Teoretická východiska: V roce 2017 bylo na území České republiky evidováno 524 142 cizinců mimo azylanty. Počet cizinců žijících trvale nebo dočasně na našem území se každoročně zvyšuje. V roce 2017 byla poskytnuta zdravotní péče s potřebou hospitalizace 117 287 cizincům. Z uvedených údajů je patrné, že potřeba kulturně-specifické péče bude narůstat. Cíl: Cílem příspěvku je poukázat na úroveň poskytování kulturně-specifické péče v Novém Jičíně, Opavě a v Ostravě. Metody: Byla použita kvantitativní výzkumná metoda pomocí nestandardizovaného dotazníku vlastní konstrukce. Výsledky: Celkem 76 % dotázaných poskytovalo ošetřovatelskou péči pacientovi z jiné kultury. Pouhých 17 % dotázaných dokázalo poskytnout kulturně-specifickou ošetřovatelskou péči v plném rozsahu. Za největší překážku při poskytování kulturněspecifické péče byla označena jazyková bariéra. Žádná z dotazovaných sester neměla vyhovující vzdělání v transkulturním ošetřovatelství. Diskuze: Srovnání našich výsledků s výsledky zahraničních studií ukazuje, že v poskytování kulturně-specifické péče v našem kraji máme značné rezervy. V zahraničí se běžně plánuje ošetřovatelská péče pomocí dokumentace vytvořené na základě transkulturních modelů ošetřovatelské péče. Ve zkoumaných lokalitách České republiky se tato dokumentace nevyužívá, sestry ve většině případů nemají povědomí o koncepčních modelech, které lze při poskytování kulturně-specifické péče využít. Závěr: Vzhledem k zvyšující se migraci obyvatelstva v celosvětovém měřítku je potřeba vhodně motivovat sestry ke studiu transkulturního ošetřovatelství. Lze předpokládat, že každá sestra se během své praxe setká s pacientem pocházejícím z odlišného kulturního prostředí. Umět reagovat na individuální potřeby každého pacienta je cílem holistického pojetí ošetřovatelství.

Background: In 2017, 524,142 foreigners except recognized refugees were registered in the Czech Republic. However, the number of foreigners living permanently or temporarily in our country is increasing every year. In 2017, 117,287 foreigners were provided with medical care in need of hospitalization. The need for cultural-specific care can be expected to increase in the future. Aim: The aim of the paper is to point out the standard of providing culturally specific care in Nový Jičín, Opava and Ostrava. Methods: A quantitative research method using non-standardized questionnaire of own construction was used. Results: A total of 76 % of respondents stated that they had already met a patient of another culture in their practice. It turned out that only 17 % of respondents were able to provide cultural-specific nursing care to the full extent. The language barrier was identified as the biggest obstacle in providing culturally specific care. None of the nurses interviewed had a satisfactory education in transcultural nursing. Discussion: Comparison of our results with the results of foreign studies shows that we are far behind in the provision of cultural-specific care in our region. While nursing care is routinely planned abroad using documentation created on the basis of transcultural models of nursing care, nurses in most cases do not even know what conceptual models can be used to provide culturally specific care. Conclusion: Given the increasing global migration, it is necessary to motivate nurses to study transcultural nursing. It can be assumed that each nurse encounters a patient from a different cultural background during her practice. Being responsive to each patient’s individual needs is the goal of a holistic nursing concept.

Slezská univerzita v Opavě Fakulta veřejných politik Ústav ošetřovatelství

Standard of transcultural nursing in Nový Jičín, Opava and Ostrava

Literatura