Činnost nervového systému je založena na aktivitě jednotlivých neuronálních okruhů. Správná funkce těchto okruhů je výsledkem společného vlivu genetických a epigenetických faktorů, které jsou zodpovědné za vývoj struktury i funkce. Poměr vlivu obou faktorů závisí na typu daného neuronálního okruhu a na stádiu jeho vývoje. Význam autonomní buněčné diferenciace (založené hlavně na genetických faktorech) a buněčných interakcích (podmíněných převážně epigenetické faktory) vyplývá z vlastností embryonální tkáně samé a závisí i na působení zevního prostředí (faktory výživy, zásobení kyslíkem, senzorická a sociální zkušenost, učení). Podobně jako u jiných altriciálních živočichů, není mozek člověka při narození ještě plně vyvinut. Nervové okruhy vznikající vzájemným rozpoznáváním a interakcí nervových buněk v prenatálním období jsou jen přibližnou formou konečného zapojení. V dalším vývoji je tento systém zapojení postupně upřesňován (vylaďován) tak, aby si jednotlivé články neuronálních okruhů přesně funkčně odpovídaly. Neuroplastické pochody, které vývoj podmiňují, mohou být v určité fázi modulovány faktory výživy, intenzitou nebo modalitou senzorických podnětů, na základě sociálních zkušeností. nebo působením některých patologických podnětů. Podle klinických nálezů se většina negativních změn v dalším období vývoje opět vyrovnává. Pouze intenzivní nebo dlouhodobé alterační faktory mohou zanechat trvalé změny stavby a funkce neuronálních okruhů a projevit se příznaky minimálního mozkového poškození. Těmi jsou např. poruchy pozornosti a snížení schopnosti interakce s prostředím. Důsledky v podobě isolace dítěte od okolí jsou často spojené s vážnými poruchami učení. Vzhledem k vysoké aktivitě neuroplastických procesů v období vývoje je vhodné připadnou nutriční, psychosociální nebo psychomotorickou rehabilitaci postiženého dítěte zahájit co nejdříve.

Performance of the nervous system is based on the actions of distinct neuronal circuits. Correct activity of these circuits results from the joint effects of genetic and epigenetic factors, responsible for the development of structure and function. The relative contribution of each of them varies among given neuronal circuits and the stage of their development. The significance of cell autonomous differentiation (related mostly to genetic factors) and cellular interactions (based on both genetic and epigenetic factors) results both from the features of the embryonic tissue and the activity of environmental factors (nutrition, availability of oxygen, sensory and social experience, learning). The human brain (as well as brain of other altricial organisms) is not fully developed at birth. Neuronal circuits that result from the cell recognition events during the prenatal development only roughly approximate the final wiring. The initially coarse pattern of connections is subsequently refined (tuned) to match precisely the presynaptic neurons to their appropriate target cells. These neuroplastic processes can be modulated at the specific period of time by nutritional factors, sensory experience, social interaction or pathological events. Clinical observations indicate that most of the alterations eventually recover. However, intensivve or long-termed deprivation factors may result in permanent changes of the structure and functions of neuronal circuits and bring about variety of minimal brain dysfunction-type syndromes and ultimately aiiect attentional processes and interactions of the organism with the environment. Considering the high activity of neuroplastic processes during the development, it is advisable to start the nutritional, psychosocial, and psychomotor rehabilitation of the child in the early infancy.

Fyziologický ústav 1 LF UK Praha

Risk factors and the development of neuronal circuits

Rizikové faktory a vývoj neuronálních okruhů mozku = Risk factors and the development of neuronal circuits /

Risk factors and the development of neuronal circuits /

Lit: 29

Souhrn: eng