Q95220848
Dotaz
Zobrazit nápovědu
U psychicky nemocných osob je pozorovatelná psychopatologie v jejich používání pohybu v rozsahu částí, nebo celku těla a využívání prostoru, potlačování nebo exploze emočních projevů zřejmých v tělesném pohybu a jejich sociální tělesná úzkost. Psychomotorická terapie je podpůrná léčba pomocí tělesné aktivity. Problém vidíme v nedostatečné znalosti principů a metod psychomotorické terapie, které jsou podpořeny výsledky výzkumných prací. Tato neznalost vede k používání alternativních metod, které nejsou založeny na odborném ověřování svého působení.
In mentally ill persons, psychopathology is observable in their use of movement in the range of parts or the whole of the body and use of space, suppression or explosion of emotional manifestations evident in bodily movement, and their social bodily anxiety. Psychomotor therapy is supportive treatment using physical activity. We see the problem as insufficient knowledge of the principles and methods of psychomotor therapy, which are supported by the results of research works. This ignorance leads to the use of alternative methods that are not based on professional verification of their effectiveness.
- MeSH
- duševní poruchy * terapie MeSH
- lidé MeSH
- pohybová aktivita * MeSH
- psychomotorický výkon MeSH
- výzkum MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Cíl práce: Cílem našeho projektu bylo ověřit vliv sportovního aktivačního programu na následnou pohybovou aktivitu a duševní zdraví psychiatrických pacientů v ambulantní péči. Materiál a metoda: 19 pacientů s diagnózou schizofrenie (10 mužů, medián věku = 37, a 9 žen, medián věku = 52) a 9 pacientů s diagnózou bipolární porucha (5 mužů, medián věku = 36, a 4 ženy, medián věku = 59) v ambulantní péči se zúčastnilo prostředky výzkumu plně hrazeného 6denního aktivačního pobytu se 6 hodinami individuálně zvolené pohybové aktivity denně a motivačními pohovory a následně jim byly hrazeny 2 lekce vybraného sportu týdně po dobu 6 měsíců. Dalších 7 měsíců cvičili samostatně na vlastní náklady. Před začátkem programu, po 6denním pobytu, po 6 měsících a po 13 měsících byly sledovány následující proměnné: čas a frekvence lehké a těžké pohybové aktivity pomocí International Physical Activity Questionnaire, vnímaná tělesná vytrvalost, obratnost a síla na vlastní 10bodové škále, psychomotorické tempo pomocí testu Trail Making Test, míra úzkosti a deprese pomocí Hospital Anxiety and Depression Scale a aktuální funkční výkonnost pomocí Global Assessment of Functioning Scale. Výsledky: U pacientů s diagnózou schizofrenie pohybový program statisticky významně zvýšil frekvenci lehké pohybové aktivity u žen (p = 0,034, W = 0,455) , zvýšil vnímanou sílu (p < 0,001, W = 0,637) a vytrvalost (p = 0,034, W = 0, 287) u mužů a vnímanou obratnost (p = 0,002, W = 0,473) u žen. Zlepšil ukazatele psychomotorického tempa u mužů (p < 0,001, W = 0,843) i u žen (p = 0, 002, W = 0,766). U mužů došlo v průběhu programu k mírnému zvýšení úzkosti (p < 0,001, W = 0,818) a deprese (p < 0,001, W = 0,837), u žen ke změně nedošlo. Aktuální funkční výkonnost vzrostla z 60 na 75 bodů u mužů a z 60 na 80 u žen; 2 muži a 1 žena nadále pokračují v pravidelném cvičení. U pacientů s diagnózou bipolární porucha došlo u mužů k statisticky významnému zlepšení psychomotorického tempa (p = 0,027, W = 0,762) a mírnému snížení hladiny úzkosti (p = 0,045, W = 0,669). U obou pohlaví došlo ke zvýšení aktuální funkční výkonnosti u žen ze 70 na 80 bodů, u mužů z 50 na 70. Ostatní měřené proměnné se nezměnily. V pravidelné pohybové aktivitě pokračuje nadále 1 muž a 1 žena. Závěr: V průběhu účasti v aktivačním pohybovém programu došlo u pacientů k pozitivním změnám v oblasti psychomotorického tempa a funkční výkonnosti. Možným vysvětlením je zvýšení tělesného sebehodnocení a začlenění se do společnosti při pohybových aktivitách, což některým umožnilo nechat se zaměstnat, jiným častěji využívat podpůrné programy. Úzkostné a depresivní příznaky byly programem ovlivněny spíše situačně, celkově došlo pouze k mírnému posunu. Naše studie naznačuje, že psychiatričtí pacienti mohou být pravidelně fyzicky aktivní, pokud jim bude poskytnuta vhodná motivace a podpora, včetně finanční.
Objective: The goal of our project was to verify the effect of a sports activation program on the subsequent physical activity and mental health of psychiatric patients in outpatient care. Material and method: 19 patients with a diagnosis of schizophrenia (10 men, median age = 37, and 9 women, median age = 52) and 9 patients with a diagnosis of bipolar disorder (5 men, median age = 36, and 4 women, median age = 59) in outpatient care participated in the research. They took part in fully paid 6-day activation stay with 6 hours of individually chosen physical activity per day and motivational interviews. They attended 2 lessons (again fully paid from the study) of the chosen sport per week for subsequent 6 months. For the next 7 months, they practiced independently at their own expense. Before the start of the program, after a 6-day stay, after 6 months and after 13 months, the following variables were measured: time and frequency of light and heavy physical activity using the International Physical Activity Questionnaire, perceived physical endurance, agility and strength on 10-point scale, psychomotor pace using the Trail Making Test, the level of anxiety and depression using the Hospital Anxiety and Depression Scale and current functioning score using the Global Assessment of Functioning Scale. Results: In patients diagnosed with schizophrenia, the exercise program statistically significantly increased the frequency of light physical activity in women (p = 0.034, W = 0.455), increased perceived strength (p < 0.001, W = 0.637) and endurance (p = 0.034, W = 0.287) in men and perceived dexterity (p = 0.002, W = 0.473) in women. It improved psychomotor pace indicators in men (p < 0.001, W = 0.843) and in women (p = 0.002, W = 0.766). In men, anxiety (p < 0.001, W = 0.818) and depression (p < 0.001, W = 0.837) slightly increased, there was no change in women. Current functional performance increased from 60 to 75 points in men and from 60 to 80 in women; 2 men and 1 woman continue to exercise regularly. In men with a diagnosis of bipolar disorder, there was a statistically significant improvement in psychomotor pace (p = 0.027, W = 0.762) and a slight decrease in the level of anxiety (p = 0.045, W = 0.669). For both sexes, there was an increase in current functional performance for women from 70 to 80 points, for men from 50 to 70. The other measured variables did not change; 1 man and 1 woman continue to exercise regularly. Conclusion: During the participation in the activation movement program, the patients experienced positive changes in the area of psychomotor pace and functional performance. A possible explanation is an increase in body self-esteem and integration into society during physical activities, which enabled some to get employed, others to use support programs more often. Anxiety and depressive symptoms were affected by the program rather situationally, overall there was only a slight shift. Our study suggests that psychiatric patients can be physically active on a regular basis if given appropriate motivation and support, including financial support.
Východiska: Aktuální Evropské změny v péči o psychiatrické pacienty se týkají podpory nefarmakologických terapií. Součástí aktivizačních a resocializačních programů by se měla stát nabídka pohybových programů odpovídající potřebám psychiatrických pacientů. Vnitřní motivace ke změně je jedním z důležitých faktorů léčby. Cíle: Výzkum ověřuje, zda absolvování motivačně pohybového programu má vliv na a) jednotlivé složky tělesné zdatnosti, a to tělesnou vytrvalost, svalovou sílu a pohybovou obratnost, b) psychomotorické tempo při vykonávání vizuomotorické aktivity. Metodika: Intervence se opírá o vedení motivačního pohovoru během standardního pohybového programu v rámci hospitalizace. K výzkumu byly použity 3 desetimístné škály, a to pro tělesnou vytrvalost, svalovou sílu a pohybovou obratnost, které zjišťovaly úroveň vyjadřované tělesné zdatnosti, a Test cesty, který měří rychlost psychomotorického tempa. Zkoumaný soubor zahrnoval střednědobě (50–100 dnů) hospitalizované pacienty, u nichž bylo diagnostikováno psychiatrické onemocnění. Výsledky: Dosažená data potvrdila významný vliv motivačně pohybového programu na vyjadřovanou celkovou tělesnou zdatnost (p<0,001) a na její měřené složky, a to tělesnou vytrvalost (p<0,001), svalovou sílu (p< 0,001) a pohybovou obratnost (p=0,02). Data potvrdila významný vliv motivačně pohybového programu na vykazované psychomotorické tempo hospitalizovaných psychiatrických pacientů (p<0,001). U pacientů, kteří absolvovali standardní pohybový program v rámci hospitalizace, nebylo zjištěno statisticky významné zlepšení v tělesné zdatnosti jako celku ani v jednotlivých složkách. U této skupiny byl ale zaznamenán pozitivní vliv na psychomotorické tempo (p<0,001). Závěry: Výsledky potvrdily významný vliv motivačně pohybového programu na vyjadřovanou tělesnou zdatnost. Tento výsledek byl významný pro všechny měřené složky. Motivačně pohybový program ve srovnání se standardním pohybovým programem se jeví jako efektivnější metoda.
Background: : The current European changes in the care of psychiatric patients primarily support non-pharmacological therapy. Part of activation and rehabilitation programs should be adequate physical activities meeting the needs of psychiatric patients. Internal motivation to change is one of the important factors of treatment. Objective: The research tries to find whether attendance of motivational movement programme affects a) the individual components of physical fitness, namely endurance, muscle strength and dexterity in exercise, and b) psychomotor tempo of performance of visual-motor activity. Methods: The research used 3 ten-point scales to measure the level of the expressed physical fitness, namely endurance, muscle strength and dexterity in exercise and the Path Test measuring the psychomotor tempo. The study population included patients with diagnosed psychiatric disorders. Results: The obtained data confirmed significant influence of motivational movement programmes on the expressed level of overall physical fitness (p < .001) and its measured components including endurance (p < .001), muscle strength (p < .001), and dexterity (p < .02), in exercising. Data confirmed a significant effect of motivational movement programme on the measured psychomotor tempo of hospitalized psychiatric patients (p < .001). A significant effect on psychomotor tempo was also observed in the control group of patients (p < .001). Conclusions: The obtained data confirmed a significant influence of motivational movement programmes on the expressed level of overall physical fitness and its measured components including endurance, muscle strength and dexterity in exercising. Motivational movement programmes in comparison to standard movement programmes appear to be a more effective method.
- MeSH
- dospělí MeSH
- duševní poruchy * terapie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- motivace MeSH
- motivační rozhovory metody MeSH
- psychomotorický výkon MeSH
- rozhovory jako téma metody MeSH
- statistika jako téma MeSH
- tělesná výkonnost psychologie MeSH
- terapie cvičením * metody psychologie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Vnitřní motivace ke změně je jedním z důležitých faktorů léčby. Vycházíme z konceptu teorie sebeurčení (Deci a Ryan, 2000), která popisuje motivaci pro změnu vnímání a předpokládá vlastní aktivitu chování. Tento výzkum spojuje pozitivní zkušenost s užitím motivačního pohovoru (MI) v průběhu vykonávání pohybové aktivity (PA). Cíle: Tento výzkum je zaměřen do tří oblastí. Za prvé ověřuje, zda vedení MI během SPP má vliv na vyjadřovanou tělesnou zdatnost, a to na tělesnou vytrvalost, svalovou sílu a pohybovou obratnost. Za druhé výzkum zjišťuje, zda lze, či do jaké míry lze, ovlivnit vedením MI během SPP, psychomotorické tempo při vykonávání vizuo-motorické aktivity. Za třetí, zda lze ovlivnit vedením MI během SPP úzkost a depresi. Materiál a metody: Zkoumaný vzorek zahrnoval 141 hospitalizovaných pacientů, u nichž byly diagnostikovány duševní poruchy: schizofrenie, poruchy nálady a úzkostné poruchy a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek. Experimentální i kontrolní skupina absolvovaly pohybový program dvakrát týdně v rozsahu 45 minut po dobu 6 týdnů. Ve srovnání s kontrolní skupinou probíhaly po celé období během tělesné aktivity motivační rozhovory. Výzkum použil tři desetinné stupnice pro měření úrovně vyjádření vnímané fyzické zdatnosti, jmenovitě vytrvalosti, svalové síly a obratnosti, a Test cesty, který měří psychomotorické tempo. Úrovně úzkosti a deprese byly získány dotazníkem HADS, který má dvě podskupiny. HADS-A detekuje úroveň úzkosti a HADS-D detekuje úroveň deprese. Výsledky: Dosažená data potvrdila významný vliv vedení MI během SPP na vyjadřovanou celkovou tělesnou zdatnost a na její měřené složky p = 0,000, rychlost psychomotorického tempa p = 0,000. Data nepotvrdila signifikantní vliv vedení MI během SPP na vyjadřovanou úroveň anxiety pro celkovou skupinu hospitalizovaných pacientů p = 0,603 ani na vyjadřovanou úroveň deprese p = 0, 450. Pacienti, kteří absolvovali SPP v rámci hospitalizace, vyjadřovali statisticky významné zlepšení pouze v rychlosti psychomotorického tempa p = 0, 000. Závěr: Z výsledných dat lze konstatovat, že vedení MI během SPP může být využito jako doplňková metoda k ovlivňování míry deprese a anxiety u pacientů všeobecně. V případě deprese u pacientů trpících úzkostnými poruchami a poruchami chování způsobenými užíváním psycho aktivních látek a v případě anxiety u pacientů trpících úzkostnými poruchami lze MI během SPP užít jako významnou terapeutickou metodu.
Internal motivation to change is one of the important factors of treatment. We come up from the concept of self-determination theory (Deci and Ryan, 2000), which describes the motivation for a change in perception and behavior assumes intrinsic behavior activity. This research combines positive experience in application of motivational interview (MI) during exercise activity (PA). Objectives: The objectives of this research target three areas. First of all the research tries to find out whether MI during SPAP has an influence on expressed physical fitness represented by endurance, muscle strength and physical dexterity. Second, the research focuses on whether or not, or to what extent MI during SPAP can affect the psychomotor tempo of performance of a visual-motor activity. And third, whether or not, or to what extent MI during SPAP can reduce anxiety and depression. Materials and methods: The examined group included 141 hospitalized patients. These patients were diagnosed with various mental disorders such as schizophrenia, mood disorders and anxiety and behavioral disorders caused by psychoactive substance usage. The experimental group and the control group received physical activity interventions 2 times a week for a period of 6 weeks. In comparison with a control group, the experimental group received a motivational interviewing during physical activity. The research used 3 ten-point scales to measure the level of the expressed physical fitness, namely endurance, muscle strength an dexterity in exercise and the Path Test measuring the psychomotor tempo. Levels of anxiety and depression were obtained from the HADS questionnaire, which has two sub-scales. The HADS-A subdatal detects the level of anxiety, and the HADS-D subdatal detects the level of depression. The research results were evaluated against a ten-point scale measuring the level of expressed physical fitness (endurance, muscle strength and physical dexterity), and by the Trail Making Test measuring the psychomotor tempo. Values showing the level of anxiety and depression were obtained with the help of the HADS questionnaire with its two sub-scales: sub-scale HADS-A for anxiety and sub-scale HADS-D for depression. Outcomes: The collected data confirmed a significant effect of MI conduct in the course of a SPAP on the expressed overall physical fitness as well as on its individual measured components, p = 0.000, and the psychomotor tempo, p = 0.000. The data did not confirm any significant effect of MI conducted in the course of a SPAP on the expressed level of anxiety for the whole group of hospitalised patients, p = 0.603, and showed no significant effect of MI in the course of a SPAP on the expressed level of depression either, p = 0.450. The patients undergoing the SPAP in the context of their hospital therapy only showed a statistically significant improvement of their psychomotor tempo, p = 0.000. Conclusion: The resulting can be stated that MI during SPAP maybe used as a supplementary method of influencing depression and anxiety in patients in general. In the case of depressive patients suffering from anxiety and behavior disorders caused by psychoactive substance usage and in the case of anxiety in patients suffering from pathological anxiety, MI during SPAP may even be used as a significant therapeutic method.
- MeSH
- deprese psychologie terapie MeSH
- duševně nemocní * psychologie MeSH
- hospitalizovaní pacienti psychologie výchova MeSH
- lidé MeSH
- motivační rozhovory metody MeSH
- pohybová aktivita * MeSH
- psychomotorický výkon MeSH
- tělesná výkonnost psychologie MeSH
- úzkost psychologie terapie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- výzkumný projekt MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Cílem výzkumu bylo zjistit souvislosti osobnostních charakteristik seniorů 65-75 let podle NEO Five-Factor Inventory a aktivním životním stylem. Podle pětifaktorové teorie osobnosti (McCrae & Costa, 1999) lidé v různých kulturách vykazují v průběhu života normativní vývojové změny osobnosti jako tendenci k vyšší míře přívětivosti, svědomitosti a emoční vyrovnanosti ve starším věku (Hřebíčková et al. 2010). Vzhledem k tomu, že osobnost se stabilizuje během života, dá se předpokládat, že ovlivňuje adherenci k činnostem po celý život. Předpokládáme, že preference činností spojených s aktivním životním stylem přispívá k udržení tohoto způsobu života ve stáří. Porovnávali jsme faktory osobnosti seniorů 65-75 let u skupin aktivních seniorů orientovaných na vzdělávání, pravidelný pohyb a seniorů, kteří se neúčastní žádné organizované činnosti.
Research problem In the years 2007 to 2014 we conducted an individual study of seniors. This article presents you with an overview of personality factors of seniors aged 65-75 years. We discuss the issue of the relationship between personality factors seniors 65-75 years by NEO FiveFactor Inventory (Costa, PT & McCraee, RR: 1992, Czech standardization Hřebíčková & Urbánek, 2001) and active lifestyle. METHODOLOGICAL FRAME: Method: NEO fivefactor personality inventory (NEO-FFI). The most important dimensions, form the five-factors personality structure Neuroticism, Extroversion, Openness, Friendliness and Consciousness, which was named Big Five by Goldberg (Goldberg, 1993). Within the Czech Republicis a standardized psycho-diagnostic method of the NEO five-factor personality inventory Hřebičkova, M. & Urbanek,T., Testcentrum, Prague 2001 1st edition. In the entire group of probands, statistically significant relations between sexes are found. Study organization The study group consisted of 600 seniors; 200 men and 400 women ranging in age from 65 to 75 who were not diagnosed with dementia. The selection of people was determined by their will to testify. This was reflected in the number of probands. The groups the study was focused on: a) Students of the University of the Third Age, J.E.Purkyně University Ústi nad Labem, Czech Republic. b) Seniors who regularly attend organized physical activity lessons. c) Seniors who do not regularly attend any organized activity lessons.
VÝCHODISKA: Každá nově se utvářející metoda potřebuje k tomu, aby se mohla dále rozvíjet, historické zmapování teoretických východisek, vědecké ověření stávajících poznatků a podání informace o této metodě v odborných publikacích. To dává základní podmínky pro možnost diskuse o jejím oprávnění. CÍL: Cílem této studie je upozornit na myšlenky, z nichž současná psychomotorika čerpá. METODIKA: Předpokládáme, že psychomotorické aktivity vycházejí z přirozeného kognitivního a sociálního pohybového chování. Ve své podstatě představují zděděné principy, které se vyvíjejí v průběhu života. Vývoj je posílen především osobní zkušeností s pozitivní nebo negativní zpětnou vazbou sociálních vztahů. Základy prakticky používané psychomotoriky byly vyvinuty na základě vědeckých poznatků. Vycházejí z potřeb psychosomatické rehabilitace. Termín byl postupně používán v pohybové terapii a pohybové výchově. Tato studie zmiňuje ty vědecké směry a autory, kteří nejvíce ovlivnily vývoj prakticky používané psychomotoriky pro rozvoj osobnosti. ZÁVĚRY: Psychomotorika má na stejných základech rozpracované dvě základní oblasti působení. Psychomotorika jako pedagogický směr využívá propojení tělesného a psychického v pedagogickém procesu se snahou pomocí pohybu pozitivně ovlivňovat psychiku člověka. Na základě sledování jednoduchých činností stimuluje a rozvíjí vývojová témata. Psychomotorika a sporty jako terapie ze své podstaty vybízí nemocného k aktivnímu zapojení do terapie. Pohybová aktivita je jedním z podpůrných přístupů, který má vliv na psychickou „negativní“ symptomatologii a může posílit nemocného v jeho odolnosti vůči každodenní zátěži.
BACKGROUND: Any scholar developing a therapeutic method shall be concerned with its historical and theoretical groundings, scientifically verified facts, and information from professional publications. As a result of that, one is qualifi ed to discuss relevancy of the method. OBJECTIVES: The aim of this study is to highlight the ideas that the current psychomotoricity draws. METHODS: We assume that psychomotor activity is based on natural cognitive and social movement behavior. In its essence, the inherited principles that develop throughout life. Development is strengthened primarily by personal experiences with positive and negative feedback of social relations. The foundations of psychomotr activity developed upon scientific knowledge stem from the needs of psychosomatic rehabilitation. The term gradually came to be used for movement therapies and movement education. This study mentions the scientific orientations and the authors who most influenced the development of psychomotor skills used for personal development. CONCLUSION: Psychomotor activities are developed from two basic areas of operation. Psychomotor development as a pedagogical direction linking the physical and mental is used in the teaching process with an eff ort by moving positively with an influence from the human psyche. By monitoring the simple actions there is stimulated the physical and psychical development. Psychomotor development and sports therapy inherently encourages the patient to actively participate in therapy. Physical activity is one of supporting policies which affect the psychical „negative“ symptoms and may enhance the patient’s resistance to daily stress.
- Klíčová slova
- psychomotorika,
- MeSH
- dějiny 20. století MeSH
- dějiny 21. století MeSH
- duševní zdraví MeSH
- fyzická vytrvalost MeSH
- lidé MeSH
- pohybová aktivita * MeSH
- psychická odolnost MeSH
- psychomotorický výkon klasifikace MeSH
- rozvoj osobnosti MeSH
- sporty MeSH
- terapie MeSH
- vyučování metody MeSH
- Check Tag
- dějiny 20. století MeSH
- dějiny 21. století MeSH
- lidé MeSH
- O autorovi
- James, William, 1842-1910 Autorita
- Ajuriaguerra, Julian de, 1911-1993 Autorita
- Piaget, Jean, 1896-1980 Autorita
- Pribram, Karl H., 1919-2015 Autorita
- Gendlin, Eugene T., 1926-2017 Autorita
- Reich, Wilhelm, 1897-1957 Autorita
- Feldenkrais, Moshé, 1904-1984 Autorita
- Vojta, Václav, 1917-2000 Autorita
- Véle, František, 1921-2016 Autorita
- Bašný, Zdeněk, 1920- Autorita
- Matulay, Karol, 1906-1998 Autorita
- Dostálek, Ctibor, 1928-2011 Autorita
- Skála, Jaroslav, 1916-2007 Autorita
The basic therapeutic mean of modern psychiatry is pharmacotherapy. It, however, does not provide the patients the sufficient opportunity to act for their recovery and puts them in a position of passive recipients of treatment. One of the supporting policies which affect the negative symptomatology is the physical activity that encourages inherently the patient to active participation in therapy and can even strengthen his/her resistance to the daily stress. The psychomotor therapy is elaborated on this basis since the 19th century. It is considered an alternative therapy and can become the component of some psychotherapeutic approaches, e.g. behavioral, cognitive, cognitive-behavioral, and psychodynamic therapy. It includes the medical, psychological, agogic, kinesiologic, and physiotherapeutic components. The aim of the study is to highlight the resources of the present psychomotor therapy.
Termín „psychomotorické“ má svůj původ v Německu. Wilhelm Griesinger, jeden ze zakladatelů neuropsychiatrie, použil tento termín poprvé roku 1844. V průběhu let se v jednotlivých zemích vyvinuly odlišné koncepce psychomotoriky ve výchově a psychomotoriky jako terapeutického prostředku. Základ obou zaměření je stejný. Pohybem se snažíme vyvolat předem definovanou změnu prožívání a tomu odpovídajícího chování. Předem definovanou změnu je možno navodit pomocí znalostí funkcí mozku. Je však nutno počítat s různou úrovní motivace k této změně a různou úrovní předchozí zkušenosti. Cílem této studie je upozornit na myšlenky, z nichž současná psychomotorická terapie čerpá.
The term „psychomotor“ has its origin in Germany. Wilhelm Griesinger, one of the founders of neuropsychiatry, used this term for the first time in 1844. The term “psychomotor” led, however, an independent life. Over the years in different countries have developed different concepts in education and psychomotor as a therapeutic agent. The basis of both orientations s the same. Move to try to create a predefined change in perception and behaviour appropriate to predefined change can be induced by the knowledge of brain function. However, it is necessary to allow for different levels of motivation for this change and varying levels of previous experience. The aim of this study is to highlight the ideas of which draws current psychomotor therapy.
The term “psychomotor” has its origin in Germany. Wilhelm Griesinger, one of the founders of neuropsychiatry, used the term for the first time in 1844. Over the years in different countries have developed different concepts psychomotor therapy as a therapeutic agent. The basis of focus is the same.The progress is determined by the level of development. Each and every new movement has its grounding in developmentally earlier movement. Move to try to create a predefined change in perception and behavior appropriate to predefined change can be induced by the knowledge of stimulate brain function. However, it is necessary to allow for different levels of motivation for this change and varying levels of previous experience. The observation that the implementation of an active patient movement, with awareness of its progress and effects, has a considerably higher efficiency than the movement performed with passive patient therapist, led to increased interest in movement therapy performed in this way – psychomotor therapy. The aim of this study is to highlight the ideas of which draws current psychomotor therapy.
- MeSH
- lidé MeSH
- motivace * fyziologie MeSH
- motorické dovednosti fyziologie klasifikace MeSH
- neurologie metody trendy MeSH
- neuropsychiatrie dějiny metody organizace a řízení MeSH
- neuropsychologie * dějiny metody organizace a řízení MeSH
- reflexní terapie dějiny metody využití MeSH
- rehabilitace metody trendy MeSH
- terapie cvičením * dějiny metody trendy MeSH
- významné osobnosti MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- historické články MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
- Evropa MeSH
