Úvod: Cílem práce bylo studium kostní architektoniky lopatky a její význam pro průběh lomných linií u zlomenin těla lopatky. Metoda a materiál: Architektonika lopatky byla studována na 100 suchých kostěných preparátech dospělých lopatek. Zjištěná fakta byla porovnávána s průběhem lomných linií u 22 pacientů operovaných pro zlomeninu těla lopatky. Výsledky: Základní konstrukci anatomického těla lopatky představoval trojúhelník ohraničený bází spina scapulae, mediálním a laterálním okrajem fossa infraspinata. Spinální a laterální okraj tohoto “biomechanického” trojúhelníka tvořily dva silné pilíře procházející krčkem lopatky a končící ve střední a dolní části glenoidu. Angulus superior s přilehlou částí fossa supraspinata představoval appendix zmíněného biomechanického trojúhelníka. Nejslabší místo celé jeho konstrukce tvořilo spojení mediálního a spinozního okraje, tzv. spino-mediální úhel. Zeslabené místo bylo zjištěno i v centrální části spina scapulae. Distribuce lomných linií prokázala dvě kritické oblasti. První byla horní část margo lateralis, druhou spino-mediální úhel. U většiny zlomenin těla lopatky vycházela primární lomná linie z horní poloviny margo lateralis a směřovala mediálně do spino-mediálního úhlu. Diskuze: Naše anatomické nálezy korespondovaly s nálezy klinickými i s literárními údaji. Koncepci biomechanického trojúhelníka podporuje i fakt, že tlakové síly jsou přenášeny na tělo lopatky tzv. spinálním a laterálním pilířem, tedy do dvou nejsilnějších stran biomechanického trojúhelníku. Závěr: Je třeba nutné rozlišit anatomické a biomechanické tělo lopatky a jako zlomeniny těla lopatky označovat pouze zlomeniny biomechanického těla.

Background: A study of the scapular osseous architecture and its impact on the distribution of fracture lines of its body fractures. Methods and material: The osseous architecture of the scapula was studied on 100 dry specimens of adult human scapulae. The findings were compared with the distribution of fracture lines in 22 patients, operated on the scapular body fracture. Results: The basic structure of the anatomical body of the scapula was a triangle demarcated by the spine of scapula base, the medial and lateral borders of the infraspinous fossa. The spinal and lateral borders of this “biomechanical” triangle were formed by two strong pillars extending through the scapular neck as far as the middle and lower part of the glenoid. The superior angle of scapula with the adjacent part of the supraspinous fossa formed an appendix of the mentioned biomechanical triangle. The weakest part of its whole structure was the junction of the medial and spinous border, so called spino-medial angle. Another weak part was identified in the central section of the spine of the scapula. Distribution of fracture lines showed two critical areas. The first was the upper part of the lateral border and the second one was the spino-medial angle. In most fractures of the scapula body the primary fracture line came out from the upper half of the lateral border medially up to the spino-medial angle. Discussion: Our anatomical findings coincided with both clinical data and information published in medical literature. The concept of the biomechanical triangle is supported also by the fact that the compression forces are distributed to the scapular body by so called spinal and lateral pillars, i.e. the two strongest sides of the biomechanical triangle. Conclusions: It is necessary to distinguish between the anatomical and the biomechanical body of the scapula. Only fractures of the biomechanical body may be considered fractures of the scapular body.

Oddělení ortopedie traumatologie a rekonstrukční chirurgie Ústřední vojenská nemocnice Praha U Vojenské nemocnice 1200 169 02 Praha

Osseous anatomy of scapula: Its importance for classification of scapular body fractures

Lit.: 33