Vánoce mají být časem šťastných okamžiků ve společnosti nejbližších, obdobím napravených chyb, splněných přání, znovunalezených pokladů, šťastných návratů... Hrdinky a hrdinové povídek, jejichž sbírku držíte v ruce, si přejí, aby se po jejich boku opět objevila milovaná bytost, kterou ztratili vinou vlastní neopatrnosti, zbrklosti či sobecké touhy zažívat stále "něco nového"...Pohledná čtyřicátnice Vlasta má v povídce Markéty Harasimové Čas zázraků pocit, že nadcházející Vánoce budou nejhoršími svátky jejího života: kvůli neuváženému odchodu od rodiny ztratila věrného manžela i dospívajícího syna a na obzoru se objevuje boj se zákeřnou chorobou. Kdy jindy však může přijít toužebně vyhlížený zázrak, když ne o Vánocích? Samozřejmě se o něj musí zasloužit hlavně ona.Také Josef, hlavní postava autobiografické povídky Josefa Pepsona Snětivého Vánoce pod dekou, si dlouho myslí, že může jen brát - a dávat budou jeho partnerky. Vyhýbá se setkání s malým synem své atraktivní přítelkyně a předstíranou suverenitou se snaží zapomenout na osudovou ženu, kterou před lety ztratil. Ta se o Vánocích nečekaně vrátí do jeho života, ale za dramatických okolností... a jen proto, aby mu vystavila účet za jeho "bezstarostnou jízdu".Mladičká Elizabeth poslechne v povídce Alexandra Stainfortha Vánoční nevěsta zrádné varování "nejlepší přítelkyně", a zatratí muže svých snů, markýze Andrewa, kterého si měla brát. Ještěže je tu laskavá a moudrá babička, která na osamělé venkovské sídlo vyláká nejprve svého uraženého vnuka a pak i jeho bývalou snoubenku! Připraví tak oběma mladým lidem ten nejkrásnější vánoční dárek: návrat lásky, která ve skutečnosti nikdy neodešla, jen bylo potřeba jí pomoci.

Vánoce jsou časem splněných přání... a zázraků. A zázračná setkání se dějí i v životech hrdinů tohoto vánočního triptychu.Pohledná a samostatná čtyřicátnice Šárka si v povídce Táni Kubátové Vánoční vyznání namlouvá, že je spokojená i bez muže. Partnerské soužití se přece může ošklivě zvrtnout... Jenže tajemný Horal, jehož skutečné jméno nezná, se po několika letech znovu objeví na místě, kde by ho čekala ze všeho nejméně. Také černý porodník Johnny se v povídce Josefa Pepsona Snětivého Tři králové o třetích Vánocích ani nenaděje, a vánoční překvapení se před ním zjeví přímo na sále Podolské porodnice, kde pracuje. Ačkoli svou práci miluje a na každé zrození se těší, tentokrát by nejraději zmizel beze stopy. Na to už je ale pozdě...A do třetice nečekané setkání: přitažlivá, ale osamělá Sandra v povídce Alexandra Stainfortha Holka ze Staromáku nevěří své sestře, že když si bude něco přát, opravdu se jí to splní. Dokud jí krásný nový kabátek nezničí neopatrný herec, který do ní na Staroměstském náměstí vrazí, aniž by tušil, že hraje hlavní roli nejen v populárním seriálu, ale i v Sandřiných představách.

Sonet, to jsou verše plné zakleté touhy, kterou snad jen volta devátého řádku může obdařit nábojem vykoupení - ale také popravčí salvou zatracení. Tak vidí tuto královskou básnickou formu spisovatel a hudebník Josef Pepson Snětivý, jenž svou čtvrtou sbírku pojal výlučně v jejím znamení. Vznikala povětšinou na samém konci roku 2014 a začátkem následujícího, tedy v období, které v autorově životě patří spíše k těm neradostným. Avšak pole inspirace je, jak známo, zúrodňováno smutkem; a Pepson všechen svůj smutek - ale také veškerou svou lásku, naději a víru - vložil do šestnáctera zpovědí. Zavede nás v nich do hlubin duše rozervané jen natolik, aby ještě mohla tvořit, stejně jako do míst naší země, která vždy neomylně najde kompas jeho srdce. A nad tím vším se vznáší jako temně nádherný přízrak Ta, jejíž jméno už nikdy nebude vysloveno - tedy jeho osudová (a zřejmě navždy ztracená) žena.

Čtyřicátník Petr se navzdory vášnivému vztahu s nádhernou a neukojitelnou Karolínou toulá tak svobodně, že občas skončí v posteli své bývalé manželky Marty, jindy zase před vilou v dobře ukryté luxusní pražské ulici, za jejímiž okny se možná rozhoduje o jeho dalším osudu. Naivně se domnívá, že jeho partnerka nic neví a že slzy, jimiž ho ve chvílích vrcholné slasti zkrápí, vyvolává jen její nezvladatelná rozkoš. Ano: Karolína, zhmotněný sen všech bláhových mužů, opravdu žije pro tyhle intimní momenty. Ale plakat přece může i nad svým milovaným - už dopředu... Svět Petrových "jistot" se otřese ve chvíli, kdy zjistí, že jak jeho bývalá, tak i současná partnerka pletou adventní věnce. Dost možná spolu. A ukrývají v nich stříbrné jehlice. Jeho vztah s Martou skončil nehezky. Dopadne stejně i ten s Karolínou jen proto, že jejich jehlice jsou identické? Platí v životě a v erotice logika matematických implikací?A platí v životě a v erotice vůbec nějaká logika?Petr si příliš pozdě uvědomuje, že i zlatovlasá diva v bílém sexy kostýmku, pevně svírající volant stříbrného jeepu, může být černou Madonou. Tak dlouho se nechal rozmazlovat a utvrzovat v domnění, že tuhle Bohyni ovládá, až poznal, že je to přesně naopak. Že zdánlivě bezbranná a vášní zmítaná kráska ho může za jeho poklesky nechat zabít hned dvojím způsobem - jednak rukou nájemného vraha, jednak tíhou vzpomínek na život s ní a vyhlídkou na živoření bez ní. A že cena, jíž bude muset zaplatit, aby se takovému trestu vyhnul, je vysoká až k nepřežití...

O Pepsonově třetí básnické sbírce nechme promluvit osobu nejpovolanější, spisovatele a herce Divadla Járy Cimrmana Miloně Čepelku:"Autor stále touží po lásce a dává se jí zraňovat, ví však, že bolest zúrodňuje. A pořád naléhavěji vidí, jak je svět plný klamu, krutosti, přetvářky. A proti nim plný snů. Rozpor s rozporem. Když odhalí a pojmenuje jeden, jsou hned na obzoru další. Ale tak to je a tak to být má. Cesty za pravdou jsou trnité a pravda je tajemná a vzdálená, ať už ji hledáme v jiných, nebo v sobě. Ptal se mě, zda to či ono slovo není snad nadnesené. Je život opravdu tou nejkrásnější válkou? Mám za to, že ano. A nemám nic proti vznešeným pojmům, jsou-li prožity. Jsem mu vděčen, že umí vzájemně převracet banalitu a bahnalitu. Že hledá harmonii v hormonii, louku má v létě včelijakou a slyší růže volající na Slunečního boha "Uvádíš nás do rozpuků!", aniž naštěstí rozeznává, zda za to děkují, nebo si stěžují. Nejspíš obojí. Protože krása je ve víceznačnosti, nikoli v jistotě. Ač nikdy nesmíme přehlédnout, že ve stopách milované ženy rostou a kvetou vlhčí máky. Rovněž otázka, je-li na Měsíci i samota lehčí, je legitimní. A třebaže dnes lidé nejdou veršům naproti, platí též, že s každou básní jsme Ti, Bože, blíž. Vraťte se prosím, listujte jako poprvé pěkně od začátku, najděte si znovu zde vyznačená slova, ba celé věty, jsem přesvědčen, že vyzbrojeni takto zvýšenou pozorností prostořekému básníkovi na konci knížky ze srdce poděkujete."