This study investigated the effects of wheel-running using the upper limbs following immobilization after inducing arthritis in the knees of rats. Forty male Wistar rats (aged 8 weeks) divided into four groups randomly: arthritis (AR), immobilization after arthritis (Im), wheel-running exercise with the upper limbs following immobilization after arthritis induction (Im+Ex) and sham arthritis induction (Con). The knee joints of the Im and Im+Ex groups were immobilized with a cast for 4 weeks. In the Im+Ex group, wheel-running exercise was administered for 60 min/day (5 times/week). The swelling and the pressure pain threshold (PPT) of the knee joint were evaluated for observing the condition of inflammatory symptoms in affected area, and the paw withdraw response (PWR) was evaluated for observing the condition of secondary hyperalgesia in distant area. Especially, in order to evaluate histological inflammation in the knee joint, the number of macrophage (CD68-positive cells) in the synovium was examined. The expression of calcitonin gene-related peptide (CGRP) in the spinal dorsal horn (L2-3 and L4-5) was examined to evaluate central sensitization. The Im+Ex group showed a significantly better recovery than the Im group in the swelling, PPTs, and PWRs. Additionally, CGRP expression of the spinal dorsal horn (L2-3 and L4-5) in the Im+Ex group was significantly decreased compared with the Im group. According to the results, upper limb exercise can decrease pain in the affected area, reduce hyperalgesia in distant areas, and suppress the central sensitization in the spinal dorsal horn by triggering exercise-induced hypoalgesia (EIH).

• MeSH
• artritida etiologie   patologie   rehabilitace   MeSH
• bolest patologie   prevence a kontrola   MeSH
• horní končetina fyziologie   MeSH
• imobilizace metody   MeSH
• kolenní kloub patofyziologie   MeSH
• kondiční příprava zvířat metody   MeSH
• krysa rodu rattus MeSH
• modely nemocí na zvířatech MeSH
• potkani Wistar MeSH
• zadní rohy míšní patologie   MeSH
• zánět patologie   prevence a kontrola   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• krysa rodu rattus MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

BACKGROUND: Injury to the anterior cruciate ligament (ACL) is common among young athletes and can impact knee stability and control. Wearing proprioceptive knee braces can improve knee control and may reduce the risk factors associated with injury and re-injury, although the effect of such braces after ACL reconstruction (ACLR) is unclear. RESEARCH QUESTION: This study aimed to determine the effect of proprioceptive knee bracing on knee control and subjective rating of participants post ACLR during three dynamic tasks. METHODS: Fifteen participants 2-10 years post ACLR performed a slow step down, single leg drop jump, and pivot turn jump with and without a proprioceptive knee brace. Knee kinematics in the sagittal (flexion - extension), coronal (abduction - adduction), and transverse (internal - external rotation) planes were collected using a 3D infrared system. Paired t-tests were performed to explore differences in knee angles and angular velocities between the no brace and brace conditions during the three tasks. After each task, subjective ratings regarding ease of the task were recorded. RESULTS: The brace reduced the peak knee external rotation angle and range of motion in the transverse plane during the pivot turn jump task, and significantly increased the maximum knee flexion angular velocity during the single leg drop jump task. The majority of participants reported that tasks were easier to perform with the proprioceptive brace than without. SIGNIFICANCE: This study confirms that proprioceptive knee braces can significantly influence knee kinematics during dynamic tasks post ACLR. The observed effects were clinically relevant.

• MeSH
• biomechanika MeSH
• dospělí MeSH
• kolenní kloub patofyziologie   chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• ligamentum cruciatum anterius chirurgie   MeSH
• mladý dospělý MeSH
• poranění předního zkříženého vazu chirurgie   MeSH
• propriocepce fyziologie   MeSH
• rekonstrukce předního zkříženého vazu rehabilitace   MeSH
• rozsah kloubních pohybů fyziologie   MeSH
• výztuhy škodlivé účinky   statistika a číselné údaje   MeSH
• zátěžový test metody   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Úvod: Náhrada předního zkříženého vazu (PZV) je frekventovaná a spolehlivá technika léčby nestability kolenního kloubu. Operováni jsou převážně mladší a aktivnější pacienti. V tomto kontextu potřebujeme odpovědět nejen na to, nakolik vedla operace k obnovení funkce kolenního kloubu nebo jaké jsou komplikace výkonu, ale také zhodnotit dlouhodobé výsledky. Z nich jsou nejdůležitější funkce kolena a vztah rekonstrukce PVZ k předčasnému rozvoji gonartrózy. Cílem této práce bylo zpracovat pozdní výsledky plastiky PZV a pokusit se určit její vztah k rozvoji gonartrózy. Metodika: Literaturu jsme vyhledávali z databáze PubMed. Mezi zařazovací kritéria patřilo minimálně desetileté sledování pacientů po náhradě PZV a radiografické hodnocení osteoartrózy (OA) kolena. Stanovená kritéria splnilo 30 publikací. Výsledky: Vyhledané studie referovaly výsledky celkem 4 529 pacientů. Prevalence artrózy po rekonstrukci PZV se pohybovala v rozmezí 28,6–84 %. Progrese degenerativních změn od plastiky PZV k poslední kontrole byla zaznamenána u 40–56 % pacientů. U kolenních kloubů po náhradě PZV se ve všech případech prokázala vyšší prevalence artrózy než u kontralaterálních neporaněných kolen. Výsledky studií srovnávajících vliv operační a konzervativní léčby ruptury PZV na rozvoj degenerativních změn se výrazně liší a nelze je jednoznačně interpretovat. Závěr: Dostupná literatura se shoduje v tom, že u značné části pacientů ošetřených plastikou PZV se rozvine gonartróza po deseti a více letech od operace. Není přitom jasné, zda je náhrada PZV přímým kauzálním faktorem, nebo pouze podmínkou umožňující postiženému kolenu pokračovat ve vysoké úrovni aktivity (zátěže). K posouzení skutečného vlivu náhrady PZV na osud operovaného kolena bude nutné provést prospektivní kvazirandomizovanou studii podle moderních pravidel pro vedení klinických studií.

Introduction: Cross-link anterior ligament replacement (CLAL) is a frequently used and reliable technique for treatment of knee joint instability. The surgeries are predominantly done on younger and more active patients. In this context, we need to evaluate not only to the extent to which surgery has restored the knee function, but also evaluate its long-term outcomes. Of these, the most important are knee function and the relationship of CLAL reconstruction to the premature development of gonarthrosis. The aim of this work was to process the late term results of CLAL surgery and try to determine its relation to the development of gonarthrosis. Methodology: We searched the literature from the PubMed database. Classification criteria included at least 10-year follow-up of patients after CLAL replacement and radiographic assessment of osteoarthritis (OA) of the knee. Thirty published publications have been found. Results: A total of 4,529 patients were reported on. The prevalence of arthrosis after reconstruction of CLAL ranged from 28.6% to 84%. Progression of degenerative changes from CLAL surgery at the last check-up was reported in 40% to 56% of patients. With knee joints after CLAL replacement, in all cases, there was a higher prevalence of arthrosis than in contralateral uninjured knees. The results of studies comparing the effect of surgical and conservative treatment of CLAL rupture on the development of degenerative changes vary considerably and cannot be interpreted unambiguously. Conclusion: The available literature is consistent with the fact that a large proportion of patients treated with CLAL surgery develop gonarthrosis 10 or more years after surgery. It is not clear whether CLAL replacement is a direct causal factor or only a condition allowing the affected knee to continue with a high level of activity (load). To assess the true impact of CLAL replacement on the fate of the knee, it will be necessary to perform a prospective quasi-randomized study according to modern clinical trial guidelines.

• MeSH
• artroskopie MeSH
• artróza kolenních kloubů * MeSH
• autologní štěp MeSH
• kolenní kloub chirurgie   patofyziologie   MeSH
• lidé MeSH
• nestabilita kloubu komplikace   MeSH
• poranění předního zkříženého vazu * chirurgie   komplikace   MeSH
• prevalence MeSH
• prognóza MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Úvod: Autoři v práci předkládají výsledky klinických, morfologických a biochemických vyšetření po léčbě defektů kloubní chrupavky kolenního kloubu léčených metodou implantace solidního chondrograftu v porovnání s léčbou prostými návrty spodiny defektu. V experimentální části se zaměřují na stanovení typu novotvořené tkáně vzniklé v místě defektu pomocí imunohistochemického a molekulárněbiologického průkazu přítomnosti kolagenu I. a II. typu a stanovení přítomnosti proteolytických enzymů (matrix metaloproteináz), které se podílí na reparativních procesech v novotvořené chrupavce. Na základě těchto vyšetření poté formulují doporučení pro klinickou praxi. Metoda a materiál: Sledovaný soubor tvoří celkem 87 pacientů s chondrálním nebo osteochondrálním defektem v oblasti kolenního kloubu, kteří podstoupili metodu implantace solidního chondrograftu. Mezi pacienty je 52 mužů a 35 žen ve věkovém rozmezí 16-50 let, průměrný věk 29 let. Interval pooperačního sledování činí 12-173 měsíců, průměrná doba sledování je 48 měsíců. U 27 pacientů byl při reartroskopické operaci odebrán vzorek chrupavky z místa implantace solidního chondrograftu a tyto vzorky byly dále histologicky a imunohistochemicky vyšetřeny. Ke klinickému zhodnocení výsledků operace bylo použito klasifikačního skóre podle Lysholma před operací a v odstupu jednoho roku, dvou let a pěti let po operaci. U tří pacientů nebyl odebraný vzorek hodnotitelný. Jako kontrolní soubor byla stejným způsobem hodnocena skupina osmi pacientů (pět mužů, tři ženy ve věku 17-42 let, průměrný věk 30 let) ošetřených klasickými návrty osteochondrálních defektů podle Pridieho. V jednom případě byl odebraný vzorek nehodnotitelný. Výsledky: Průměrné předoperační skóre podle Lysholma v našem souboru 67 pacientů s chondrálním defektem v oblasti kondylů femuru či tibie činí 39,5. V jednom roce po operaci dochází ke zlepšení na 81,6. S odstupem dvou let po operaci činí u 52 dále sledovaných pacientů skóre 84,3. U 31 pacientů po pěti letech od operace činí průměrné skóre 84,8. U sledovaných pacientů s defektem na patele (20 operovaných) bylo předoperační skóre podle Lysholma průměrně 38,5, v jednom roce 80,4, po dvou letech 82,5 a u 13 pacientů sledovaných pět let po operaci vyšlo skóre 80,1. V souboru 24 vzorků tkáně odebrané z místa implantace solidního chondrograftu byl imunohistochemickým vyšetřením prokázán kolagen typu II ve všech 24 případech, kolagen typu I byl u tří vzorků z této skupiny. Histologickým vyšetřením byla hyalinní chrupavka potvrzena ve všech 24 vzorcích. Skupina sedmi kontrolních vzorků po návrtech vykazovala rozmanitý patomorfologický obraz a expresi kolagenu I. a II. typu. Ve dvou případech byla nalezena vazivová chrupavka, v níž Western blotting odhalil přítomnost kolagenu I. i II. typu, ve třech případech chrupavku hyalinní bez obsahu kolagenu I. typu, a ve dvou případech byla zastižena pouze vazivová tkáň, která nevykazovala imunohistochemickou pozitivitu s protilátkou proti kolagenu II. typu. U žádného vzorku z obou skupin nebyla imunohistochemicky prokázána exprese matrix metaloproteináz (MMP-1, MMP-3, MMP-13). Závěr: Na základě těchto klinických, morfologických, imunohistochemických a molekulárněgenetických vyšetření jednoznačně vyplývá vhodnost aplikace chondrograftu při defektech kloubních chrupavek u pacientů všech věkových skupin. Pouze u mladých pacientů (1. a 2. decennium) s malým defektem kloubní chrupavky nezasahující subchondrální kost je možné zvolit ošetření metodou prostých návrtů spodiny defektu.

Introduction: The authors present the results of clinical, morphological and biochemical examinations after treating joint knee joint cartilage defects treated with the solid chondrograph implantation method as compared to simple prosthesis recovery. In the experimental part, they focus on the determination of the type of newly formed tissue produced at the defect site by immunohistochemical and molecular-biological evidence of the presence of collagen types I and II and the presence of proteolytic enzymes (matrix-metalloproteinases) involved in reparative processes in newly formed cartilage. Based on these examinations, they then formulate recommendations for clinical practice. Method and Material: A total of 87 patients with a chondral or osteochondral defect in the knee joint area who underwent a solid chondrograph implantation method were studied. There were 52 men and 35 women in the age range of 16-50 years, with an average age of 29 years. The postoperative follow-up interval was 12-173 months, with an average follow-up time of 48 months. In 27 patients, a cartilage sample from the solid chondrograph implantation was taken during a rearthroscopic operation and these samples were further examined histologically and immunohistochemically. Clinical evaluation of the results of the operation was based on the Lysholma classification score before and at 1 year, 2 years and 5 years after surgery. In 3 patients, the sample was not evaluated. A group of 8 patients (5 males, 3 females aged 17-42 years, mean age 30 years) treated with classical osteochondral defects recovered by Pridie were evaluated as the control group. In 1 case, the sample was unobservable. Results: The average preoperative score according to Lysholm in our group of 67 patients with chondral defect in the area of ​​the femur or tibia is 39.5. One year after surgery, the improvement reached 81.6. Two after the surgery, the score for the 52 followed-up patients was 84.3. In 31 patients at 5 years after surgery, the average score was 84.8. In the patients with a defect of the patella (20 patients) the preoperative Lysholm scores went from 38.5 on average, to 80.4 one year after the surgery, 82.5, after two years, and 13 patients studied at 5 years after surgery had the published score of 80.1. In a set of 24 tissue samples collected from the implant site of solid chondrografts, collagen type II was demonstrated by immunohistochemistry, in all 24 cases, type I collagen in 3 samples from this group. By histological examination, hyaline cartilage was confirmed in all 24 samples. The group of 7 control samples showed a diverse patomorphological image and expression of collagen type I and II. In 2 cases, connective tissue cartilage was found and Western blotting revealed the presence of collagen type I and II in the hyaline cartilage 3 cases without collagen type I, and in 2 cases were encountered only fibrous tissue, which did not show immunohistochemical positivity with anti-collagen type II. Mammalian metalloproteinases (MMP-1, MMP-3, MMP-13) were not immunohistochemically demonstrated in any of the two groups. Conclusion: Based on these clinical, morphological, immunohistochemical and molecular-genetic examinations, the suitability of chondrography for articular cartilage defects in patients of all age groups is clearly demonstrated. Only young patients (1st and 2nd decennium) with a small defect of articular cartilage, non-subchondral bone may be treated with the simple back deflection method.

• MeSH
• artroskopie metody   MeSH
• autologní štěp * transplantace   účinky léků   MeSH
• chondrocyty fyziologie   transplantace   účinky léků   MeSH
• hyalinní chrupavka * patofyziologie   patologie   transplantace   MeSH
• kloubní chrupavka patofyziologie   patologie   MeSH
• kolenní kloub * patofyziologie   patologie   MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie metody   MeSH
• ortopedické výkony metody   MeSH
• perioperační období MeSH
• počítačová rentgenová tomografie metody   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• prospektivní studie MeSH
• rentgendiagnostika metody   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Juvenilní idiopatická artritida (JIA) je nejčastější chronické revmatické onemocnění dětského věku. Kasuistika dívky s JIA komplikovanou uveitidou je příkladem z běžné klinické praxe, který ilustruje ne zcela optimální management pacienta s typickou manifestací tohoto vzácného onemocnění. Chronická přední uveitida patří mezi nejzávažnější mimokloubní projevy JIA a bývá často větším terapeutickým problémem než vlastní artritida. Algoritmus léčebných opatření sleduje principy navození a udržení remise. Ale optimální načasování a volba léčby šité na míru jednotlivým pacientům je úkolem zkušeného odborníka. V případě JIA s uveitidou je po neúspěchu standardní léčby lokálními kortikosteroidy (očními a nitrokloubními) a methotrexatem lékem první volby inhibitor tumor-nekrotizujícího faktoru v podobě monoklonální protilátky.

Juvenile idiopathic arthritis (JIA) is the most common chronic rheumatic disease of childhood. A case report of a girl with JIA illustrates common clinical practice of suboptimal management of a patient with typical manifestations of the rare disease. Chronic anterior uveitis belongs to the most devastating extraarticular manifestations of JIA which is commonly more difficult to treat than arthritis. Treatment algorithm follows principles of remission induction and maintenance, though optimal timing and treatment choices fitting individual patient needs require significant expertise. In case of the presence of JIA uveitis monoclonal antibodies against tumour-necrosis factor should be prescribed upon the failure of standard therapies with topical corticosteroids and methotrexate.

• MeSH
• adalimumab * terapeutické užití   MeSH
• artritida diagnóza   farmakoterapie   patologie   terapie   MeSH
• biologická terapie MeSH
• hormony kůry nadledvin terapeutické užití   MeSH
• indukce remise MeSH
• juvenilní artritida * diagnóza   klasifikace   patologie   terapie   MeSH
• klinické rozhodování MeSH
• kolenní kloub diagnostické zobrazování   patofyziologie   patologie   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• lidé MeSH
• methotrexát terapeutické užití   MeSH
• monoklonální protilátky klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• předškolní dítě MeSH
• TNF-alfa antagonisté a inhibitory   MeSH
• uveitida farmakoterapie   patologie   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• předškolní dítě MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

PURPOSE: The objective of this study was to evaluate knee rotational stability at least 2 years after anatomic single-bundle anterior cruciate ligament (ACL) reconstruction (SB) and double-bundle ACL reconstruction (DB) in comparison with the contralateral healthy knee joint. The Cincinnati, Lysholm and IKDC scores were analysed too. METHODS: There were 40 patients in both groups, the mean follow-up was 27 months. For all measurements, the navigation system OrthoPilot was used. Measurement started with the patient in the standing position in neutral rotation. Then, the patient achieved in 30° knee flexion under weight-bearing maximal external trunk rotation and returned to the neutral position. The same measurement was done for the internal trunk rotation. For the anterior-posterior stability, KT-1000 arthrometer was used. All measurements were repeated three times for each knee joint. RESULTS: After the DB reconstruction, the mean external rotation of the tibia (ER) was 8.2° and the internal rotation (IR) was 10.2°. In the contralateral healthy knee joint, ER was 8.5° (p = 0.597) and IR was 12.1° (p = 0.064). After the SB reconstruction, ER was 9.4° and IR was 13.1°. In the contralateral healthy knee joint, ER was 7.7° (p = 0.066) and IR was 9.8° (p = 0.005). Anterior-posterior translation was to the same extent for both groups. CONCLUSIONS: The DB reconstruction of the ACL restores the rotational stability of the knee joint without any significant difference in comparison to the contralateral healthy knee (p > 0.05). The main finding of this study is that the internal rotational stability of the knee joint after the anatomic SB technique is not sufficient.

• MeSH
• biomechanika MeSH
• dospělí MeSH
• kolenní kloub patofyziologie   chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• následné studie MeSH
• nestabilita kloubu patofyziologie   chirurgie   MeSH
• poranění předního zkříženého vazu patofyziologie   chirurgie   MeSH
• rekonstrukce předního zkříženého vazu * MeSH
• rotace MeSH
• rozsah kloubních pohybů fyziologie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

• MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• dítě MeSH
• kolenní kloub * anatomie a histologie   patofyziologie   MeSH
• lidé MeSH
• retroverze kosti etiologie   patofyziologie   rehabilitace   MeSH
• vývojové poruchy u dětí etiologie   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH

• Klíčová slova
• fyziologická regulační medicína, MD-KNEE, MD-Muscle,
• MeSH
• kolagen aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• kolenní kloub patofyziologie   MeSH
• komplementární terapie MeSH
• lidé MeSH
• management bolesti MeSH
• postura těla MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

PURPOSE OF THE STUDY The aim of this paper was to compare terminal extension in normal and anterior cruciate ligament (ACL) deficient knees, and therefore to determine the role of the ACL during this motion. MATERIAL AND METHODS Ten knees with ACL tears (7 knees with recent ACL tears, 3 knees with long-standing tears) and 10 normal contralateral knees have been examined using MRI in passive hyperextension, 20° flexion and 20° flexion with a 9 kg posteriorly directed load on the femur. Movements of the femoral condyles on the tibia were calculated using previously described methods. RESULTS 1. Under the load at 20° flexion, knees with ACL tear showed posterior femoral subluxation (equivalent to a Lachman test), chronic tears being more unstable. Contralateral normal knees were antero-posteriorly stable. In hyperextension, both femoral condyles subluxed posteriorly in ACL tears but not in normal knees. 2. In all knees with ACL tear, the lateral femoral condyle moved posteriorly from hyperextension to 20°, equating to femoral external rotation. 3. The longitudinal rotation axis during terminal extension in normal knees was medial but in ACL tears it was central causing the medial femoral condyle to move forward from hyperextension to 20°. In normal knees, the medial femoral condyle did not move antero-posteriorly from hyperextension to 20° flexion. DISCUSSION Internal rotation of the femur during terminal extension has been recognized for 150 years. The question remains: what causes the usual combination of longitudinal rotation and extension? In the current literature ACL is considered to be responsible for internal rotation of the femur during terminal extension of the knee. So far, as we are aware, the kinematics of terminal extension, including hyperextension, have not been reported after ACL tear in the living knee. CONCLUSIONS Results of this study imply that: 1. The ACL prevents anterior tibial subluxation in hyperextension. 2. The ACL does not cause rotation in terminal extension. 3. The ACL locates the axis of longitudinal rotation in terminal extension. We hope that by studying living knees with and without ACL tear we may not only clarify the nature and mechanism of rotation in terminal extension, and hence the role of the ACL, but do so in a context of direct clinical relevance. Key words: knee, terminal extension, ACL tear, axis of longitudinal rotation, antero-posterior instability, MRI.

• MeSH
• biomechanika MeSH
• dospělí MeSH
• kolenní kloub * diagnostické zobrazování   patofyziologie   MeSH
• lidé MeSH
• ligamentum cruciatum anterius patofyziologie   MeSH
• magnetická rezonanční tomografie metody   MeSH
• nestabilita kloubu * diagnóza   patofyziologie   MeSH
• poranění předního zkříženého vazu * diagnóza   patofyziologie   MeSH
• rotace MeSH
• rozsah kloubních pohybů MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

PURPOSE OF THE STUDY Investigating the efficacy of kinesiotaping for the reduction of postoperative pain and swelling after invasive knee arthroscopy, which tend to develop in almost every patient undergoing this procedure. MATERIALS AND METHODS Kinesiotaping or sham taping was performed in a total of 42 patients who underwent invasive knee arthroscopy. Pain intensities; mid-thigh, knee, mid-calf, and ankle diameters; and VAS (Visual Analogue Scale) were recorded preoperatively and postoperatively. RESULTS However knee diameter was significantly greater in the control group compared to the group there is no significant differences were observed between the two groups' pain scores at the postoperative period. There were also no significant statistical differences between the two groups with respect to mid-thigh, calf, and ankle diameters. CONCLUSIONS Kinesiotherapy could be used as an effective treatment method to relieve knee effusion after knee arthroscopy. However, both groups did not have significant differences with respect to pain and edema levels. Key words:knee arthroscopy, kinesiotaping, pain control, edema.

• MeSH
• artroskopie škodlivé účinky   metody   MeSH
• dospělí MeSH
• hodnocení výsledků zdravotní péče MeSH
• kolenní kloub * patologie   patofyziologie   chirurgie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• management bolesti metody   MeSH
• měření bolesti metody   MeSH
• pooperační bolest diagnóza   etiologie   prevence a kontrola   MeSH
• tejpovací páska * MeSH
• velikost orgánu MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH