V článku jsou uvedeny stupně, kterými prochází proces medicinalizace, a to identifikace, klasifikace, diagnóza, intervence a prognóza. Tyto stupně jsou stručně vymezeny. Je poukázáno na kladné i záporné stránky tohoto fenoménu, který je významným vedlejším produktem růstu poznatků v oblasti medicíny. Sociologický přístup k medicinalizaci je kritický. Sociologové uvádějí, že kromě aspektů „společenské kontroly“ v lékařské praxi existuje rovněž nepřímý „kontrolní“ účinek medicinalizace, který je daleko mocnější. Zaměřením se výhradně na pacienta individualizuje lékař společenské problémy. Avšak mnoho vážných nemocí má společenské a environmentální rozměry. Mnoho smrtelných nemocí je podmíněno chudobou, špatným bydlením, nepříznivým přírodním prostředím a také rizikovými pracovními podmínkami. Lékařská hegemonie je však i výsledkem skutečného úspěchu v léčbě některých nemocí. Tak jak se lékařská terminologie rozšířila do mnoha lidských aktivit a na řešení řady problémů, objevují se ve stále větší míře demedicinalizační a deprofesionalizační snahy. V současné době jsme svědky demedicinalizačních procesů, kdy se lékaři i pacienti pokusili v řadě případů odstranit některé aspekty lidského chování z dosahu medicíny. Někteří kritikové medicinalizace se snaží redefinovat aspekty života, jakými jsou např. narození, smrt apod., jako soukromé záležitosti, ve kterých by měly být lékařské zásahy limitovány. Ačkoliv tyto snahy jsou jen počátkem odporu proti medicinalizaci společnosti a zdají se být dosud izolovanými výjimkami „medicinalizačního“ trendu, upozorňují i na určité problémy v tomto započatém boji.

The article contains degrees through which the medicinalization process passes, i.e. identification, classification, diagnosis, intervention and prognosis. These degrees are shortly demarcated. Positive and negative sides of this phenomenon are pointed out, which is a significant secondary product of growth of knowledge in the sphere of medicine. Sociological approach to medicinalization is critical. Sociologists state that, in addition to aspects of „social control“, there is also indirect „checking“ effect of medicinalization in medical praxis, which is much more powerful. By focusing exclusively on the patient, the physician individualizes social problems. But a number of serious illnesses have social and environmental dimensions. A lot of fatal diseases are conditioned by poverty, bad housing, unfavourable natural environment and also risk working conditions. But medical hegemony is also result of real success in curing some diseases. As the medical terminology has spread in a lot of human activities and to the solution of a lot of problems, demedicinalization and deprofessiona­lization efforts emerge more and more. At present we witness demedicinalization processes when physicians and patients have tried to eliminate some aspects of human behaviour out of reach of medicine in a number of cases. Some critics of medicinalization try to redefine aspects of life like e.g. birth, death etc. as private affairs in which medical intervention should be limited. Although these efforts constitute only the beginning of resistance against medicinalization of the society and seem to be isolated exceptions of „medicinalization“ trend so far, they also point out certain problems in this fight initiated.

Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů Brno

Medicinalization process

Proces medicinalizace = Medicinalization process /

Medicinalization process /

Citace poskytuje Crossref.org

Lit. 12