Inkontinence po radikální retropubické prostatektomii je závažným medicínským i psychologicko-hygienickým problémem a významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s lokalizovaným karcinomem prostaty. Incidence se většinou uvádí vyšší než 2 %. Etiopatogeneze není přesně objasněna. Charakter inkontinence objasní komplexní urodynamické vyšetření. Rozlišuje se dysfunkce detruzoru, převážně hyperaktivita a insuficience uretrálního sfin- kteru. Různé modifikace operační techniky radikální retropubické prostatektomie jsou výrazem snahy o profylaxi této devastující komplikace radikálního onkologického výkonu při karcinomu prostaty. Léčba inkontinence po prostatektomii je v případě hyperaktivity detruzoru farmakologická (anticholinergika, spazmolytika), nebo při uretrální insuficienci chirurgická (transuretrální injekce kolagenu, autologního tuku nebo implantace umělého svěrače uretry).

Urinary incontinence following radical retropubic prostatectomy is a serious medical and psychological compli- cation with a major negative impact on quality of life in patients with localized prostate cancer. The overall incidence of this complication is higher than 2 % regardless whether the surgery has been done by the retropubic or perineal approach. The correct diagnosis of incontinence is based on urodynamic investigations. Two main causes of incontinence are detrusor hyperactivity and sphincteric insufficiency. The best prevention for postoperative incon- tinence of urine is meticulous surgery. Treatment options of incontinence are pharmacological or surgical (injections of collagen, autologous fat or implantation of artificial urinary sphincters).

Urologická klinika 1 LF UK a VFN Praha

Continence following radical retropubic prostatectomy

Stav kontinence moče po radikální retropubické prostatektomii = Continence following radical retropubic prostatectomy /

Lit: 32

Souhrn: eng