Společným jmenovatelem mnoha filozofických přístupů k problému užití lidských embryí v medicíně je konstatování: „Jde o plnohodnotný lidský subjekt, který si zaslouží úctu jako dospělá bytost a lidská osoba“. Má již definovanou identitu, v níž počíná vlastní koordinovaný postupný vývoj. Není tedy jednoduchým shlukem buněk. Integrita či holistické vlastnosti nové kvality celku buněk, které tvoří ranné embryo, nejsou skutečně shlukem předembryonálních „stavebních“ částí, sumou buněk apod. Mají svůj vývoj, inherentně v sobě předem zakódovaný, nikoliv však přísně deterministicky předurčený. Jinými slovy, sama autointegrita vývoje, inherence části predeterminace evoluce embrya není celkem, který je schopen následných efektů „sám“. Lidský plod od prvního okamžiku, než se stane úctyhodnou lidskou bytostí, prodělává celou řadu kvalitativních (různě externě a interně determinovaných) proměn. Lze konstatovat, že medicína dospívá, jako již nejednou, do stadia, kdy „nevystačí“ či nemůže se spoléhat jen na osvědčené, „z minulosti proudící“ axiologické hodnoty, etické normativy či vypěstovaný morální cit svých subjektů i lidských objektů. Nemá jinou alternativu své přítomnosti než aktivním interdisciplinárním filozoficko–biologickým, filozoficko–medicínským zaujetím a zkoumáním – axiologických, etických a morálních otázek a problémů a jejich ověřeným a obezřetným uplatňováním – evolucionizovat i v této dimenzi. Článek se zabývá hledáním některých způsobů formování etiky terapeutického užití kmenových buněk.

Common denominator of many philosophic approaches to the problem of using human embryos in medicine is the statement that it is „a full-value human subject that deserves respect as an adult human being“. It has a defined identity in which it starts its own coordinated gradual development. Therefore, it is not just a simple cluster of cells. Integrity or holistic properties of a new quality of cells that, as a whole, represent an early embryo, and in fact are not a cluster of pre-embryonic „structural“ parts or a sum of cells etc. They have theirs own evolution, previously inherently encoded, but not precisely predestined. In other words, only autointegrity alone in evolution, inherence as a part of predetermination in evolution of embryo, is not able to exist as a unit „alone“. Human foetus since the first moments of its existence goes through many qualitative (externally or internally determined) transformations before it becomes a respectable human being. It is possible to say that medicine, as many times before, is now coming to a stage when axiologic values, ethical directives or moral feelings of its subjects and human objects proved in the past, are no more relevant at present. Therefore, medicine has no other alternative than an active approach to study this problem from all philosophical, biological and medical aspects to evolutionize itself in this new dimension. In this paper some of these questions are discussed and some ways of forming the ethics in therapeutic use of stem cells are presented.

Ústav filozofie a společenských věd Fakulta humanitních studií Univerzita Hradec Králové

Stem cells, stem cell therapy, and ethical problems of medicine

Kmenové buňky, buněčná terapie a etické problémy medicíny = Stem cells, stem cell therapy, and ethical problems of medicine /

Stem cells, stem cell therapy, and ethical problems of medicine /

Lit. 21