Devítiletá Mira neumí poslouchat, čímž rozzlobila maminku a za trest nedostala při oslavě maminčiných třicátých narozenin v roce 1954 zákusek. To rozhodlo zcela zásadně o jejím příštím životě. Následná tragédie připoutá Miru k její podivínské nemluvné a podivně zestárlé tetě Haně. I v depresivních kulisách jejího domova se dívka snaží žít normální život. Jak dospívá, objevuje stopy rodinné minulosti, kterým nerozumí. Co se to tetě Haně stalo, že je taková, jaká je..? Je třeba vrátit se ve vyprávění do předválečné minulosti, v níž se v domě uprostřed moravského maloměsta odehrával poklidný život Miřiny babičky a jejích mladých dcer - tety Hany i maminky Rosy. Mohly prožít běžný život, kdyby se neblížila válka - a kdyby nebyly Židovky... Ve zrychlujícím se běhu událostí učiní zamilovaná Hana jedno zásadně mylné rozhodnutí - a od té chvíle není návratu. Hana se stává tím, kdo přináší svým nejbližším neštěstí, jehož strůjcem ovšem není ona, ale vražedná mašinerie nacistického "konečného řešení židovské otázky". Pocit provinění se táhne jejím životem přes všechno prožité utrpení i hluboko do poválečné doby, Hana se však nedokáže nikomu svěřit, protože lidi, kteří neprožili, nevědí, - a ani vědět nechtějí: "Radili mi, že mám zapomenout, protože nechtěli slyšet, co bych mohla vyprávět... " Může i v troskách, které za sebou Hana vidí, najít nový smysl života? Ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost líčený, zdánlivě zcela věcný, nesentimentální, a přitom či právě proto nesmírně dojemný příběh sepsala autorka podle skutečných událostí.; Může si člověk odpustit, pokud způsobil utrpení svým blízkým? I když je nevinen a stal se jen bezmocným nástrojem osudu? V příběhu členek jedné židovské rodiny před a během války zahrálo jedno dívčí rozhodnutí velmi zásadní roli...; Třetí román úspěšné české autorky. Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí… Alena Mornštajnová (nar. 1963) vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. Debutovala v roce 2013 románem Slepá mapa, který se dostal do užší nominace na Cenu Česká kniha 2014. Její druhý román Hotýlek vyšel v roce 2015.