Syndrom Guillainův-Barrého je nejčastější akutní zánětlivá autoimunitní polyneuropatie, kde dominuje motorická porucha. Mezi základní charakteristiku patří akutní začátek s rychlou progresí, nejčastěji během 1–2 týdnů, monofázický průběh a proteinocytologická disociace v likvoru. Imunitní mechanismy jsou často spouštěny předchozí infekcí, hlavně dýchacích cest, nebo gastroenteritidou (vyvolanou zejména cytomegalovirem, Campylobacter jejuni nebo Mycoplasma pneumoniae). Začátek je charakterizován rozvojem symetrické slabosti, nejčastěji dolních končetin, s ascendentní progresí a šířením příznaků na horní končetiny i hlavové nervy. V diagnostice má významnou roli proteinocytologická disociace v likvoru a EMG – především kondukční studie. Základem terapie jsou vysoké dávky intravenózního imunoglobulinu nebo plazmaferéza, nezbytná je dokonalá ošetřovatelská péče i symptomatická terapie.

The Guillain-Barre syndrome is the most frequent acute inflammatory autoimmune polyneuropathy, where motor disorder dominates. Acute onset with fast progression, most often during 1–2 weeks, monophasic development and proteincytologic dissociation in the cerebrospinal fluid belong among the basic characteristics. The immune mechanisms are often been triggered by previous infection, mainly in the respiratory tract, or gastroenteritis (caused especially by cytomegalovirus, Campylobacter jejuni or Mycoplasma pneumoniae). The beginning is characterized by the development of symmetric weakness, most often of the lower extremities, with ascendent progression and spreading of the symptoms to the upper extremities and the cranial nerves. Proteincytologic dissociation in the cerebrospinal fluid and EMG – especially nerve conduction studies have a significant role. The basis of the therapy are high doses of intravenous immunoglobulin or plasmapheresis; perfect nursing care and symptomatic therapy are essential.

LF UK a FN Neurologická klinika Plzeň

Guillain-Barre syndrome

Lit.: 20