Souborné vydání delších próz jednoho z nejvýznamnějších českých autorů posledního dvacetiletí. Díla Jana Balabána vždy balancovala na hranici mezi povídkou a románem. Postavy v jeho povídkových souborech se vracely a situace, v nichž se ocitaly, tvořily rozsáhlejší a komplikovanější příběhy. A naopak děj románů se rozvolňoval do epizod, z nichž každá jako by mohla žít též vlastním životem. Druhý svazek Balabánova díla jej představuje právě v této "románové" poloze a zahrnuje knihy Boží lano, Černý beran, Kudy šel anděl a i poslední román Zeptej se táty, který na jaře 2011 získal ocenění Magnesia Litera - Kniha roku. Podobně jako v případě předchozího svazku povídek tak můžeme sledovat autorův tvůrčí vývoj a nacházení svébytného, tentokráte románového tvaru.

Souborné vydání povídkové tvorby jednoho z nejvýznamnějších českých autorů posledního dvacetiletí. Povídky nedávno zesnulého Jana Balabána patří ke klenotům české literatury, a to nejen podle kritiky, ale především podle čtenářů.

Ústřední událostí posledního románu Jana Balabána je umírání a smrt člověka, jeho vlastním vnitřním dějem je ovšem náročné hledání života. Neboť ten se ve své hloubce vždy musí teprve najít. Teprve znovu vynaleznout. Všichni jsme v jistém smyslu podobni postavám z toho podivuhodného, přelévavého příběhu Jana Balabána, plného rozhovorů a samomluv i tich. Příběhu, ve kterém se hledá pravda a nachází opravdovost. Všichni se v našem vezdejším ubývání snažíme zjistit něco o podstatě skutečnosti, nebo alespoň u něčeho podstatného chvíli být.

Krátké prózy Jana Balabána se odehrávají v současnosti, ale nestrádají publicisticky sezónní aktuálností; lokalizovány jsou více či méně čitelně do moravsko-slezských končin, nesvazují je však regionalistická připoutání. Po přečtení povídek Uršula, Kolotoč, U komunistů, Kluk nebo Hořící dítě zůstáváme v ustrnutí: obyčejní lidé, obyčejné děje, ale zcela neobyčejné vystižení toho, co se odehrává v myslích postav, co může být autentickým životním pocitem našich současníků.