Pohyb je základním projevem fungujícího živého organismu. Probíhá dle fyzikálních zákonů a jeho řízení CNS je reakcí na podněty z vnitřního i vnějšího prostředí. Je řízen za účelem dosažení určitého cíle a je významným způsobem ovlivňován lidskou psychikou. To má zásadní význam při preskripci pohybových aktivit a utváření strategie léčebných postupů využívajících pohybu jako primárního prostředku léčby (nejen) u kardiovaskulárních onemocnění (KVO). Nedostatek aktivního pohybu vyvolává v organismu strukturální i funkční změny. V obecných rovinách můžeme konstatovat, že při nedostatečném objemu pohybové aktivity dochází k úbytku svalové hmoty, k hypertonu až zkrácení měkkých tkání, ke změnám ve stavbě skeletu (negativní bilance kalcia apod.) a v neposlední řadě k negativnímu ovlivnění řídících mechanismů podílejících se na optimálním zvolení pohybové strategie, která za fyziologických podmínek směřuje k ekonomizaci daného pohybového záměru. Nedostatek pohybové aktivity převážně aerobního charakteru vede u kardiaků ke snížení kardiorespirační zdatnosti a ke zhoršení jejich prognózy. Navíc se podílí na akcentaci vlivu ostatních rizikových faktorů KVO. Naopak dostatečné množství pohybových aktivit má pozitivní vliv na kardiorespirační zdatnost, pozitivní změna kondice snižuje submaximální TF, sTK a dvojprodukt. U nemocných s pokročilými formami KVO také zvyšuje ischemický práh, což jim umožní vykonávat fyzickou činnost bez anginózních obtíží. Výše uvedené skutečnosti mají tedy pozitivní vliv na kardiovaskulární prognózu. Cílem našeho sdělení je přehledné seznámení s racionálními a zcela individuálními doporučeními pohybové aktivity (pohybové léčby) u kardiaků. Tato doporučení rozdělujeme do dvou fází. V období léčby primárního onemocnění, tj. ve fázi hospitalizační, směřuje forma pohybové léčby ke kardiorespirační a posturálně-lokomoční adaptaci na aktivity denního života. Podílí se rovněž na snížení výskytu komplikací během léčby a současně ji významným způsobem urychluje. Ve fázi posthospitalizační je strategie pohybových aktivit (pohybové léčby) orientována na kombinovaný trénink formou řízeného RHB programu v nemocnicích ev. lázeňských zařízeních. Zahrnuje i doporučení konkrétních sportovních aktivit pro daného jedince s důrazem na motivaci k dlouhodobé pravidelné tréninkové aktivitě. Na závěr nesmíme opomenout důležitý fakt, že při preskripci pohybových aktivit (nejen) u KVO je velice důležitá úzká spolupráce lékaře (kardiologa) a fyzioterapeuta, tedy specialistů, kteří se společně podílí na tvorbě strategie léčby „šité na míru".

FN Brno Rehabilitační oddělení

Prescription of physical activity for patients with cardiovascular diseases

předneseno na Dnech sportovní medicíny, sjezdu České společnosti tělovýchovného lékařství. Znojmo, 11.-12.11.2010