with the grade of complication, morbidity, presence of serious complication and multiple complications. Conclusion: Gastrectomy plays a fundamental role in the curative treatment of gastric carcinoma; it is, however, associated with substantial morbidity and mortality. The best management of complications is their prevention. Preoperatively, the greatest attention should be paid to patients with several comorbidities and higher BMI. Resections should be performed by experienced surgeons. During resection, consideration should be given to the extent of resection and lymphadenectomy. In the postoperative period, the length of hospital stay, especially at ICU, should be reduced to minimum. Analyses of these risk factors may decrease the incidence of complications.

• MeSH
• gastrektomie MeSH
• komorbidita MeSH
• lidé MeSH
• lymfadenektomie MeSH
• nádory žaludku * diagnóza   chirurgie   mortalita   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rizikové faktory MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Úvod: Analýza epidemiologie a léčby karcinomu žaludku (KŽ) a gastroezofageální junkce (GEJ) v České republice (ČR). Metoda: Analýza z Národního onkologického registru (NOR) ČR, data do roku 2013. Výsledky: U KŽ a GEJ je incidence 14,3, mortalita 10,5 a prevalence 51,1 na 100 000 obyvatel. Nejvyšší incidence je v kraji Karlovarském, Olomouckém a Moravskoslezském. Medián věku při diagnóze je u mužů 69 let, u žen 72 let. Lokalizace na žaludku převažuje v 85 %, nádorů kardie je 15 %. U mužů je tento poměr 81 k 19 %, u žen 90 k 10 %. Diagnostika je pozdní, v roce 2013 bylo 36 % KŽ v I. a II. stadiu, nádoru GEJ 32 %. Ve III. a IV stadiu to bylo 53 % a 56 % a v 11 a 12 % nebylo stadium určeno. V období 2009-2013 (1580 nemocných s KŽ a GEJ) bylo pouze chirurgicky léčeno 22 %, operace s onkologickou léčbou byla u 21,3 %, jen nechirurgickou léčbu podstoupilo 15,7 % a bez onkologické léčby zůstalo 41 %. Pětileté přežívání u léčených pacientů 2010 až 2013 bylo celkově 32 %. V I. stadiu 69 %, ve II. stadiu 41 %, ve III. stadiu 23 % a ve IV. stadiu 6 %. V období 2004-2013 vyhodnoceno procento pětiletého přežívání dle stadia a použité léčby a medián přežívání v letech u 8348 nemocných s KŽ a GEJ. Pouze operováno bylo 4116 nemocných, operace s radioterapií byla u 113, operace a chemoterapie u 1855, operace s chemoradioterapií u 1139 a pouze chemoterapii podstoupilo 1125 nemocných. U 98 % léčených byla chemoterapie a/nebo radioterapie po operaci jako adjuvantní léčba. Primooperace byly evidovány celkem na 175 pracovištích (Pr), jen na 22 bylo ročně operováno více než 10 operací (Op). Medián přežití se lišil podle počtu provedených Op, na Pr s více než 20 Op byl 24,8 měsíce (m), na Pr s 10-19 operacemi 18,2 m, na Pr s 6-9 Op 18,1 m a na Pr s < 6 Op 13,1 m. Závěr: Rozhodující pro pětileté přežívání je časná diagnostika. Základem léčby je operace, největší zlepšení přináší kombinace operace s chemoradioterapií podávaná v ČR převážně v adjuvantním režimu. V I. st. u KŽ +9,5 %, GEJ +26,5 %, ve II. st. u KŽ +14,7 %, GEJ +16,4 % a u III st. u KŽ +13,3 %, GEJ +2,6 %. Paliativní chemo a/nebo radioterapie neprodlužuje pětileté přežívání a je ji nutno volit individuálně s ohledem na předpokládaný přínos pro nemocného. Lepší dlouhodobé výsledky jsou na pracovištích s vyšším počtem výkonů.

Introduction: Analysis of the epidemiology and treatment of cancer of the stomach (CS) and gastro-esophageal junction (GEJ) in the Czech Republic (CR). Method: Analysis from the National Cancer Registry (NCR) of the CR examined data up to the year 2013. Results: In CS and GEJ, the incidence is 14.3, mortality is 10.5 and prevalence is 51.1 per 100,000 population. The Karlovy Vary, Olomouc and Moravian-Silesian regions had the highest incidences. The median age at diagnosis is 69 years for men and 72 years for women. Location in the stomach prevails in 85% of the patients, cancer of the gastric cardia occurring in 15%. In men, this ratio is 81 to 19%, in women 90 to 10%. The disease is usually diagnosed late; in 2013, 36% of CS and 32% of GEJ tumors were stage I and II. 53% of CS and 56% of tumors of the GEJ were diagnosed as stage III and IV, and in 11% and 12%, the stage was not determined. In the years 2009 -2013 (1,580 patients with CS and GEJ), only 22% were treated surgically, surgery and oncological treatment was given to 21.3%, only non-surgical treatment was received by 15.7% and 41% of patients received no oncological treatment. Overall five-year survival in patients treated between 2010 and 2013 was 32%. At stage I it was 69%, at stage II 41%, at stage III 23% and at stage IV it was 6%. Five-year survival rates according to disease stage and type of treatment given and median of survival were analysed on 8,348 patients with CS and GEJ between 2004 and 2013. Surgery only was performed in 4,116 patients, surgery and radiotherapy was administered to 113 patients, surgery and chemotherapy to 1,855 patients, and 1,125 patients received chemotherapy alone. In 98% of the treated patients, chemotherapy and/or radiotherapy was administered adjuvantly after the surgery. Primary operations were performed at a total of 175 surgical centers, only 22 of them performing more than 10 operations annually. The median of survival differed depending on the number of operations performed: at enters performing more than 20 operations, the median was 24.8 months (m); at enters performing 10-19 operations, the median was 18.2 m; at centers performing 6-9 operations the median was 18.1 m; and at centers performing less than 6 operations, the median was 13.1 m. Conclusion: Early diagnosis is key for five-year survival. Treatment is based on surgery; greatest improvement is seen when surgery is combined with chemoradiotherapy, which is usually administered adjuvantly in the CR. At stage I in CS +9.5%, GEJ cancer +26.5%, at stage II in CS +14.7%, GEJ cancer +16.4% and at stage III in CS +13.3%, GEJ cancer +2.6%. Palliative chemo and/or radiotherapy does not prolong five-year survival and must be selected on an individual basis with regard to the expected benefit for the patient. Facilities performing a greater number of surgical procedures have better long-term results.

• MeSH
• analýza přežití MeSH
• epidemiologické studie MeSH
• lidé MeSH
• nádory jícnu * epidemiologie   mortalita   terapie   MeSH
• nádory žaludku * epidemiologie   mortalita   terapie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

Úvod: Využití miniinvazivních metod při ezofagektomii bylo zavedeno s cílem snížení pooperačních komplikací. Práce srovnává otevřenou transhiatální ezofagektomii a minimálně invazivní hybridní ezofagektomii. Obě metody mají rozdílný rozsah lymfadenektomie a transhiatální ezofagektomie je považována za méně radikální. Metoda: Do unicentrické retrospektivní studie bylo zařazeno 39 pacientů s transhiatální ezofagektomií a 25 pacientů s hybridní ezofagektomií, která kombinuje torakoskopické uvolnění jícnu s laparotomií a krční anastomózou. Všichni pacienti byli operování pro karcinom střední a distální třetiny jícnu a kardie (Siewert II) v období 2006-2016 na chirurgickém oddělení Nemocnice Nový Jičín, a. s. Data obou skupin, zejména výskyty časných pooperačních komplikací a množství disekovaných uzlin, byla statisticky srovnána. K hodnocení komplikací byla využita doporučení dle Mezinárodního konsenzu ke standardizaci a sběru dat komplikací spojených s resekcí jícnu. Výsledky: Délka výkonu byla signifikantně delší ve skupině hybridních resekcí (345 vs. 240 min., p <0,001). Počet disekovaných uzlin byl srovnatelný v obou skupinách (15 vs. 16, p=0,072). Pooperační plicní komplikace byly nižší u hybridních operací (16 % vs. 30,8 %, p=0,243). Nejčastější komplikací byl hrudní výpotek s nutností drenáže u transhiatální ezofagektomie, který se vyskytl u 7 pacientů. Nejčastější plicní komplikací u hybridního výkonu bylo respirační selhání u 3 nemocných. Anastomotický leak vznikl u 5 pacientů po transhiatálním výkonu a u 1 pacienta po torakoskopické resekci (12,8 % vs. 4 %, p=0,391). 30denní a 90denní letalita byla nesignifikantně nižší u hybridní resekce s torakoskopií (0 % vs. 5,1 %, p=0,516 a 4 % vs. 10,3 %, p=0,64). Ve skupině transhiatální resekce zemřeli 2 nemocní na následky respirační komplikace, 1 pro nekrózu žaludečního tubusu a 1 na akutní infarkt myokardu. Ve skupině hybridních výkonů zemřel 1 na respirační selhání. Morbidita hybridních výkonů byla nižší (36 % vs. 59 %, p=0,123). Statisticky významný byl počet celkových komplikací bez rozdílu v jejich závažnosti dle Clavien-Dindovy klasifikace ve prospěch hybridní resekce (11 vs. 30, p=0,015). Závěr: Hybridní ezofagektomie je dobře proveditelnou metodu. V našem souboru byla spojena s nižším počtem časných komplikací ve srovnání s transhiatální resekcí. Stejně jako torakotomie umožňuje dostatečnou lymfadenektomii. Velký počet a různé kombinace užívaných technik ezofagektomie ztěžují vyhodnocení a srovnání výsledků jednotlivých metod. Preference chirurgického pracoviště k technice resekce zůstává klíčová a jednoznačná doporučení zatím neexistují. Využití minimálně invazivních technik u resekcí jícnu se postupně stává standardem.

Introduction: Minimally invasive methods for esophagectomy have been introduced to reduce postoperative complications. This paper compares open transhiatal esophagectomy and minimally invasive hybrid esophagectomy. Both methods have different extents of lymphadenectomy, transhiatal esophagectomy being considered less radical. Method: A single-centre retrospective study comprised 39 patients subjected to transhiatal esophagectomy and 25 patients subjected to hybrid esophagectomy combining thoracoscopy with laparotomy and cervical anastomosis. All patients were operated for middle and distal third carcinoma of the esophagus, including cardia (Siewert II), in the period of 2006-2016 at the Surgery department of Nový Jičín hospital. The data of both groups, in particular the incidence of early postoperative complications and the number of dissected lymph nodes, were statistically compared. Complications are reported according to the International Consensus on Standardization of Data Collection for Complications Associated with Esophagectomy. Results: The duration of operation was significantly longer in the group that underwent hybrid resections (345 vs. 240 min, p <0.001). The number of dissected lymph nodes was comparable in both groups (15 vs. 16, p=0.072). Postoperative pulmonary complications were lower for hybrid operations (16% vs. 30.8%, p=0.243). The most common complication of transhiatal esophagectomy was pleural effusion requiring drainage, which occurred in 7 patients. The most common pulmonary complication of hybrid procedures was respiratory failure, which occurred in 3 patients. Anastomotic leak occurred in 5 patients after transhiatal esophagectomy and in one after thoracoscopic resection (12.8% vs. 4%, p=0.391). 30-day and 90-day mortality was nonsignificantly lower for hybrid resections (0% vs. 5.1%, p=0.516 and 4% vs. 10.3%, p=0.64). Following transhiatal esophagectomy, two patients died as a result of respiratory complications, one died from necrosis of the gastric tube and one from acute myocardial infarction. In the hybrid group, one patient died from respiratory failure. Hybrid resection exhibited lower morbidity (36% vs. 59%, p=0.123). The number of overall complications, irrespective of their severity according to the Clavien-Dindo classification, was statistically in favor of hybrid resection (11 vs. 30, p=0.015). Conclusion: In our study, we found that thoracoscopic hybrid resection was a feasible and well-executable method, with a statistically lower incidence of postoperative complications. Thoracoscopy allows lymphadenectomy to be performed to sufficient extent. The large number and various combinations of esophagectomy techniques make it difficult to evaluate and compare the outcomes of individual methods. Preference for a specific resection technique within a given surgical department remains an important factor as clear recommendations for esophageal resections do not yet exist. However, the use of minimally invasive techniques in esophageal resections is gradually becoming a standard.

• MeSH
• dospělí MeSH
• ezofagektomie * metody   mortalita   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• lymfadenektomie MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony metody   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• torakoskopie metody   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• srovnávací studie MeSH

Úvod: Chylothorax po resekci jícnu je méně častou, ale závažnou komplikací s incidencí 1-10 %. Vzniká po poranění ductus thoracicus nebo jeho přítoků. Denní ztráty mohou dosahovat několika litrů, což může vést k hypovolemii, malnutrici a imunosupresi. Terapeutický postup není standardizován. Profylaktická ligace ductus thoracicus byla navržena během primoresekce ke snížení incidence chylothoraxu. Její onkologický benefit není znám. Metoda: Jde o retrospektivní unicentrickou analýzu pacientů po transtorakální resekci jícnu z let 2008-2016 operovaných na chirurgickém oddělení Nemocnice Nový Jičín, a. s. Transtorakálně (Ivor-Lewisova a McKeownova resekce) bylo operováno 58 pacientů. Profylakticky byl ligován ductus thoracicus u 31 pacientů (53 %). Byla analyzována incidence chylothoraxu a množství disekovaných uzlin ve skupině s ligací ductus thoracicus (A PTDL 31 pacientů) a bez provedení ligace (B bez ligatury 27 pacientů). Výsledky: Celková incidence chylothoraxu po transtorakální resekci byla 3,4 %. Chylothorax se vyskytl u dvou mužů (typ 3B) ve skupině profylaktické ligace ductus thoracicus (6,5 %) a ve skupině bez ligace pozorován nebyl. Statistický významný rozdíl nebyl potvrzen (p=0,494). Leak byl úspěšně řešen jednou torakotomickou a jednou torakoskopickou reoperací s ligaturou duktu. Disekováno bylo nesignifikantně více uzlin ve skupině s profylaktickou ligací (18 A PTDL vs. 15 B bez ligatury, p=1). Závěr: Profylaktická ligace ductus thoracicus v prezentovaném souboru nevedla ke snížení výskytu chylothoraxu. Torakotomická nebo torakoskopická revize pro chylothorax je dobře proveditelná. U velkoobjemové a delší dobu trvající sekrece by indikace operace měla být časná.

Introduction: Chylothorax after esophageal resection is an uncommon but serious complication with a reported incidence of 1-10%. It occurs after the injury of the thoracic duct or its tributaries. Chylothorax may cause an overall loss of several liters per day and may lead to dehydration, malnutrition and immunosuppression. Therapeutic approach has not been standardized. Prophylactic ligation of the thoracic duct during primary resection has been introduced to decrease the overall incidence of chylothorax. Its oncological benefit is unknown. Method: A retrospective single-center study of patients who underwent transthoracic esophagectomy from 2008-2016 for esophageal carcinoma at the Department of Surgery, Hospital Nový Jičín. 58 patients underwent transthoracic esophagectomy (Ivor-Lewis and McKeown). Prophylactic ligation of the thoracic duct was performed in 31 patients (53%). The incidence of chylothorax and the amount of harvested lymph nodes was analysed in the group with thoracic duct ligation (A PTDL 31 patients) and in the non-ligation group (B 27 patients). Results: Overall incidence of chylothorax after transthoracic esophagectomy was 3.4%. Chylothorax occurred in two men (type 3B) in the prophylactic group (6.5%) and it was not observed in the non-ligation group. Statistically significant difference was not confirmed (p=0,494). Chylous leak was successfully treated thoracoscopically and by thoracotomy with repeat ligation of the thoracic duct. Non-significantly more lymph nodes were harvested in the prophylactic group (18 A PTDL vs. 15 B, p=1). Conclusion: Prophylactic ligation of the thoracic duct in our study did not reduce the incidence of chylothorax. Redo thoracotomy and redo thoracoscopy for chylothorax is feasible. In patients with high-output and long lasting leaks the indication for redo surgery should be early.

• Klíčová slova
• profylatická ligace ductus thoracicus,
• MeSH
• chylotorax * MeSH
• dospělí MeSH
• ductus thoracicus * chirurgie   MeSH
• ezofagektomie * metody   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ligace metody   MeSH
• profylaktické chirurgické výkony metody   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• MeSH
• chirurgie operační metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• lidé MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony metody   trendy   MeSH
• nádory * chirurgie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Autoři popisují raritní případ solitární metachronní metastázy sterna renálním karcinomem u 59leté pacientky 12 let po primární levostranné nefrektomii. Vzhledem k velikosti metastázy a rozsahu resekce byla jako náhrada sterna využita polyesterová zdvojená síťka, mezi jejíž vrstvy byl aplikován kostní cement. Operace byla provedena bez komplikací bez indikace k adjuvantní léčbě. Pacientka ve sledovaném pooperačním období 20 měsíců je v celkově dobrém stavu a bez známek recidivy základního onemocnění.

In this report, the authors describe a rare case of complete sternal resection for a metachronous metastasis from renal carcinoma in a 59-year-old female patient 12 years after primary left nephrectomy. Due to the large extent of resection, a polyester double layer mesh with bone cement was used for chest wall reconstruction. The postoperative course was uneventful without any indication for adjuvant treatment. The patient has been followed up for 20 months without any signs of complications and recurrence of her malignancy.

• MeSH
• chirurgické síťky MeSH
• hypertenze MeSH
• karcinom z renálních buněk * diagnóza   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• metastázy nádorů diagnostické zobrazování   diagnóza   MeSH
• nádory kostí diagnóza   chirurgie   sekundární   MeSH
• nádory vaječníků MeSH
• nefrektomie MeSH
• sternum * diagnostické zobrazování   chirurgie   patologie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

• MeSH
• analýza přežití MeSH
• chemoradioterapie metody   MeSH
• endoskopie trávicího systému metody   MeSH
• ezofágoplastika metody   MeSH
• lidé MeSH
• nádory jícnu * epidemiologie   farmakoterapie   chirurgie   radioterapie   MeSH
• neoadjuvantní terapie metody   MeSH
• specializovaná centra se zvyšujícím se počtem výkonů a tím zvyšující se kvalitou léčby trendy   MeSH
• stupeň nádoru MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Diagnostika a léčba onemocnění horní části zažívacího traktu zahrnuje problematiku jícnu, žaludku a dvanácterníku. Odborná terminologie vychází z embryologického vývoje zažívací trubice. Společný přístup k onemocněním foregutu vyplývá z obdobných diagnostických postupů, provázanosti zejména chirurgické léčby a potenciální možnosti společného screeningu. Očekává se od něj zlepšení diagnostiky a léčby. Tento koncept se uplatňuje již řadu let v USA a dalších západoevropských zemích, především mezi chirurgy, jako tzv. foregut surgery (zejména u malignit) a zahrnuje s tím související problematiku dalších specializací, v první řadě gastroenterologie. Počet nově diagnostikovaných nádorů foregutu (jícnu a žaludku) v ČR (data za období 2006–2010) představuje ročně v průměru 2204 nemocných, což je druhý největší počet solidních zhoubných tumorů GIT po kolorektálních nádorech (ročně 8127). Pokud jde o primární diagnostiku všech solidních nádorů, které jsou léčeny chirurgy ve spolupráci s dalšími odbornostmi, pak jsou nádory foregutu na čtvrtém místě po nádorech kolorektálních, nádorech prsu (ročně 6317) a nádorech plic (ročně 6482). Jde-li však o počet operovaných, jsou na třetím místě. Nádorů plic se operuje ročně 926 a jícnu a žaludku 1024. Diagnóza je stanovována většinou v pozdním klinickém stadiu, čemuž odpovídá nízké pětileté přežívání – v průměru 18 % u jícnu a 30 % u žaludku. Je třeba hledat cesty k časnější endoskopické diagnostice a u chirurgické léčby jsou rezervy v uplatňování principu high volume hospitals.

The diseases esophagus, stomach and duodenum are more frequently described as the foregut diseases. This term arises from the common embryologic origin of this part of the gastrointestinal (GI) tract. Therefore similar diagnostic approach, surgical therapy and possible secondary prevention are recommended. The concept of foregut surgery has been used for many years in USA and western countries mainly among surgeons and gastroenterologist, especially i the management of patients with upper GI tract malignancies. In the Czech Republic, there were 2,204 patients diagnosed yearly with foregut cancers in years 2006–2010. These carcinomas are the second most common solid GI malignancies, following colorectal cancer (8,127 yearly). Among all cancers they occupy the fourth position in incidence after colorectal cancer, breast cancer (6,371 yearly) and lung cancer (6,782 yearly). Regarding the numbers of surgically treated cancers, they rank the third position. The late clinical stage diagnosis is associated with low five year survival (18 % esophagus; 30 % stomach). Therefore, it is necessary to search for better early endoscopic diagnosis. In case of surgery, the improvement is possible by using the high volume hospitals principle. Keywords: foregut diseases, foregut surgery, foregut oncology, early diagnosis, „high volume hospitals” principle

• MeSH
• analýza přežití MeSH
• časná detekce nádoru MeSH
• centra s nižším počtem specializovaných operací MeSH
• ezofagektomie statistika a číselné údaje   MeSH
• gastrektomie statistika a číselné údaje   MeSH
• lidé MeSH
• nádory duodena MeSH
• nádory jícnu * epidemiologie   chirurgie   mortalita   MeSH
• nádory žaludku * epidemiologie   chirurgie   mortalita   MeSH
• specializovaná centra se zvyšujícím se počtem výkonů a tím zvyšující se kvalitou léčby * MeSH
• ukazatele kvality zdravotní péče MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

V práci jsou uvedena základní data o incidenci, mortalitě a základních údajích o léčbě karcinomu jícnu v České republice (ČR) a jejich mezinárodní srovnání. Zhoubné nádory jícnu představují v ČR 0,8 % ze všech maligních nádorů a s incidencí 6,0 onemocnění na 100 000 obyvatel patří k méně častým diagnózám. V mezinárodním srovnání patříme mezi země se středním výskytem tohoto onemocnění. Spinocelulární karcinom je typický pro dvě třetiny orální části jícnu, adenokarcinom pro terminální jícen a oblasti gastroezofageálního přechodu. Významnou prekancerózou je Barrettův jícen. Diagnostika je pozdní a operovat lze jen asi 23 % diagnostikovaných. Pětiletého přežívání je dosahováno jen u 15 % nemocných. Předpokladem vyléčení, či alespoň dlouhodobějšího přežívání, je radikální R0 resekce jícnu. Jsou užívány různé technicko-taktické operační postupy, včetně miniinvazivních, při jejich dokonalém zvládnutí jsou dosahovány srovnatelné výsledky. Ke zlepšení výsledků přispívá začlenění operace do multimodální onkologické léčby. Cestou ke zlepšení současného stavu je především časnější diagnostika.

The work presents basic data regarding the incidence, mortality and treatment of esophageal cancer in the Czech Republic (CR) and their international correlation. Malignant tumours of the esophagus represent 0,8 % of all malignant tumours in the CR with an incidence rate of 6 cases per 100 000 inhabitants, which makes it a less frequent diagnosis. International comparison places us among countries with a medium incidence of this disease. Squamous cell cancer is typical for the oral two-thirds of the esophagus, adenocarcinoma for the terminal esophagus and area of the gastroesophageal junction. Barrett’s esophagus is a significant precancerous condition. Diagnosis is usually established in late stages of the disease and only approximately 23 % of diagnosed patients are operable. Five-year survival is achieved in only 15 % of patients. Curability, or at least long-term survival, is dependent on a radical R0 esophageal resection. Various technical-tactical operating methods, including minimally-invasive, are used, which when performed perfectly reach comparable results. Result improvement may be achieved by combining the operation with a multimodal oncological treatment. A way to improve the current situation is earlier diagnosis.

• MeSH
• adjuvantní chemoterapie MeSH
• adjuvantní radioterapie MeSH
• chemoradioterapie MeSH
• ezofagektomie * MeSH
• ezofágoskopie MeSH
• lidé MeSH
• lymfadenektomie MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony MeSH
• nádory jícnu * diagnóza   epidemiologie   chirurgie   MeSH
• neoadjuvantní terapie MeSH
• paliativní péče MeSH
• staging nádorů MeSH
• stenty MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH