Perinatální mozková hypoxie je známá svými klinickými důsledky a je i velmi dobře popsána na základě experimentálních modelů. Jejími důsledky jsou ztráty části neuronů integračních okruhů mozkové kůry, redukce jejich dendritických větví, změny počtu synapsí si i stupně myelinizace axonů. Tyto strukturální změny mají funkční důsledky, včetně změn kognitivních funkcí. Vývoj jedince v podmínkách hypoxie nemusí však vždy znamenat poškození, zhoršení či ochuzení výsledného fenotypu. Může také znamenat vytvoření „alternativního fenotypu", který reprezentuje optimální přizpůsobení daným podmínkám, které může být spojeno i s lepšími vyhlídkami na přežití.

Perinatal brain hypoxia has well known clinical effects and it is well characterized in experimental animal models. Among the principal effects belongs selective loss of neurons in integrative circuits of the cerebral cortex, reduction of dendritic branches and synapses or myelin impairment. Such structural changes have serious functional consequences, including impairment of cognitive functions. Develop- ment of an individual does not always mean an impairment, harm or impoverishment of the resulting phenotype. It can represent formation of an “alternative phenotype” which enables optimal adjustment to given conditions and it can have better prospects for the survival.

Fyziologický ústav 1 LF UK Praha

Mechanisms of CNS adaptation to the exposition of postnatal hypoxia

"Změny paradigmat biologické psychiatrie". Luhačovice, 12.-15. června 2013

Literatura