Cíl: Hodnotili jsme vztah mezi farmakoterapií hospitalizovaných pacientů, reperfuzní léčbou a mortalitou pacientů s infarktem myokardu s elevací úseku ST (STEMI) v Ruské federaci. Metody: Ve studii byly retrospektivně analyzovány klinické údaje 25 682 pacientů se STEMI, zařazených do registru v období 2010–2011. Hodnotilo se provádění základních léčebných intervencí v rámci doporučených postupů. Včasnost provedení reperfuzní léčby se hodnotila pomocí následujících klinických parametrů amerických odborných společností ACC/AHA (2008): doba do provedení fibrinolytické léčby, doba do provedení perkutánní koronární intervence (PCI) a doba do zahájení reperfuzní léčby. Vztahy mezi různými léčebnými intervencemi během hospitalizace a rizikem nemocniční mortality pacientů se STEMI byly hodnoceny pomocí multivariantního logistického modelu a Coxova regresního modelu s použitím charakteristik a komorbidit pacientů. Výsledky: Průměrný věk pacientů byl 63 (55–74) let; ve 34 % šlo o ženy. Byl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi přeživšími a zemřelými pacienty ve většině demografických, anamnestických parametrů i v jejich klinických projevech a léčbě. Léčba inhibitory ACE, blokátory receptorů AT1 pro angiotensin II, beta-blokátory a statiny v nemocnici byla významně spojena (χ2=482,1; p < 0,0001) s nižší nemocniční mortalitou. Prognostická hodnota reperfuzní léčby a parametry jejího včasného provedení statistické významnosti nedosáhly (p ≥ 0,05 pro Waldův test pro každý faktor). Závěr: Léčba STEMI inhibitory ACE, blokátory receptorů AT1 pro angiotensin II, beta-blokátory a statiny během hospitalizace (ne nutně při příjmu) ovlivňuje nemocniční mortalitu stejnou měrou jako klinický stav pacienta při příjmu. Reperfuze a její provádění jsou dodatečnými faktory nepřímo přispívajícími k riziku nemocniční mortality pacientů se STEMI.

Objective: We examined relationships between inpatient medical treatment, reperfusion therapy and in-hospital mortality among patients with ST-elevation myocardial infarction (STEMI) in Russia. Methods: Clinical information about 25,682 patients with STEMI enrolled in the 2010–2011 registry was included retrospectively in the study. Performance of the key guideline-recommended treatment interventions was assessed. Timeliness of reperfusion therapy was evaluated with the help of the following ACC/AHA clinical measures (2008): Time to fibrinolytic therapy, Time to primary percutaneous coronary intervention (PCI) and Reperfusion therapy. Multivariate logistic and Cox’s regression models were used to assess the relationship between different in-hospital treatment interventions and the risk of in-hospital death among patients with STEMI under the control of patient characteristics and comorbidities. Results: The average age of patients was 63 (55–74) years. 34% of patients were female. Survived patients differed significantly from deceased ones in the majority of demographic, anamnesis, clinical presentation and treatment parameters. Hospital treatment with ACE-Is or ARBs, β-blockers and statins was significantly associated (χ2=482.1, p < 0.0001) with lower inpatient mortality. Prognostic value of reperfusion therapy and measures of its timeliness were not statistically significant (p ≥ 0.05 for Wald test for each factor). Conclusion: STEMI treatment with ACE-Is or ARBs, β-blockers and statins during hospital stay (not necessarily at arrival) influences upon the rate of death in hospital as strong as the patient clinical status at admission. Reperfusion and its performance are additional factors that influence indirectly on the risk of in-hospital mortality in patients with STEMI.

Centre of New Cardiological Informational Technologies Saratov Research Institute of Cardiology Saratov Russia

Department of Nano and Biomedical Technologies Saratov State University Saratov Russia

Literatura