Úvod: Loketní kloub patří k diagnosticky nejsložitějším oblastem v rámci dětské traumatologie. Na jeho osifikaci se podílí šest až deset sekundárních osifikačních center, která se manifestují v různém věku. Cílem sdělení je shrnutí poznatků o vývoji osifikace loketního kloubu ve vztahu k diagnostice v dětské traumatologii, se zaměřením na nejčastější problémy, se kterými se lékař při posuzování RTG snímků dětského lokte setká. Metodika: Přehledová práce vycházející z dostupné literatury, doplněná vlastními zkušenostmi. Závěr: Pro základní diagnostiku poranění lokte často postačují prosté RTG snímky, ale pro jejich správné posouzení je nezbytná dokonalá znalost osifikace jednotlivých jader epi- a apofýz, její posloupnost i průběh, použití pomocných hodnotících kritérií a především zkušenost s hodnocením RTG obrazů rostoucího lokte v jednotlivých věkových kategorií.