Východiska: U nádorů, pro něž je stanovena standardní léčba, nelze indikovat samotnou podpůrnou léčbu, pokud pro to neexistuje zvláštní důvod. Protože pacientka s adenokarcinomem plic a mutací receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor – EGFR) odmítla standardní terapii, získali jsme zkušenost s dlouhodobým sledováním pacientky pouze na podpůrné léčbě, které trvalo > 10 let. Případ: Sedmdesátiletá žena k nám byla odeslána pro výskyt opacit mléčného skla (ground glass opacities – GGO) v pravé plíci. U jedné z GGO, která byla resekována v jiné nemocnici, byl potvrzen EGFR mutovaný adenokarcinom plic. Ačkoli jí bylo vysvětleno, že standardní terapií je EGFR tyrozinkinázový inhibitor (TKI), pacientka tuto terapii odmítla a přála si zbylé GCO sledovat pomocí zobrazovacích technik. Během dlouhodobého sledování, které trvalo 13 let, bylo u každé GGO pozorováno mírné zvětšení. Zdvojovací čas největší GGO a karcinoembryonálního antigenu v séru byl > 2 000 dní. Závěr: I když je to velmi vzácné, některé EGFR mutované adenokarcinomy plic mohou mít velmi pomalou progresi. Klinický průběh u této pacientky poskytuje užitečnou informaci pro klinickou praxi u budoucích pacientů, u kterých může být klinický průběh podobný.

Background: Supportive care alone cannot be indicated for cancers for which established standard therapy exists unless there is a specific reason. Due to the refusal of standard therapy by the patient after proper explanation of the therapy, we experienced a long-term follow-up of >10 years with supportive care alone in an epidermal growth factor receptor (EGFR) mutated lung cancer patient. Case: A 70-year-old woman was referred due to the right lung with some ground glass opacities (GGOs). One of the GGOs which was resected in another hospital had been confirmed to be EGFR mutation-positive lung adenocarcinoma. Although EGFR-tyrosine kinase inhibitor (TKI) was explained to be the standard therapy, the patient refused receiving the therapy and wished to follow up imaging of the remaining GGOs. During the follow-up period of 13 years, the each GGO showed a gradual increase. The doubling time of the largest GGO and that of serum carcinoembryonic antigen was > 2,000 days, respectively. Conclusion: Although very rare, some of EGFR mutated lung adenocarcinoma might have a very slow progression. Clinical course of this patient provides useful information to the clinical practice of future patients who may have similar clinical courses.

Division of Respiratory Medicine University of Tsukuba Mito Medical Center Mito Kyodo General Hospital Mito Ibaraki Japan

Unikátní přirozená historie EGFR mutovaného adenokarcinomu

Citace poskytuje Crossref.org