Vážné postižení až úplná oboustranná ztráta sluchu kombinovaná s oboustranným těžkým postižením nebo s úplnou ztrátou zraku patří mezi nejzávažnější postižení v oblasti našich smyslů. Bohužel u velkého procenta postižených jedinců jsou přidruženy další vrozené i v průběhu života získané a často s věkem narůstající tělesné i intelektové hendikepy, které velmi ztěžují definici i právní zakotvení tohoto postižení. Z hlediska medicínského, zvláště pak z hlediska posudkového lékařství, by měla být hluchoslepota přesně vymezeným terminologickým pojmem a diagnózou vycházející z objektivního současného postižení zraku a sluchu s přihlédnutím na další zjištěné zdravotní hendikepy. Z pohledu zdravotně-sociálního musí být při posuzování celkového stavu hluchoslepých přihlédnuto ke kvalitě života, komunikačním dovednostem, k ohodnocení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a stanovení rozsahu nutné podpory postižených. Bohužel přes uvedené argumenty se stále nedaří nalézt pro hluchoslepotu jednotící kritéria, která by uspokojovala představy obou stran. Společným názorem je však skutečnost, že přes velmi závažný stav je dnes možno při vhodném a komplexním přístupu dosáhnout částečného zmírnění těžkých hendikepů nemocných. Autoři nabízejí široký pohled na uvedenou problematiku ze zdravotně-sociálního a legislativního pohledu. Z hlediska ORL oboru spatřují přínos v časném zavedení povinného celoplošného screeningu sluchu u novorozenců pomocí otoakustických emisí, v indikovaných případech provedení kochleární implantace s následnou rehabilitací a dlouhodobou specializovanou logopedickou léčbu.

Serious hearing impairment or even bilateral hearing loss, combined with bilateral severe vision impairment or complete vision loss, rank among the most severe handicaps of human senses. Unfortunately, a high percentage of impaired individuals contemporarily suffer from other bodily and intellectual handicaps, both congenital or acquired in the course of life and frequently growing with age, making the definition and legal classification of this impairment considerably more difficult. From the medical point of view, and especially from assessment medicine’s perspective, deaf-blindness should be a precisely defined terminological definition and diagnosis established by an objective contemporary vision and hearing impairment, with consideration to other identified health handicaps. From the health-social perspective, when assessing the overall condition of death-blind patients, their quality of life, communication skills and degree of reduction of their constant gainful occupation ability must be taken into consideration as well as a determination of the extent of necessary support of the impaired. Unfortunately, despite the arguments stated above, the efforts to define unifying criteria of deaf-blindness, which would satisfy the expectations of both parties, have failed so far. However, the involved parties agree that despite the very serious situation, it is nowadays possible to apply a suitable and complex approach to achieve a partial relief of the patients’ severe handicaps. The authors provide a broad view to the above-stated problem area from health-social and legislative perspective. From the ORL perspective, they see a positive contribution in an early introduction of compulsory overall hearing screening of newborns using otoacoustic emissions and, in indicated cases, in cochlear implantation with subsequent rehabilitation and long-term logopedic therapy.

Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Pardubické krajské nemocnice a s a Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice

Oční oddělení Pardubické krajské nemocnice a s

Deaf-blindness from the health and social and the legislative perspectives