* Zobrazit nápovědu

Neuromyelitis optica (NMO) a spektrum ochorení NMO (neuromyelitis optica spectrum disorders – NMOSD) sa na základe klinických a paraklinických kritérií, predovšetkým MR a prítomnosti protilátok proti akvaporínu 4 (AQP4), jasne odčlenili od sclerosis multiplex (SM) ako samostatná nozologická jednotka. Možnosti MR spolu so sérologickým testovaním protilátok proti AQP4 a myelínovému oligodendrocytovému glykoproteínu (MOG), zohrávajú dôležitú úlohu v diagnostike a diferenciálnej diagnostike NMOSD od SM a MOGAD – myelin ologodendrocyte glycoprotein associated disease.

Neuromyelitis optica (NMO) and neuromyelitis optica spectrum disorders (NMOSD) have been clearly separated from sclerosis multiplex (SM) as a distinct nosological entity based on clinical and paraclinical criteria, particularly MRI and the presence of antibodies to aquaporin-4 (AQP4). The capabilities of MRI, together with serological testing for antibodies to AQP4 and myelin oligodendrocyte glycoprotein (MOG), play an important role in the diagnosis and differential diagnosis of NMOSD from SM and MOGAD-myelin oligodendrocyte glycoprotein associated disease.

MeSH
akvaporin 4 imunologie MeSH
centrální nervový systém diagnostické zobrazování patologie MeSH
diferenciální diagnóza MeSH
lidé MeSH
magnetická rezonanční tomografie * MeSH
mozek diagnostické zobrazování patologie MeSH
myelinový oligodendrocytární glykoprotein MeSH
neuromyelitis optica * diagnostické zobrazování klasifikace patologie MeSH
senioři MeSH
transverzální myelitida diagnostické zobrazování klasifikace patologie MeSH
Check Tag
lidé MeSH
mužské pohlaví MeSH
senioři MeSH
Publikační typ
kazuistiky MeSH

Článek

Neuromyelitis optica a poruchy jejího širšího spektra

Profi medicína. 2022 ; 7 (23-24) : 4-7.

ISSN 2571-2527
Medvik
Zdroj

MeSH
centrální nervový systém diagnostické zobrazování patologie MeSH
látky ovlivňující centrální nervový systém aplikace a dávkování klasifikace MeSH
lidé MeSH
magnetická rezonanční tomografie MeSH
neuromyelitis optica * diagnostické zobrazování farmakoterapie komplikace patofyziologie patologie MeSH
Check Tag
lidé MeSH
Publikační typ
přehledy MeSH

Článek

Safety and efficacy of tolebrutinib, an oral brain-penetrant BTK inhibitor, in relapsing multiple sclerosis: a phase 2b, randomised, double-blind, placebo-controlled trial

Lancet neurology. 2021 ; 20 (9) : 729-738. [pub] -

Lancet Neurol
ISSN 1474-4465
Medvik
Zdroj

BACKGROUND: Tolebrutinib is an oral, CNS-penetrant, irreversible inhibitor of Bruton's tyrosine kinase, an enzyme expressed in B lymphocytes and myeloid cells including microglia, which are major drivers of inflammation in multiple sclerosis. We aimed to determine the dose-response relationship between tolebrutinib and the reduction in new active brain MRI lesions in patients with relapsing multiple sclerosis. METHODS: We did a 16-week, phase 2b, randomised, double-blind, placebo-controlled, crossover, dose-finding trial at 40 centres (academic sites, specialty clinics, and general neurology centres) in ten countries in Europe and North America. Eligible participants were adults aged 18-55 years with diagnosed relapsing multiple sclerosis (either relapsing-remitting or relapsing secondary progressive multiple sclerosis), and one or more of the following criteria: at least one relapse within the previous year, at least two relapses within the previous 2 years, or at least one active gadolinium-enhancing brain lesion in the 6 months before screening. Exclusion criteria included a diagnosis of primary progressive multiple sclerosis or a diagnosis of secondary progressive multiple sclerosis without relapse. We used a two-step randomisation process to randomly assign eligible participants (1:1) to two cohorts, then further randomly assign participants in each cohort (1:1:1:1) to four tolebrutinib dose groups (5, 15, 30, and 60 mg administered once daily as an oral tablet). Cohort 1 received tolebrutinib for 12 weeks, then matched placebo (ie, identical looking tablets) for 4 weeks; cohort 2 received 4 weeks of placebo followed by 12 weeks of tolebrutinib. Participants and investigators were masked for dose and tolebrutinib-placebo administration sequence; investigators, study team members, and study participants did not have access to unmasked data. MRI scans were done at screening and every 4 weeks over 16 weeks. The primary efficacy endpoint was the number of new gadolinium-enhancing lesions detected on the scan done after 12 weeks of tolebrutinib treatment (assessed at week 12 for cohort 1 and week 16 for cohort 2), relative to the scan done 4 weeks previously, and compared with the lesions accumulated during 4 weeks of placebo run-in period in cohort 2. Efficacy data were analysed in a modified intention-to-treat population, using a two-step multiple comparison procedure with modelling analysis. Safety was assessed for all participants who received at least one dose of study drug. This trial is registered with ClinicalTrials.gov (NCT03889639), EudraCT (2018-003927-12), and WHO (U1111-1220-0572), and has been completed. FINDINGS: Between May 14, 2019, and Jan 2, 2020, we enrolled and randomly assigned 130 participants to tolebrutinib: 33 to 5 mg, 32 to 15 mg, 33 to 30 mg, and 32 to 60 mg. 129 (99%) completed the treatment regimen and 126 were included in the primary analysis. At treatment week 12, there was a dose-dependent reduction in the number of new gadolinium-enhancing lesions (mean [SD] lesions per patient: placebo, 1·03 [2·50]; 5 mg, 1·39 [3·20]; 15 mg, 0·77 [1·48]; 30 mg, 0·76 [3·31]; 60 mg, 0·13 [0·43]; p=0·03). One serious adverse event was reported (one patient in the 60 mg group was admitted to hospital because of a multiple sclerosis relapse). The most common non-serious adverse event during tolebrutinib treatment was headache (in one [3%] of 33 in the 5 mg group; three [9%] of 32 in the 15 mg group; one [3%] of 33 in the 30 mg group; and four [13%] of 32 in the 60 mg group). No safety-related discontinuations or treatment-related deaths occurred. INTERPRETATION: 12 weeks of tolebrutinib treatment led to a dose-dependent reduction in new gadolinium-enhancing lesions, the 60 mg dose being the most efficacious, and the drug was well tolerated. Reduction of acute inflammation, combined with the potential to modulate the immune response within the CNS, provides a scientific rationale to pursue phase 3 clinical trials of tolebrutinib in patients with relapsing and progressive forms of multiple sclerosis. FUNDING: Sanofi.

Článek

Aktuální pohled na diagnostiku a léčbu primárních lymfomů centrálního nervového systému
[Current perspective on diagnosis and treatment of primary central nervous system lymphomas]

Onkologie (Olomouc, Print). 2020 ; 14 (3) : 110-113.

ISSN 1802-4475
Medvik
Zdroj

Primární lymfom centrálního nervového systému je jedním z extranodálních lymfomů s obvykle agresivním klinickým chováním, který postihuje mozek, míchu, měkké mozkové pleny a oko. Standardem léčby je indukční chemoterapeutický režim obsahující vysoce dávkovaný metotrexát a následná konsolidace autologní transplantací periferních kmenových buněk nebo celomozkovým ozářením. Vzhledem k vyššímu výskytu lymfomu u pacientů starších 60 let je nutný individualizovaný přístup s ohledem na rizika toxicity léčby, včetně rozvoje kognitivního deficitu. Nové poznatky v patofyziologii tohoto lymfomu na molekulární úrovni přináší nové možnosti cílené léčby.

Primary central nervous system lymphoma is one of extranodal lymphomas with primary aggressive clinical behaviour. It affects brain, spinal cord, leptomeninges and eye. Standard of treatment is induction with chemotherapy including high-dose methotrexate and subsequent consolidation with autologous stem cell transplant or whole-brain radiotherapy. Due to increased incidence in patients older than 60 years with regard to toxicity risks, including cognitive deficit, individualized therapy is necessary. New findings in pathophysiology at molecular level of this lymphoma subtype bring new options with targeted treatment.

Článek

Neinfekční komplikace u nemocných s běžnou variabilní imunodeficiencí (CVID) a jejich léčba
[Non-infectious complications in common variable immunodeficiency (CVID) patients and their management]

Alergie (Praha, Print). 2020 ; 22 (3) : 155-160.

ISSN 1212-3536
Medvik
Zdroj

Onemocnění běžnou variabilní imunodeficiencí (CVID) představuje heterogenní skupinu primárních protilátkových imunodeficiencí. V klinickém obrazu dominují bakteriální infekce, autoimunitní/dysregulanční komplikace a nádory. Neinfekční komplikace významně ovlivňují prognózu pacientů. Mezi nejzávažnější patří granulomatózně/lymfocytární intersticiální plicní nemoc a enteropatie vedoucí k malabsorpci. Léčebné stra-tegie zahrnují kromě klasické imunosuprese i biologickou léčbu, především rituximab. Nejčastějšími typy nádorových onemocnění jsou lymfom a adenokarcinom žaludku. Pravidelné provádění screeningových vyšetření je proto nezbytné. Vždy by mělo být zváženo i genetické vyšetření.

Common variable immunodeficiency (CVID) represents heterogeneous group of primary humoral immunodeficiencies. The main clinical features are bacterial infections, autoimmune/dysregulated complications and tumours. Prognosis of CVID patients is highly influenced by presence of non-infectious complications. Granulomatous/lymphocytic interstitial lung disease and enteropathy causing malabsorption are the most important. Complications management includes not only classical immunosuppressants, but also biological therapy, mainly rituximab. The most frequent types of cancer are lymphoma and gastric cancer. Regarding these facts a regular screening is necessary. It is highly recommended to consider genetic testing.