ALI/ARDS je výsledkem zánětlivé reakce na závažné plicní či mimoplicní postižení. Vedle základních principů léčby ARDS se jeví zásah do prozánětlivé nerovnováhy logickým krokem k ovlivnění osudu nemocného. Biomolekulárním předpokladem léčby glukokortikoidy u pacientů s ARDS může být cytoplasmatický glukokortikoidní receptor-?. Dosud bylo provedeno několik prospektivních randomizovaných či observačních klinických studií léčby kortikoidy u pacientů s ARDS. V samém počátku výsledky studií, zaměřených na krátkodobé podávání vysokých dávek methylprednisolonu v časné fázi onemocnění, nepotvrdily prospěch léčby, či zaznamenaly dokonce vyšší mortalitu. Studií dlouhodobého podávání nízké dávky kortikoidů u pacientů s perzistující formou ARDS zjistil Meduri statisticky významný pokles morbidity i nemocniční mortality u velmi malého souboru 24 nemocných. Americká národní studie podporovaná The National Heart, Lung, and Blood Institute ARDS Clinical Trials Network nepotvrdila pokles v 60denní, ani 180denní mortalitě u 180 pacientů s perzistujícím ARDS léčených dlouhodobě nízkou dávkou kortikoidů. Byl popsán příznivý vliv na plicní funkci a hemodynamiku. Naopak vyšší mortalita byla zjištěna u pacientů zařazených do studie po 14. dnu trvání ARDS. Následující studie svým sporným designem a nízkým počtem pacientů také nepřesvědčují o prospěchu léčby kortikoidy. Metaanalýza dosud zveřejněných studií je značně problematická. Protokol provedených studií je velmi heterogenní a neposkytuje jednoznačný návod k léčbě. Provedené studie bez průkazu vlivu na dlouhodobou mortalitu či svým kompromisním designem nás neopravňují k rutinnímu použití léčby kortikosteroidy u pacientů s ARDS.

ALI/ARDS stems from the inflammatory response to a severe pulmonary or extrapulmonary injury. An intervention in the pro-inflammatory imbalance seems to be a logical life-saving step in addition to the general principles of ARDS management. The biomolecular background of corticosteroid treatment of patients with ARDS could be the cytoplasmatic glucocorticoid receptor-?. Very few prospective randomised or observatory studies have been performed to date. The results of several initial studies of high-dose short-term methylprednisolone administration did not confirm any benefit of the treatment, actually the mortality was higher in the treatment group. The Meduri study of long-term administration of low-dose methylprednisolone to patients with persistent ARDS found a significant decrease of both organ dysfunction and mortality in a very small group of 24 patients. A national US study supported by The National Heart, Lung, and Blood Institute ARDS Clinical Trials Network did not confirm a decrease of 60-day and 180-day mortality in 180 patients with persistent ARDS who had been treated by low-dose corticosteroids for more than three weeks. An improvement of the lung function and haemodynamics was seen. Increased mortality was evident in the group of patients commenced on steroid therapy after 14 days of ARDS duration. Two small questionable studies followed. The meta-analysis of all these studies is controversial. The performed studies’ protocols are very heterogenic and do not provide a clear recommendation for steroid treatment. These studies due to their failure to demonstrate a mortality benefit or their design do not allow us to recommend the routine use of corticosteroid treatment in patients with ARDS.

1 interní klinika JIP Univerzita Karlova Praha Lékařská fakulta v Plzni Fakultní nemocnice Plzeň

Corticosteroids in the treatment of ALI/ARDS

Předneseno na 5. celostátní konferenci Umělá plicní ventilace v Mladé Boleslavi v únoru 2008 pod názvem "Kortikoidy a plicní dysfunkce - pro a proti"

Lit.: 37