V oboru dochází k výraznému střetu odlišných zájmů mnoha aktérů při řešení základního problému: Jak zajistit vyšší kvalitu zdravotní péče - levněji? Hlavními aktéry, kteří výrazně ovlivňují fungování systému zdravotní péče jsou výrobci zdravotnických potřeb a zařízení, orgány státní správy a samosprávy, nemocnice a další zdravotnická zařízení, zdravotní pojišťovny, investoři a různá zájmová sdružení. Přitom je velmi obtížné jasně identifikovat „zákazníka systému“. O poskytované formě zdravotní péče totiž rozhoduje jiný subjekt (lékař), než který za ní platí (pojišťovna) a jenom minimálně subjekt, který ji přijímá. Vliv přímého uživatele funkcí systému - pacienta - je tudíž často limitován chováním dalších na něj působících aktérů. Podmínkou úspěšné inovace dnes nepříliš vyhovujícího fungování systému zdravotní péče je zajistit účelnou integraci realizace řady dosud jednotlivými aktéry autonomně prováděných aktivit. Nabízí se k tomu tři typy pojetí (možných scénářů) inovací: (i) změna přístupu „zákazníků“ ke konzumaci zdravotní péče, (ii) změna „technologie“ poskytování zdravotních služeb, (iii) změna modelu podnikání institucí, poskytujících zdravotní péči. Pro akceptování jednotlivých inovačních scénářů jsou rozhodující stanoviska hodnotící (a) klinickou účinnost (odborná lékařská veřejnost, publikované výsledky, srovnání s podobnými službami), tedy výhody i rizika nové terapie; (b) ekonomickou účinnost (správa zdravotnických zařízení, pojišťovny) ve srovnání komplexních nákladů stávajících postupů (včetně nákladů následné péče). Pro úspěšné uplatnění všech typů inovací je nutné správné načasování: musí vstoupit na trh v okamžiku, kdy je vyvolána jejich potřeba změnami v pojetí péče o pacienta; v tomto okamžiku již musí být na místě komplexní infrastruktura, podporující její aplikaci. Zároveň je nutné zajistit překonání překážek pro přijetí inovací, které v oboru zdravotní péče spočívají především v: obavách veřejnosti z organizačních změn v systému, zdůvodňovaných (spíše iluzorním než faktickým) zájmem zachovat dostupnost péče pro všechny; neochotě veřejnosti přiznat si skutečnost, že za vyšší kvalitu zdravotní péče je nutné platit a v přetrvávající asymetrii ve vztahu „lékař-pacient“, kdy objekt léčebné péče nemá možnost ovlivnit (nebo alespoň vymáhat zodpovědnost) rozhodnutí ji poskytujícího subjektu; nepřátelském veřejné mínění (podporované partikulárními politickými zájmy) vůči privatizaci zdravotnických zařízení, vyvolaným strachem z potenciálního navýšení jejich podnikatelské síly a tím také vyššího vlivu na zodpovědnost obyvatel za individuální péči o vlastní zdraví; odporu vůči zřizování specializovaných institucí, vznikajících na bázi vertikální integrace jednotlivých typů poskytované péče, když pojišťovny jsou uvyklé platit zdravotní péči partikulárně, nikoliv komplexně a navíc vertikální integrace vytváří podhoubí pro prestižní spory mezi různými specializacemi.

In the health care branch all the stakeholders have to find a satisfactory answer to the basic question: How to raise the quality of health care treatment and to lower with this treatment tied costs simultaneously? T he difficulty in the search for the commonly acceptable answer to this question stems from competing interests of the different stakeholder groups that influence the way how the heath care system is functioning: government and regional institutions, suppliers of the health care products, hospitals, insurers, investors, and also patients. The specific feature of the health care system lies in the fact that different person (patient) is using the health care treatment, other persons (physicians, hospitals) are providing this treatment and some other person (mostly insurers) is paying for the accepted treatment. The process is regulated by other players in accordance with reimbursement conditions that mostly cannot satisfy any of the actors taking part within the system functioning. But these conditions could easily bolster the chances for the system improvement or innovation. T he conditions for the radical change of existing unsatisfactory situation lies in integration of autonomous moves of different players within three possible scenarios of innovation - due to the changes that can make health care better, cheaper, and easier acceptable for broader community: (i) in the way how “consumers” use the health care treatment; (ii) in “technology” that governs the approach of heath care providers; (iii) in the “business model” that influences the forms of the health care reimbursement. T hese changes should prove (a) higher clinical efficacy (supported by consensus of medical experts about medical data given in independent reports that prove better results, treatment advantages and lower risk); (b) better cost-effectiveness of the new approaches in comparison to the existing procedures (including the costs of patient’s recovery). A ll three innovation scenarios would be successful only if there will be in place a new social infrastructure that supports broad public acceptance of the proposed changes. For this reason it is necessary to remove barriers against these changes in health care system caused by fear of public that these changes will limit access to the health treatment to some groups of (less wealthy) citizens; remaining asymmetry within the relation “physician-patient” when the consumer cannot influence the physician’s decision about the treatment; public meaning that refuses to accept higher personal responsibility for individuals’ health condition; resistance of some players to delegate some part of their decision power to the institutions that integrate former independent activities into broader alliance holistic moves. • • • •

předseda Rady expertů České manažerské asociace

Why is innovation so difficult in the health care branch?

Mezinárodní konference, Ostrava, 10.10.2007. Kromě tohoto CD byla vydána tiskem samostatně abstrakta (DT 9775).