Nocturnal hypertension is a significant risk factor for cardiovascular mortality and morbidity. Its determination requires the use of 24-hour blood pressure monitoring (ABPM). However, the examination results can be less reliable in patients with insomnia, habitual short sleep or other sleep disorders. In these patients, it is possible to detect falsely high values of blood pressure in the night interval. At the same time, the treatment of sleep disorders itself could adjust the nighttime values of blood pressure and thus prevent unreasonably intensive treatment of high blood pressure. The article summarizes current knowledge about the effect of sleep quality on the accuracy of diagnosis using ABMP. At the same time, we present the study "How to diagnose true nocturnal hypertension?", which will analyze this clinical problem.
Noční hypertenze je významným rizikovým faktorem pro mortalitu i morbiditu z kardiovaskulárních příčin. K její diagnostice je potřeba použít 24hodinové měření krevního tlaku (AMTK). Výsledky vyšetření však mohou být zkresleny u pacientů s nespavostí, habituálním krátkým spánkem či jinými poruchami spánku. U těchto pacientů je možné zachytit falešně vysoké hodnoty krevního tlaku v nočním intervalu. Přitom léčba samotných poruch spánku by mohla hodnoty nočního tlaku upravit, a tím zabránit nepřiměřeně intenzivní léčbě vysokého krevního tlaku. Článek shrnuje aktuální poznatky o vlivu kvality spánku na přesnost diagnostiky pomocí AMTK. Současně prezentujeme studii „Jak diagnostikovat pravou noční hypertenzi?“, která bude tento klinický problém analyzovat.
Úvod: Akutní hyperkapnické respirační selhání (AHRS) je stav, kdy respirační ústrojí není schopno plnit svoji základní funkci, tedy obohacování krve kyslíkem a vylučování oxidu uhličitého. Jeho přítomnost znamená malé ventilační rezervy, a proto je důležité pacienty po jeho prodělání komplexně vyšetřit a dlouhodobě sledovat. Metody: Pacienti zahrnutí do analýzy byly konsekutivní případy hospitalizované na Klinice plicních nemocí a tuberkulózy, FN Olomouc s diagnózou akutního hyperkapnického respiračního selhání za období 2015-2022. U všech případů byla doplněna data demografická, antropometrická a přítomnost komorbidit. Pomocí statistických metod byly identifikovány protektivní a rizikové faktory časné mortality. Výsledky: Do sledování bylo celkem zahrnuto 127 osob (63 mužů) s průměrným věkem 69,3 ± 12,1 let. Průměrné BMI bylo 29,6 ± 9,2 kg/m2. Nejčastějším dominantně etiologickým faktorem pro vznik AHRS byla diagnóza CHOPN (56,7 %) a nejčastějším zhoršujícím kofaktorem pneumonie (50,4 %). Celkem 74 % osob mělo více než jeden chorobný stav, vedoucí ke vzniku AHRS. 86 pacientů (67,7 %) v průběhu sledování zemřelo. Úmrtnost do 30 dnů při AHRS byla 24,4 %, do 90 dní 33,9 % a do 1 roku 47,2 %. Aproximovaný výpočet průměrné délky přežití pro celý soubor dosahuje 45 měsíců (95% interval spolehlivosti je 31,9-58,2). Nižší BMI predikovalo mortalitu do 30 i 90 dnů. Přítomnost pneumonie zvyšuje 90denní mortalitu. Léčený syndrom spánkové apnoe (OSAS) a hypoventilační syndrom při obezitě (OHS) pravděpodobnost úmrtí v 90 dnech a 1 roku snižovaly s poměrem rizik pro léčený OSAS: RR 0,406 (95% CI 0,199 – 0,827) a léčený OHS: RR 0,372 (95% CI 0,190 – 0,727). Závěr: U pacientů po AHRS je velmi vysoká krátkodobá i dlouhodobá mortalita. Diagnostikou a správnou léčbou vyvolávajících příčin je možné významně zlepšit prognózu nemocných, což prokazuje redukce rizika mortality u pacientů s léčeným OHS a OSAS.
x
RATIONALE: Persistent respiratory symptoms following Coronavirus Disease 2019 (COVID-19) are associated with residual radiological changes in lung parenchyma, with a risk of development into lung fibrosis, and with impaired pulmonary function. Previous studies hinted at the possible efficacy of corticosteroids (CS) in facilitating the resolution of post-COVID residual changes in the lungs, but the available data is limited. AIM: To evaluate the effects of CS treatment in post-COVID respiratory syndrome patients. PATIENTS AND METHODS: Post-COVID patients were recruited into a prospective single-center observational study and scheduled for an initial (V1) and follow-up visit (V2) at the Department of Respiratory Medicine and Tuberculosis, University Hospital Olomouc, comprising of pulmonary function testing, chest x-ray, and complex clinical examination. The decision to administer CS or maintain watchful waiting (WW) was in line with Czech national guidelines. RESULTS: The study involved 2729 COVID-19 survivors (45.7% male; mean age: 54.6). From 2026 patients with complete V1 data, 131 patients were indicated for CS therapy. These patients showed significantly worse radiological and functional impairment at V1. Mean initial dose was 27.6 mg (SD ± 10,64), and the mean duration of CS therapy was 13.3 weeks (SD ± 10,06). Following therapy, significantly better improvement of static lung volumes and transfer factor for carbon monoxide (DLCO), and significantly better rates of good or complete radiological and subjective improvement were observed in the CS group compared to controls with available follow-up data (n = 894). CONCLUSION: Better improvement of pulmonary function, radiological findings and subjective symptoms were observed in patients CS compared to watchful waiting. Our findings suggest that glucocorticoid therapy could benefit selected patients with persistent dyspnea, significant radiological changes, and decreased DLCO.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Transplantace je poslední možností léčby u terminálních stadií řady plicních nemocí. Jednou z limitací dlouhodobé prognózy pacientů je rejekce štěpu. Některé faktory vzniku a progrese odmítnutí transplantátu jsou známy a lze je léčebně ovlivnit. Poznatky z recentních studií odhalují, že jedním z dosud přehlížených faktorů může být také znečištění ovzduší. Článek shrnuje aktuální poznatky o vlivu chronické expozice inhalačním noxám na pacienty po plicní transplantaci, a to zejména s ohledem na vznik rejekce štěpu.
Tento přehledový článek shrnuje problematiku akutního hyperkapnického respiračního selhání. Akutní respirační selhání je stav, kdy respirační ústrojí není schopno plnit svoji základní funkci, tedy obohacování krve kyslíkem a vylučování oxidu uhličitého. Respirační selhání dělíme podle trvání na akutní a chronické, podle manifestace na hypoxemické nebo hypoxemické s hyperkapnií. Při vzniku hypoxemicko-hyperkapnického (globálního) respiračního selhání se uplatňují vícečetné faktory, například snížení ventilace a navýšení mrtvého prostoru různé etiologie. K diagnostice se využívá klinický obraz pacienta, ale definitivním potvrzením diagnózy je laboratorní vyšetření krevních plynů a acidobazické rovnováhy (nejlépe z arteriální krve). K nastolení normokapnie je v nepřítomnosti kontraindikací využívána neinvazivní ventilace.
This review summarizes the issue of acute hypercapnic respiratory failure. Acute respiratory failure is a condition in which the respiratory system is unable to fulfill its basic function, i.e. enriching the blood with oxygen and excreting carbon dioxide. Chronologically, we divide it into acute and chronic, and according to the manifestation into hypoxemic or hypoxemic with hypercapnia. Multiple factors, such as reduced ventilation and increased dead space, contribute to the development of hypoxemic-hypercapnic (global) respiratory failure. Both the patient's clinical presentation and laboratory examination of blood gases and acid-base balance (preferably from arterial blood) are used for diagnosis. In the absence of contraindications, non-invasive ventilation is used to establish normocapnia.
- MeSH
- chronická obstrukční plicní nemoc komplikace MeSH
- hyperkapnie * diagnóza patologie terapie MeSH
- lidé MeSH
- neinvazivní ventilace MeSH
- respirační insuficience * diagnóza terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
INTRODUCTION: Severe respiratory failure is one of the most serious complications of coronavirus disease 2019 (COVID-19). In a small proportion of patients, mechanical ventilation fails to provide adequate oxygenation and extracorporeal membrane oxygenation (ECMO) is needed. The surviving individuals need long-term follow-up as it is not clear what their prognosis is. AIM: To provide a complex clinical picture of patients during follow-up exceeding one year after the ECMO therapy due to severe COVID-19. METHODS: All subjects involved in the study required ECMO in the acute stage of COVID-19. The survivors were followed-up for over one year at a specialized respiratory medical center. RESULTS: Of the 41 patients indicated for ECMO, 17 patients (64.7% males) survived. The average age of survivors was 47.8 years, and the average BMI was 34.7 kg·m-2. The duration of ECMO support was 9.4 days. A mild decrease in vital capacity (VC) and transfer factor (DLCO) was observed on the initial follow-up visit (82.1% and 60%, respectively). VC improved by 6.2% and by an additional 7.5% after 6 months and 1 year, respectively. DLCO improved by 21.1% after 6 months and remained stable after 1 year. Post-intensive care consequences included psychological problems and neurological impairment in 29% of patients; 64.7% of the survivors got vaccinated against SARS-CoV-2 within 12 months of hospitalization and 17.6% experienced reinfection with a mild course. CONCLUSION: The COVID-19 pandemic has significantly increased the need for ECMO. Patients' quality of life after ECMO is temporarily significantly reduced but most patients do not experience permanent disability.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Úvod: Obstrukční spánková apnoe (OSA) je nejčastější poruchou dýchání ve spánku. Díky zvyšování dostupnosti její diagnostiky se navyšuje i počet léčených pacientů. Kapacita spánkových laboratoří je omezená, proto je třeba zavádět nové přístupy, jako je telemetrie. Cílem této studie bylo porovnat efektivitu telemetrického sledování ve srovnání se standardními kontrolami. Metodika: U všech pacientů byla diagnostikována obstrukční spánková apnoe a indikována léčba kontinuálním pozitivním přetlakem v dýchacích cestách (CPAP). Pacienti se mohli rozhodnout pro telemetrické, anebo standardní sledování. Po sběru dat byla provedena statistická analýza. Výsledky: Z celkového počtu 213 pacientů bylo 107 pacientů sledováno standardně a 106 telemetricky. V poměru pohlaví nebyl mezi skupinami signifikantní rozdíl, telemetrická skupina byla starší (59,3 ± 10,1 vs. 53,5 ± 10,7). Apnoe-hypopnoe index (AHI) byl vyšší ve standardní skupině s 54,6 ± 23,1 vs. 44,3 ± 24). Počet komorbidit byl signifikantně vyšší ve skupině telemetrické (4,8 ± 2,9 vs. 1,7 ± 1,1). Průměrné užívání CPAP bylo nižší ve skupině s telemetrií ve srovnání se standardním sledováním (3,6 hod ± 2,3 vs. 4,5 hod ± 2,4). Výstupy jednotlivých kontrol (běžná kontrola, úprava léčby, napomenutí pacienta) se mezi sebou významně nelišily. Závěr: Pacienti, kteří se rozhodli pro telemetrii, byli starší, měli více komorbidních onemocnění a obvykle nižší AHI. Výstupy telemetrických a standardních kontrol se mezi sebou významně nelišily. Telemetrické sledování je vhodné pro všechny skupiny pacientů léčených přetlakovou ventilací.
x
AIM: The female-to-male (FtM) sex transition requires lifelong supplementation with male sex hormones, resulting in high prevalence of weight gain, fat redistribution and other metabolic changes. Although sleep-disordered breathing (SDB) data for this group of patients are very limited, increased prevalence is expected. We report a mini-series of six case reports of FtM transsexuals treated in our centre. PATIENTS AND METHODS: All reported cases are consecutive patients referred to a department of respiratory diseases and tuberculosis of a university hospital from 2017 to 2022. The standard pulmonary examination was performed, followed by limited polysomnography. RESULTS: In all FtM subjects, SDB was present and continuous positive airway pressure (CPAP) therapy was indicated. The sex transition process was completed in three individuals while the other three only took testosterone supplementation at the assessment time. The subjects' age ranged from 21 to 38 years, the apnoea-hypopnea index ranged from 17.3 to 104.1, and the BMI was 33.48-43.41. The CPAP therapy was effective in five patients, with one requiring bi-level positive airway pressure therapy. One subject committed suicide before the first check-up, four patients had a good level of compliance at one-year follow-up, and one had insufficient CPAP adherence. CONCLUSION: SDB decreases the quality of life and life expectancy of FtM individuals. Their prognosis is undoubtedly better with effective treatment. Hence, obese FtM subjects should be considered at risk and screened for SDB.
- MeSH
- dospělí MeSH
- kvalita života * MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- rizikové faktory MeSH
- syndromy spánkové apnoe * epidemiologie terapie etiologie MeSH
- trvalý přetlak v dýchacích cestách škodlivé účinky MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
x
x
- Klíčová slova
- pneumatokéla,
- MeSH
- COVID-19 komplikace MeSH
- cysty diagnostické zobrazování etiologie klasifikace patologie MeSH
- klinická studie jako téma MeSH
- lidé MeSH
- nemoci dýchací soustavy etiologie klasifikace MeSH
- plicní fibróza diagnostické zobrazování etiologie terapie MeSH
- plicní sarkoidóza diagnóza etiologie patologie MeSH
- postakutní syndrom COVID-19 * diagnóza epidemiologie etiologie patologie MeSH
- remodelace dýchacích cest MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Mimotělní membránová oxygenace (ECMO) představuje nejvyšší formu resuscitační péče u pacientů s respiračním selháním. V případě syndromu akutní dechové tísně (ARDS – acute respiratory distress syndrome) je obvykle používán režim venovenózní ECMO podpory. Takto je umožněno překlenout nejkritičtější období v péči o pacienta se zcela selhavší funkcí plic – do doby nástupu účinku kauzální léčby nebo provedení transplantace plic. Mortalita pacientů na ECMO se různí dle vyvolávající příčiny a výskytu rizikových faktorů (věk, komplikace, komorbidity). Nástup pandemie COVID-19 vedl k výraznému zvýšení potřeby ECMO. Kvalita života pacientů po ECMO je signifikantně snížená, ale u většiny z nich nedochází k trvalé invaliditě.
Extracorporeal membrane oxygenation is the highest form of resuscitation care in management of patients with respiratory failure. In the case of acute respiratory distress syndrome, the veno-venous setting is more often used. ECMO support enables, in case of lung function failure, to obtain the necessary time for the onset of the causal treatment effect or is used as a bridge to transplantation Mortality of the patients varies according to the underlying cause and presence of risk factors (e.g., age, complications or comorbid diseases). The onset of the COVID-19 pandemic has led to a significant increase in the need for ECMO. The quality of life of patients after ECMO is significantly reduced, but most patients do not experience permanent disability.
- MeSH
- COVID-19 terapie MeSH
- lidé MeSH
- mimotělní membránová oxygenace * MeSH
- péče o pacienty v kritickém stavu MeSH
- prognóza MeSH
- respirační insuficience * terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
