Cíl studie: 1. Ověřit predikci relokované polohy dolního řezáku po ortodontické terapii a přesnost tohoto odhadu. 2. Zhodnotit správnost volby neextrakční terapie na základě výpočtu relokované polohy. 3. Zhodnotit výslednou polohu dolního řezáku k A-Po po léčbě v rámci ±2 mm od původní polohy. 4. Určit, které faktory ovlivňují vyklánění dolních řezáků vzhledem k liniím A-Po a ML. Materiál a metodika: Do retrospektivní studie bylo zařazeno 159 pacientů bez extrakcí v dolním zubním oblouku během ortodontické terapie. V dokumentaci pacientů bylo vyhledáno: použití tahů II. třídy, oblouků k vyrovnání Speeovy křivky, provedení strippingu. Z telerentqenů byla hodnocena poloha a sklon dolních řezáků vzhledemk liniím A-Po a ML. Na sádrových modelech byla měřena diskrepance a Speeova křivka. Pro zjištění relokovaně polohy byly použity 2 vzorce výpočtu - jednodušší a složitější. Při jednodušším výpočtu byla přičítána polovina diskrepance 3 v dolním oblouku k poloze dolního řezáku vzhledem k linii A-Po před terapií. U složitějšího výpočtu byly navíc přičteny 2 mm v případě použití tahů II. třídy a polovina hloubky Speeovy křivky v případě její korekce. Výsledky: Větší míra shody relokované polohy s výsledným postavením dolních řezáků byla zjištěna u složitějšího vzorce výpočtu relokované polohy, kde byla u více než poloviny pacientů výsledná poloha dolního řezáku velmi blízko předpokládané relokované polohy. Použití složitějšího výpočtu relokované polohy v plánu léčby je přísnější pro indikaci extrakcí na rozdíl od výpočtu jednoduchým vzorcem. Pouze u poloviny pacientů (50,3 %) byl rozdíl hodnoty -1 k A-Po před/po léčbě do ±2 mm. Nebyla prokázána signifikance mezi sledovanými faktory a mírou vyklánění dolních řezáků vzhledem k linii A-Po. Vzhledem k ML však byly dolní řezáky signifikantně labiálně vykloněny při použití oblouků k vyrovnávání Speeovy křivky a při zvyšující se míře diskrepance. Závěr: Do výpočtu relokované polohy je třeba započítat k počáteční poloze dolního řezáku vzhledem k A-Po jak polovinu diskrepance, tak použití tahů il. třídy a oblouků k vy rovnání Speeovy křivky. Sledované faktory mají vliv na labiální vyklánění řezáků vzhledem k ML, nebyl prokázán jejich vztah k linii A-Po.

Aim: 1. To verify the prediction of the relocated position of a lower incisor following the orthodontic therapy, and the accuracy of the prediction. 2. To discuss the correct option of the non-extraction therapy based on the calculation of the relocated position. 3.To evaluate the resulting position of a lower incisor towards A-Po after the therapy within the interval of ±2 mm from the original position. 4. To establish which factors influence inclination of lower incisors towards the lines A-Po and ML. Material and method: The retrospective study included 159 patients without extractions in the lower dental arch during the orthodontic therapy. The relevant data in the patients' records: the use of Class II elastics, arches to level the curve of Spee; stripping. In cephalograms the position and inclination of lower incisors towards the lines A-Po and ML were assessed. Discrepancy and the curve of Spee were measured in plaster models. To establish the relocated position, two formulas were used - simple and complex. In calculations using the simple formula, a half of the discrepancy in the lower dental arch was added to the position of lower incisors with regard to the line A-Po prior to the therapy. In calculations using the complex formula were also added 2 mm - in case of Class II elastics, and a half of depth of the curve of Spee - in case of its correction. Results: The greater agreement of the relocated position with the resulting position of lower incisors was found in case of the complex formula calculations - in more than 50 % of patients the resulting position of lower incisor was veryy near the predicted relocated position. The use of the more complex calculation of thihe relocated position in the treatment plan is more precise for the extraction indication. Only in 50.3 % of patients the difference of the -1 to A-Po prior/after the therapy was within ±2 mm. There was found no significance beetween the factors observed and the degree of the inclination of lower incisors towards the line A-Po. However, with regard to ML, lower incisors were significantly proclined when the arches were used to level the curve of Spee as well as in case of higher degree of discrepancy. Conclusion; In the calculation of the relocated position it is necessary to add to the initial position of lower incisor related to A-Po, a half of discrepancy extent, consider the use of Class II elastics and arches to level the curve of Spee.

Ortodontické oddělení kliniky zubního lékařství FN a LF UP Olomouc

Labial inclination of lower incisors during non-extraction therapy with fixed appliance