Case management je velmi rozšířenou a populární intervencí. Přesto stále ještě nebyl jednoznačně definován. Nejpřesněji jej lze popsat pomocí jeho pěti základních složek: posouzení situace (assesment), plánování (sestavení plánu, planning), propojování (linking), obhajování zájmů klienta (advocacy) a monitorování a vyhodnocení (monitoring). Tyto kroky můžeme zařadit do cyklického procesu, kterému předchází fáze vyhledání případu a zapojení do programu, následovaná fází ukončení programu. Jelikož často není jasné, co se za intervencí zvanou case managament vlastně skrývá, pokusili jsme se pomocí případové studie popsat, jaké úkoly v praxi plní ten, kdo případovou práci provádí (tzv. manažer případu, case manager). V case managementu se některé aktivity (vyhledání případu a zapojení do programu) provádějí ještě dříve, než klient vstoupí do programu. Fázi posouzení lze definovat jako komplexní inventuru klientových silných a slabých stránek se zaměřením na možnosti a prostředky, které nabízí komunita. Na základě tohoto posouzení klient spolu s case manažerem sestaví seznam toho, čeho by chtěl dosáhnout, a zároveň vytipují služby, které mohou pomoci efektivně řešit klientovy problémy a potřeby. Propojování (klienta a služby) je klíčovou aktivitou case manažerů a lze jej definovat jako seznamování klientů s možnostmi, které komunita nabízí, a s institucemi, jež odpovídají jejich potřebám. Zastupování klientů znamená jednat jménem (a ve prospěch) klientů v případech, kdy jsou porušovány dohody nebo závazky nebo když jsou krácena jejich práva. Posledním základním krokem case manažerů je monitorování pokroku klientů a upravování plánu podle potřeby. Na jeho základě se buď opakují předchozí fáze procesu, nebo se program ukončí. Závěrem zdůrazňujeme, že hlavní roli v procesu case managementu hrají samotní klienti, kteří – po poradě s case manažerem – rozhodují o tom, které (další) kroky budou podniknuty.

Despite the widespread application and popularity of case management, this intervention is not unanimously defined. Case management is characterized most accurately by its five basic functions: assessment, planning, linking, advocacy, and monitoring. These functions can be categorized in a cyclical process, preceded by a case finding and engagement-phase and followed by a disengagement-phase. As it is often unclear what this intervention entails, we explore what case managers’ tasks may imply in practice, based on a case study. A wide variety of case management activities (case finding and engagement) already take place before a client has actually become part of such a program. The assessment phase can be defined as a comprehensive inventory of clients’ strengths and weaknesses with a clear focus on community resources. Based on this assessment, goals are identified in all relevant life domains and a service plan is designed to address these problems and needs efficiently. Linkage is the core activity of case managers and can be defined as introducing persons to appropriate community resources and agencies according to their needs. Advocacy is speaking out on behalf of clients, in case agreements, obligations or rights are denied. Monitoring clients’ progress and adjusting service plans as needed is the last core function of case managers, and leads to reiteration of previous phases of the whole process or to disengagement. Ultimately, clients themselves play a central role in the case management process and will be the ones – in consultation with the case manager – to decide on the (next) steps to be taken.

Univerzita Ghent Fakulta ortopedagogiky Ghent

Practice of case management for substance abusers: what's in a name?

Lit.: 15