Waldenströmova makroglobulinemie (WM) je nemoc s incidencí přibližně 10krát nižší než mnohočetný myelom. Incidence WM se uvádí 0,34/ 100 000 mužů a 0,17/ 100 000 žen. Nemoc patří mezi nízce agresivní lymfoproliferativní nemoci, u nichž je léčba indikována až při symptomech nemoci. V textu uvádíme retrospektivní analýzu nemocných se symptomaticko u formo u WM, kteří podstoupili chemoterapii na našem pracovišti v průběhu posledních 9 let. Jedná se o 19 nemocných s WM (7 žen a 12 mužů). Medián věku při stanovení diagnózy symptomatické formy WM a zahájení léčby byl 59 (51- 78) let. Medián sledování všech nemocných byl 31 (7- 121) měsíců. Nejčastější indikací k léčbě WM byla anémie, 57 % (11/ 19), trombocytopenie, 21 % (4/ 19), hyperviskozita plazmy, 42 % (8/ 19), symptomatická lymfadenopatie 15 % (3/ 19), patologická osteolýza, 15 % (3/ 19). Snížení koncentrace imunoglobulinů pod dolní fyziologickou hranici se neudává jako charakteristický znak WM, v našem souboru však byly sníženy u 7 z 19 nemocných, po chemoterapii dále poklesly a v remisi měli tito nemocní častější infekce než pacienti s fyziologickými hodnotami imunoglobulinů. V rámci iniciální léčby bylo 36 % (7/ 19) nemocných léčeno režimem R-FC (rituximab + fludarabin + cyklofosfamid), 15 % (3/ 19) nemocných režimem FC, 15 % (3/ 19) nemocných režimem R-CHOP zakončeným v 1 případě vysokodávkovanou chemoterapií s autologní transplantací, 5 % (1/ 19) režimem CHOP. Režimem VAD (vinkristin, adriamycin a dexametazon) bylo léčeno 10 % (2/ 19) nemocných a dalších 10 % (2/ 19) nemocných bylo léčeno perorálním chlorambucilem. První linie léčby dosáhla v 15 % (3/ 15) kompletní remise (CR). Dva nemocní dosáhnuvší CR byli léčeni režimem R-FC, jeden nemocný režimem VAD. Parciální remise (PR) dosáhlo 63 % (12/ 19). Malé léčebné odpovědi (MR) bylo dosaženo u 10 % (2/ 19) a 10 % (2/ 19) nemocných po iniciální léčbě zůstalo bez zřetelné léčebné odpovědi (SD). První relaps nemoci byl zaznamenán celkem u 5 nemocných (2 byli v PR a 3 v MR) a po dalších liniích léčby jsou tito nemocní v remisi. Třináct nemocných je v první PR. Při mediánu sledování souboru 31 měsíců (7- 121) zemřeli pouze 2 pacienti z důvodu jiných než základní onemocní. Další maligní onemocnění bylo diagnostikováno celkem u 3 nemocných, 1krát karcinom střeva, 1krát akutní myeloidní leukemie (AML) a 1krát myelodysplastický syndrom (MDS). Všichni 3 měli v rámci iniciálního režimu fludarabin a cyklofosfamid. Z těchto 3 žije pouze pacientka s MDS, která je bez průkazu přítomnosti WM, tedy v kompletní remisi 41 měsíců od zahájení léčby. Vysokodávkovaná chemoterapie s autologní transplantací byla použita ve 2 případech, jednou v rámci iniciální léčby a jednou rámci léčby prvního relapsu rezistentních na chemoterapii R-CHOP. Pro krátký interval sledování nelze stanovit zatím ani medián trvání první remise, ani medián celkového přežití.

Waldenström macroglobulinaemia (WM) is a disease the incidence of which is approximately 10 times lower than that of multiple myeloma. The incidence of WM is reported to be respectively 0.34 per 100,000 men and 0.7 per 100,000 women. It is one of the less aggressive lymphoproliferative diseases in which therapy is indicated only when the disease symptoms start to manifest. We present a retrospective analysis of patients with the symptomatic form of WM who were treated with chemotherapy in our centre over the last 9 years, i.e. 19 WM patients (of which 7 women and 12 men). The median age upon diagnosis of the symptomatic form of WM and start of treatment was 59 (51-78) years. The median follow up for all patients was 31 (7-121) months. The most frequent indication for WM treatment was anaemia in 57% (11/19), thrombocytopaenia in 21% (4/19), plasma hyperviscosity in 42% (8/19), symptomatic lymphadenopathy in 15% (3/19), and pathologic osteolysis in 15% (3/19) ofcases, respectively. Decrease in immunoglobulin concentration under the lower physiological limit is not referred to as a characteristic sign of WM, yet it was recorded in 7 out of 19 patients in our patient group and continued after chemotherapy, with the affected patients suffering from infections in remission more often than those with physiological values of immunoglobulins. 36% (7/19) patients were treated with R-FC (rituximab + fludarabine + cyclophosphamide) therapy, 15% (3/19) with FC therapy, 15% (3/19) with R-CHOP concluded by high-dose chemotherapy with autologous transplantation in 1 case, and 5% (1/19) with CHOP therapy. VAD (vancristine, ariamycine and dexamethasone) therapy was used in 10% (2/19) of patients and 10% (2/19) of patients were treated with oral chlorambucil. The first line of treatment achieved complete remission (CR) in 15% cases (3/15). Two patients who achieved CR were treated with R-FC, and one patient with VAD. Partial remission (PR) was achieved by 63% of patients (12/19). Minor response (MR) was achieved by 10% (2/19), and stable disease (SD) was recorded in 10% of patients (2/19) after initial treatment. The first relaps of the disease was recorded in 5 patients (2 of whom had PR and 3 MR) who achieved remission after additional lines of therapy. Thirteen patients are in the first PR. With a follow up median of 31 months (7-121), only 2 patients died from other than the underlying disease. Additional malignant disease was diagnosed in 3 patients: 1 colon carcinoma, 1 acute myeloid leukaemia (AML) and 1 myelodysplastic syndrome (MDS). All three received fludarabine and cyclophopsphamide as initial therapy. Of the three patients only the patient with MDS has survived and is now without any evidence of the presence of WM, i.e. in complete remission at 41 months after the start of therapy. High-dose chemotherapy with autologous transplantation was used in 2 cases, once as part of initial therapy and once as part of the therapy for the first relaps resistant to R-CHOP chemotherapy. It is not possible to determine the median of the first remission or the median of total survival due to the short follow up interval.

Interní hematoonkologická klinika Lékařské fakulty MU a FN Brno Bohunice

Treatment of Waldenström macroglobulinaemia--the experience of one centre

Lit.: 32