Jedním z možných využití CT navigované chirurgie v ORL oblasti je traumatologie obličejového skeletu. CT navigace zde umožňuje operatérovi pomocí navigované sondy posoudit rozsah a kvalitu provedené repozice a fixace zlomeniny, v našem případě spodiny očnice. Vycházíme z předoperačních CT VDN snímků pro navigaci s řezy 1,5–2,0 mm a následné registrace. Na našem pracovišti jsme v období od r. 2007 – 2011 chirurgicky ošetřili 28 blow-out zlomenin spodiny očnice. 21krát jsme postupovali transantrálně (8krát s CT navigací) a 7krát ze subciliárního přístupu (vždy navigovaně). Při transantrálním přístupu jsme zlomeniny podepřeli vzpěrou složenou z hydronové ploténky a superakrylátové destičky s ocelovou spirálkou. U subciliárních přístupů jsme použili 6krát PMR dlahu a 1krát PDS dlahu. Poměr mužů a žen byl 19 : 9, se stranovým zastoupením 15krát levá a 13krát pravá očnice. Průměrný věk operovaných činil 41 roků (16-85 let). K repozici jsme přistoupili 3. až 57. poúrazový den (v průměru 12. den). V naší sestavě jsme se zaměřili na porovnání anatomických a funkčních výsledků chirurgicky řešených zlomenin spodiny očnice v závislosti na operační technice a na použití CT navigace. Hodnotili jsme pooperační postavení, polohu, motilitu bulbu a stav diplopie. Ve skupině primárních výkonů bez CT navigace z transantrálního přístupu u 77 % nemocných diplopie zcela vymizela a u 23 % operovaných s frakturou staršího data přetrvává diplopie pouze v krajních polohách na hranicích zorného pole, klinicky nevýznamná. U všech operovaných nemocných s CT navigací jsme dosáhli úplného vymizení diplopie a správného postavení očního bulbu bez ohledu na přístupovou cestu nebo použitý fixační materiál.

One of possible application s of CT navigated surgery in the ORL region is traumatology of facial skeleton. CT navigation in this area makes it possible to the surgeon to use the navigation probe for evaluation of the extent and quality of performed reposition and fixation of the fracture, here specifically the eye-socket base. The procedure is based on preoperative CT VDN images with sections 1.5 – 2.0mm and subsequent registration. At our workplace surgery was performed for 28 blow-out fractures of eye-socket base in the period of 2007 – 2011. In 21 cases we used the transantral approach (8 times with CT navigation) and 7 times from the subciliary approach (under navigation in all cases). In the transantral approach the fractures were supported by a prop composed from a hydro plate and super acrylate lamina with a steel spiral. In the subciliary approach we used PMR splint six times and a PDS splint once. The proportion of men and women was 19:9 and the representation of sides was 15 on the left and 13 in case of the right eye socket. The mean age at the time of surgery was 41 years (16-85). The reposition was performed on day 3 up to 57 after the injury (day 12 on the average). In the analysis of our cohort we paid attention to comparing anatomical and functional results of surgically treated eye-socket base fractures in relation to surgical technique and the use of CT navigation. We evaluated the postoperative placement, position, eyeball motility and the state of diplopia. In the group of primary interventions without CT navigation from transantral approach, diplopia disappeared in 77% of patients completely and in 23% operated on fracture of an older date the diplopia continues only in the outside positions of visual field and is considered as clinically insignificant. In all surgically treated patients with CT navigation we reached a complete disappearance of diplopia and the correct position of the eyeball irrespective of the way of approach or the used fixation material.

Katedra válečné chirurgie FVZ UO Hradec Králové

ORL klinika 3 LF UK a ÚVN Praha

CT navigation in retromarginal (blow-out) fractures of eye-socket base