Monoklonální protilátky (monoclonal antibodies, mAb) patří spolu s prostředky genové terapie k nejdynamičtěji se rozvíjejícím skupinám léčiv. Trendem jsou různé typy modifikací základní struktury mAb, zlepšující jejich farmakokinetické a farmakodynamické vlastnosti. Patří sem i protilátky konjugované s další aktivní molekulou, tedy nesoucí další účinný princip (Antibody-Drug Conjugates, ADC). Konjugovanou molekulou je nejčastěji silný cytotoxin různého charakteru a mechanismu účinku. Monoklonální protilátky zde slouží především jako nosič cytotoxinu, vyhledávající specifický antigen. Konjugované monoklonální protilátky se skládají ze tří důležitých součástí – vlastní mAb, cytotoxinu a Línkem, který je spojuje. Předmětem článku je přehled cytotoxinů využívaných u klinicky povolených ADC, typů linkerů a jejich vlastností.

Monoclonal antibodies (mAb), together with gene therapy, are one of the most dynamically developing groups of drugs. The trend is towards various types of modifications of the basic structure of mAb, improving their pharmacokinetic and pharmacodynamic properties. These include antibodies conjugated to another active molecule, i.e. carrying an additional active principle (Antibody-Drug Conjugates, ADC). The conjugated molecule is most often a potent cytotoxin of different nature and mechanism of action. The mAb here serves primarily as a carrier of the cytotoxin, searching for a specific antigen. An ADC consists of three important components - the mAb itself, the cytotoxin and the linker that connects them. The subject of this article is a review of cytotoxins used in clinically approved ADC, types of linkers and their properties.