Úvod: Léčbu nižších T kategorií tumorů penisu pomocí dříve standardní parciální amputace penisu je možné označil za nadbytečně radikální a v dnešní době můžeme využít celou řadu jiných méně radikálních přesto dostatečně efektivních metodik. Ve článku je podán přehled současných možností. Přehled: Ideální metodou je excize ohraničené leze, což je však zřídka kdy možné. Na ploché leze typu PelN (penilní intraepiteliální neoplazie) či karcinom in situ lze užít lokální léčbu (5-fluorouracil, imiquimod, fotodynamická léčba - senzibilizátor aminolevulinát). Alternativou je tepelná destrukce pomocí CO2, Nd: YAG či Er: YAG laseru. Metody lze nahradit technicky náročnějším operačním výkonem - resurfacing s dermoepidermálním štěpem. Často zmiňovaná Mohsova metoda (postupná excize za opětovné peroperační kontroly patologem) se v praxi příliš neujala. U nádorů pokročilejších, nereagujících na předchozí metody léčby či u mužů dávajících přednost rychlému radikálnímu řešení či nemající možnost následné pečlivé dispenzarizace je určena glansektomie. Jako určitou alternativu s horšími výsledky lze mužům odmítajícím operaci nabídnout brachyradioterapii. Závěr: Současné penis šetřící možnosti léčby nám umožňují zahájit léčbu již ve stadiu PelN a plně zachovat penis. Neexistují jasná doporučení k výběru té které metody, natož doporučení sekvencí léčby při selhání první volby. Volba léčby tak závisí na dostupnosti metodiky a preferenci lékaře a pacienta. Jako v jiných oblastech onkourologie platí zásada týmové spolupráce (zde zejména patolog, dermatovenerolog, urolog) a koncentrace problematiky do specializovaných center.

Aim: Standard treatment of lower T categories of penile cancer usually includes partial amputation. However, in a significant number of cases, this approach could prove to be an overtreatment. Today, we have a possibility to use other less, radical methods, which proved to be sufficient. This article provides a review of these treatment alternatives. Overview: An ideal method to treat a localized lesion would be its excision. Unfortunately, in penile cancer, this option is only rarely acceptable. A flat lesion type of PeIN (penile intraepitelial neoplasia) or carcinoma in situ can be treated by local therapy (5-fluorouracil, imiquimod, photodynamic therapy - senzibilisator aminolevulinate). The alternative options are destruction with C02, Nd:YAG or Er:YAG laser. These methods can be replaced by technically challenging surgery, namely resurfacing with skin graft. Mohs method frequently mentioned in the literature for treatment of cancerous lesions of skin (consecutive excisions with repeated peroperative pathological investigation of margins) is not widely used in penile cancer. In more locally advanced tumours, with failure of the above mentioned less radical methods, in cases where the patients prefers faster and/or more radical treatment, or in cases when appropriate follow-up could not be guaranteed, a glansectomy is indicated. Brachytherapy represents an alternative with worse results, and should be reserved only for men who refuse surgery. Conclusion: Contemporary penis preserving methods allow us, even in case of precancerous PeIN, complete preservation of the organ. There are no clear recommendations guiding the selection of the specific treatment modalities and/ or sequence of individual treatments. The choice of treatment depends on the preferences of the physician and the patient. As in other areas of oncourology, the involvement of a multidisciplinary team is crucial (most importantly it has to include pathologist, dermatovenereologist and urologist). Referral of patients to highly specialised centres is highly recommended.

Dermatovenerologická klinika LF UK a FN Plzeň

Šiklův patologicko anatomický ústav LF UK a FN Plzeň

Urologická klinika LF UK a FN Plzeň

Penile tissue preserving methods in the treatment of lowert categories of penile cancer

Literatura