Dětské zlomeniny se od zlomenin dospělých liší z mnoha důvodů. Mimo obecných skutečností, jako jsou tělesná výška, hmotnost, neuropsychická zralost jedince a etiologické momenty úrazu, hrají důležitou roli biomechanické vlastnosti dětské kosti a především fakt růstu. Anatomická přítomnost růstových plotének na obou koncích dlouhých kostí (femur, tibie, humerus, radius a ulna) a jednom konci krátkých tubulárních kostí (metakarpy, metatarsy a články prstů) je zásadním faktem, odlišujícím kost dítěte od kosti dospělé. Právě fakt růstu a přítomnost růstových plotének, fýz, dělá v praxi z dětské skeletální traumatologie malý samostatný a svébytný podobor dětské chirurgie, úrazové chirurgie či ortopedie. Další specifickou vlastností, odlišující problematiku dětských zlomenin od dospělých je neúplná osifikace skeletu především v periartikulární oblasti. Tento fakt je palčivý především u malých dětí. Extrémním problémem jsou tak nitrokloubní zlomeniny či separace epifýz v dosud plně chrupavčité a neosifikované tkáni, a proto rentgenologicky nepostřehnutelné. Při určitém zjednodušení lze definovat čtyři typy zlomenin, které se vyskytují pouze na dětském rostoucím skeletu, a u dospělých je nenalézáme. Při použití četných kritérií na obecné klasifikace zlomenin (průběh linie lomu, směr dislokace, stav měkkých tkání nad úlomky, chronické násilí na kost, apod.) lze tyto typicky dětské zlomeniny přičlenit ke klasifikaci, hodnotící zlomeniny podle průběhu linie lomu na příčné, šikmé, spirální, tříštivé, impaktované, apod. Těmito dětskými zlomeninami jsou: 1. „torus“ subperiostální zlomeniny, 2. zlomeniny z ohnutí, 3. zlomeniny typu vrbového proutku a 4. poranění růstové ploténky kosti, fyzární poranění.

Fractures in children differ from those in adults for many reasons. Besides general differences (such as body height and weight, neuro-psychological maturity of the patient and aetiology of the trauma), an important role can be seen in the biomechanical character of child bone and above all in the nature of bone growth. The anatomical appearance of growth plates at both ends of long bones (femur, tibia, humerus, radius and ulna) but at just one end of short tubular bones (metacarpals, metatarsals and phallanges) is a fundamental fact that distinguishes the adult bone from the pediatric. This particular presence of bone growth from growth plates (physes) is the reason that paediatric skeletal traumatology should be considered a subspecialization of paediatric surgery or trauma surgery or orthopaedic surgery. Another specific characteristic of the premature skeleton in children is incomplete ossification in periarticular bone regions. This is obvious in babies and small children. Thus, articular fractures and fractures-separations of the epiphyses in fully cartilaginous tissue cannot be detected by roentgenological investigation.Although a simplification, four defined fracture types can be distinguished in the immature skeleton of a child that are impossible to find in adults. Using numerous criteria for general classification of fractures (fracture line, fragment displacement, open fractures, overuse injury) it is possible to add these pediatric fractures to the classification of fractures according to fracture line shape (transverse, oblique, spiral, comminuted, impacted, etc.). These paediatric fractures are: 1. subperiosteal „torus, buckle“ fracture; 2. bowing fracture („plastic deformation“); 3. greenstick fracture and 4. physeal injury.

3 LF UK a FTNsP Klinika dětské chirurgie a traumatologie Praha

Klinika dětské chirurgie a traumatologie 3 lékařská fakulta Univerzita Karlova a FTNsP Praha

Fractures that are hard to diagnose in the skeleton of a child

Lit.: 16