"Island je pro nás v mnohém záhadná země, s českým mozkem musíme pracovat hodně rozvážně, abychom z ní alespoň něco pochopili," tvrdí Jan Burian v jednom z fejetonů, jež napsal mnoho let poté, co se na ostrov vypravil poprvé. Kniha Dvacet let s Islandem vznikala v rozmezí let 1994 a 2014, což svědčí o autorově důkladnosti i vpravdě rozvážném postupu a přístupu. Na začátku devadesátých let přečetl, zhlédl a vyslechl o Islandu všechno, co se dalo, a takto vyzbrojen vyrazil objevovat to, co už vlastně skoro dopodrobna teoreticky znal. Naštěstí tomuto pocitu nepodlehl - a o tom i mnohém jiném je první Sága o cestě na Island (1994).Island ho lapil a nepustil, vrací se tam totiž skoro každý rok - mimo jiné jako průvodce turistů. A protože skoro každý rok se ostrov stane námětem některého z Burianových fejetonů, výběr z nich tvoří druhou část této knihy. Je to trochu jiný Island, viděný a popisovaný z jiné perspektivy, ale jedno zůstává stejné - autora ta zvláštní ostrovní země neomrzela ani po dvou dekádách: "Každé léto se vracím domů s hlavou plnou Islandu. A každé další jaro se nemohu dočkat, až se tam vyrazím nadechnout."; „Island je pro nás v mnohém záhadná země, s českým mozkem musíme pracovat hodně rozvážně, abychom z ní alespoň něco pochopili,“ tvrdí Jan Burian v jednom z fejetonů, jež napsal mnoho let poté, co se na ostrov vypravil poprvé. Kniha Dvacet let s Islandem vznikala v rozmezí let 1994 a 2014, což svědčí o autorově důkladnosti i vpravdě rozvážném postupu a přístupu. Na začátku devadesátých let přečetl, zhlédl a vyslechl o Islandu všechno, co se dalo, a takto vyzbrojen vyrazil objevovat to, co už vlastně skoro dopodrobna teoreticky znal. Naštěstí tomuto pocitu nepodlehl - a o tom i mnohém jiném je první Sága o cestě na Island (1994). Island ho lapil a nepustil, vrací se tam totiž skoro každý rok - mimo jiné jako průvodce turistů. A protože skoro každý rok se ostrov stane námětem některého z Burianových fejetonů, výběr z nich tvoří druhou část této knihy. Je to trochu jiný Island, viděný a popisovaný z jiné perspektivy, ale jedno zůstává stejné - autora ta zvláštní ostrovní země neomrzela ani po dvou dekádách: „Každé léto se vracím domů s hlavou plnou Islandu. A každé další jaro se nemohu dočkat, až se tam vyrazím nadechnout.“