Předkládaná publikace přináší studii prozódie dvou evropských jazyků, francouzštiny a češtiny, a to z kontrastivního hlediska inspirovaného metrickou a autosegmentální fonologií. Monografie je členěna do pěti částí. V první části autor shrnuje hlavní aspekty prozodického fungování jazyka a vymezuje epistemologický rámec své studie. Následující tři části jsou věnovány třem hlavním rovinám prozodické stavby - slabice, přízvukové jednotce a intonační jednotce -, přičemž je na všech úrovních průběžně srovnávána francouzština a čeština. Tato systematická analýza je doplněna šesti relativně samostatnými empirickými studiemi. V případě češtiny některé z analýz představují doplnění mezer v popisu prozódie tohoto jazyka. Závěrečná část je typologickým shrnutím předcházejících analýz.; Předkládaná publikace přináší studii prozódie dvou evropských jazyků, francouzštiny a češtiny, a to z kontrastivního hlediska inspirovaného metrickou a autosegmentální fonologií. Monografie je členěna do pěti částí. V první části autor shrnuje hlavní aspekty prozodického fungování jazyka a vymezuje epistemologický rámec své studie. Následující tři části jsou věnovány třem hlavním rovinám prozodické stavby – slabice, přízvukové jednotce a intonační jednotce –, přičemž je na všech úrovních průběžně srovnávána francouzština a čeština. Tato systematická analýza je doplněna šesti relativně samostatnými empirickými studiemi. V případě češtiny některé z analýz představují doplnění mezer v popisu prozódie tohoto jazyka. Závěrečná část je typologickým shrnutím předcházejících analýz.