Analyzovali jsme frekvenci HLA alel ve třech skupinách autoimunitních endokrinopatií: A. skupina 30 pacientů s autoimunitní tyreoiditidou, B. skupina 20 pacientů s polyglandulární aktivací autoimunity, C. skupina 10 pacientů s autoimunitním polyglandulárním syndromem II. typu. Skupiny byly definovány na základě klinického obrazu a serologických parametrů. Jako kontrola sloužila americká databáze výskytu HLA u zdravých dárců krve kavkazské populace. Ve skupině A jsme nalezli statisticky významně vyšší výskyt HLA-A24 (21,7%) v porovnání se skupinou B (5,0%) a s kontrolami (8,5%) a HLA-B27 (15,0%) a HLA-DR11 (20%) v porovnání s kontrolami (4,2%, 8,5% ). Ve skupině B jsme nalezli statisticky významně vyšší výskyt HLA-A3 (25,0%) v porovnání se skupinou A (10%) a s kontrolami (11,8%) a HLA-B8 (22,5%) v porovnání se skupinou A (8,3%) a s kontrolami (8,6%). Ve skupině C jsme nalezli statisticky významně vyšší výskyt HLA-DR3 (30,0%) v porovnání se skupinou A (10,0%) a s kontrolami (9,8%) a HLA-B8 (30,0%) v porovnání se skupinou A (8,3%) a s kontrolami (8,6%). Genetické markery ukazují na podobnost skupin B a C. Může se jednat o vývojová stadia, ale přesto nás některé odlišnosti vedou k úvaze, zda odlišný epigenetický vliv nemůže prohloubit rozdíl mezi těmito skupinami v klinickém vývoji.

We analyzed the frequencies of HLA alleles in three groups of patients with autoimmune endocrinopathies: A. group of 30 patients with autoimmune thyroiditis, B. group of 20 patients with polyglandular activation of autoimmunity, C. group of 10 patients with autoimmune polyglandular syndrome type II. The groups were defined by clinical symptoms and by serological parameters. As controls served US database of the frequencies of HLA antigens in healthy blood donors of Caucasian population. We found statistically significantly higher occurrence of HLA-A24 in group A (21.7%) as compared with group B (5.0%), and with controls (8.5%), of HLA-A3 in group B (25.0%) as compared with group A (10%), and with controls (11.8%), of HLA-B8 in group B (22.5%) as compared with group A (8.3%), and with controls (8.6%), and in group C (30.0%) as compared with group A (8.3%) and with controls (8.6%), of HLA-B27 in group A (15.0%) as compared with controls (4.2%), of HLA-DR3 in group C (30.0%) as compared with group A (10.0%) and with controls (9.8%), of HLA-DR11 in group A (20%) as compared with controls (8.5%). Genetic markers show the similarity of the groups B and C. They can represent different stages of the same disease, but still some differences lead us to the idea, whether different epigenetic factors could not stress the difference between these groups in the clinical development.

Ústav imunologie a mikrobiologie 1 LF UK Praha

Comparison of autoimmune endocrinopathies in the area of HLA antigen expression

Porovnání autoimunitních endokrinopatií v oblasti exprese HLA antigenů = Comparison of autoimmune endocrinopathies in the area of HLA antigen expression /

Comparison of autoimmune endocrinopathies in the area of HLA antigen expression /

Lit: 9

Souhrn: eng